Jak chudý odborář ke korytu přišel

(Moderní verze klasické české pohádky v řeči vázané.)                                 .

Náš hrdina s tváří vlídnou

unavený prací bídnou

řek si: chlapče, vlevo hleď!

Místo vydřeného potu

zahraj politickou notu

vyber partaj a pak jeď!

Nehledáte mladé tváře?

Nadějného odboráře?

- vemlouval se před volbami.

Jsem váš člověk, vím jak na to,

ze sladkých slov dělám zlato!

- hladce kloužou z pusy klamy.

S kandidátkou přišla šance.

Ke korytu slovy psance

cpal se Jánošík.

Leč v duchu, jenom potichu,

snil o životě v přepychu,

děvky, víno, smích.

A po volbách?

Kam zmizel mladý proletář?

Zahynul na úbytě.

Přišlo to nad ránem

hned s prvním mejdanem

ve služebním bytě.

Zprvu mlaskal tiše

čvachtalo mu v břiše

hezky držel partu

(kamarádi taky rádi, když se něco přikutálí).

Potom v nové pýše

zahleděl se výše

vytáh čistou kartu

(a divil se, když po zádech ho poplácali).

Nohy v bahně, hlavu v luxusu,

ani nevšiml si, že ho strojí k funusu

a nenápadně mydlí schody.

Jen se ozval, blbeček,

už kopali mu hrobeček

kamarádi do nepohody.

Pak hnáty nastavili,

vesele zachrochtali

- až při pádu je viděl živě.

Ta papalášská prasata

jsou u koryta ze zlata

- a přece žijí v chlívě.