O agresivních zkratkách v reklamě aneb Na hrubý pytel hrubá záplata

Chcete si odemknout dveře vlastního bytu, ale nejde to, protože napřed musíte strhnout reklamu nalepenou přes zámek. Ráno vytahujete žaluzii a přes okno zíráte na zvenčí připevněný leták. Vyzvedáváte na letišti kufr a v jeho uchu se roztahuje nezvaný host - srolovaný prospekt. Jdete po městě a místo do ruky vám vrazí reklamní nabídku rovnou do kapsy, samozřejmě bez ptaní. Nebo vám leták nenápadně nalepí na záda, takže se nevědomky stanete chodící reklamou...

Absurdní představy? Netolerovatelné zásahy do soukromí? Ne tak docela. Tyhle agresivní reklamní praktiky přece fungují už dnes na každém druhém parkovišti. Většina lidí je možná chápe jako nutné zlo, ale mě celkem vytáčejí.

Co má kdo sahat na stěrač mého auta a strkat za něj něco, o co nestojím? Leták nabízený na ulici můžu odmítnout (a taky to důsledně dělám), ale tuhle vnucenou reklamu chtě nechtě musím vzít do ruky (právě o to jim samozřejmě jde) a něco s ní provést. Buď tenhle cizí odpad – protože z mého pohledu o nic jiného nejde – hodím na zem s myšlenkou, že se o něj má postarat ten, komu patří, ale zároveň s vědomím, že ten to určitě neudělá. Nebo se k cizímu odpadu postavím jako slušný občan a zlikviduji ho sama. Odpadkový koš bývá v nedohlednu, takže v první fázi musím leták buď strčit do kabelky nebo hodit do auta, kde riskuji, že si dcerka potrénuje čtení na nabídce erotických služeb (jo, většinou mi za stěrač strkají právě tyhle nabídky, i když mám v autě dětskou sedačku…) a budu čelit dětským dotazům na sporé oblečení té slečny na obrázku a vysvětlovat, proč se tváří tak divně.

Když spěchám nebo nasedám do auta potmě, občas se stane, že reklamu přehlédnu a všimnu si jí až ve chvíli, kdy pustím stěrače. Vnadné krasavice mi pak kmitají před očima a rozpadávají se na promáčené rozplizlé kousky, které posléze za doprovodu nepublikovatelných výrazů sbírám po celém čelním skle.

V každém případě zabere likvidace vnucené reklamy MŮJ čas, takže není pravda, že mi její vnucovači nic neberou, ale naopak dávají.

Berou a docela mě tím …

A tak přemýšlím, jak na ně. Do počítače si můžete dát antispam, na poštovní schránku nalepíte "REKLAMU NE!", ale přes auto plachtu asi nehodíte. Od nevyžádané reklamy se tady posouváme k reklamě vnucené, která je podle mě už za hranou – když ne práva, tak určitě dobrých mravů. (Vnucovači soustavně a opakovaně manipulují s cízím majetkem bez svolení jeho majitele, zaneřáďují veřejné prostory odpadem a svým jednáním zdržují a obtěžují ostatní občany - zkrátka provozují svůj business na úkor druhých.)

Nevím, jestli by proti vnucovačům uspěly oficiální obranné metody zahrnující právníky a paragrafy, ale ty jsou v každém případě příliš dlouhé, složité a především neúměrné velikosti problému. Právě na to reklamní agentury, které používají agresivní zkratky, spoléhají.

Ale existují i jiné a jednodušší cesty. Na rozdíl od spamu, kde jsou nabízející anonymní nebo jen obtížně dohledatelní, na letáku stojí adresa zadavatele reklamy černá na bílém. Doporučit ji pozornosti některého kontrolního orgánu – ČOI, hygieny, finančního úřadu atd. – sice taky zabere něco času, ale účinek bude daleko větší a hlavně rychlejší.

Prostě taková agresivní zkratka v ochraně spotřebitele.

Třeba by zadavatelům konečně došlo, že i pro lov klientů platí určité hranice slušnosti. A že získat jednoho zákazníka, ale zároveň naštvat stovku dalších, není ten nejlepší způsob reklamy...

P. S. Já vím, že to není zrovna košer, ale když se nebudeme bránit, rozleze se nám tahle reklamní agrese ještě dál. Jednou vám nalepí leták přímo na čelo a ještě se budou tvářit, že vám vlastně dělají dobře. Takže na výtku "Jak podlé!" odpovídám spolu s klasikem "Ale jak účinné!" A jestli máte lepší nápad, tak sem s ním.