- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moc pěkné a pravdivé
A jak se, prosím pěkně, říká těm, co píšou blogy v pracovní době ?
Na Marušku skvělá práce teprve čeká, ať nehází flintu do obilí
Děkuji, Marušce to vyřídím!
A těm, co píšou blogy v pracovní době, se říká šťastlivci, kteří si našli ideální práci
... nemám rád jásání a optimistické usměvy a poplácavání po ramenou v době kdy se to čeká, ale není k tomu žádný důvod, protože tak trošku vidím budoucí problémy, takže když pak skutečně přijdou a nadšení opadne, skoro jako bych za to mohl já...
... nějak se k nám vplížil syntetický pozitivismus a okamžitě zaplnil prostor uvolněný syntetickým socialistickým optimismem, takže se pomalu vrací stav, kdy je výhodnější umět v tom chodit než umět...
... jinak karma, pěkný článek...
Děkuji!
a dříč se pozná až po nějaké době. a rychle se na něj zvyká. takže fáze nadšení a ocenění bývá obvykle přeskočena, protože "ona je takhle spokojená".
Máte pravdu. Otázku finančního ohodnocení jsem v článku pominula, ale samozřejmě je to všechno propojené.
Být velkohubý neznamená automaticky negativní vlastnosti. Spíš to odráží váš pohled na ně. Napadlo vás někdy, že jsou to oddělené nádoby ? Např. dříči a předstírači a nezávisle na tom introverti a extroverti ? Určitě neexistuje ani jeden dříč extrovert ? Případně dříč cholerik ? Nebo i velkohubý dříč ?
Mnou popsaní dříč a předstírač jsou mezní typy a nikde netvrdím, že se všichni lidé dělí do těchto dvou skupin. Většina zaměstnanců se určitě pohybuje někde mezi těmito dvěma extrémy. Spíš mi šlo o to, že dříč bývá na pracovním trhu neprávem znevýhodněn, protože svou práci neumí prodat tak jako předstírač.