Je to celkem prosté

Jak už zde zaznělo, člověk přirozeně tíhne k tomu, že věci neuchopitelné svým rozumem, vykládá působením nadpřirozených sil. To je pravda. Dále je zde zcela zjevný fakt, který se zde pomíjí (pokud jsem v obsáhlé diskusi něco nepřehlédl), že člověk se odedávna rodí v tlupě jiných lidí, kteří jej ovládají. To, že tlupu lidí (dříve opic) někdo ovládá a že se o to ovládání vede boj, je přitom mnohem starší než celá existence lidí.

.

Z těchto dvou faktů lze celkem snadno vyvodit, že existence náboženství jakožto aparátu k ovládánbí lidí je vývojově nevyhnutelná. Do toho celkem snadno zapadá i zde uvedená definice podle Freuda, že se jedná o psychózu či neurózu. Já jen dodám, že jde o neurózu promyšleně  a systematicky přikrmovanou těmi vládnoucími, aby se prostý lid bál, makal a držel hubu. A o tom to celé je.

Všimněte si, prosím, že bůh v této rovnici vůbec nefiguruje. Ať už je, nebo není, lidé jsou takto ustrojení. Proto taky je tolik různých náboženství se zcela různými systémy bohů.

Je to celkem prosté -2-

No a nakonec malá poznámka těm, co by se chtěli hádat o existenci boha. Mnou výše uvedená tvrzení jsou na existenci baha nezávislá. Pokuk neexistuje, nejsou s tím v rozporu, stejně tak, pokud by existoval. Pro fanatické věřící ale  musím dodat, že je nadmíru zajímavé, jak lidé po celém světě a v celých dějinách vyznávali různé formy odlišných náboženství, takže představa jakékoliv konkrétní podoby boha či bohů tím dostává dost na frak. Pro souhlasím spíše s definicí náboženství Freuda, uvedenou zde v diskusi.

.

Věřícím jejich víru však neberu. A navíc ještě tvrdím:  Kdyby náboženství nebylo po celou dobu lidské historie více či méně zneužíváno zkorumpovanými vládnoucími vstvami, bylo by do jisté míry člověku prospěšné, protože by hlídalo morálku. Ale tomu zneužívání se v principu nedá vyhnout. Veškerá moc totiž korumpuje. Takž po té, co jsme odvrhli boha, tu máme ten náš skvělý bordel na zemi.

Spíše než přednáška

tak má sestava a představa. Zde jde o proces který jsem též poznal, čím více získáváme zkušeností a poznání a překračujeme pasti našeho myšlení, tím se tvář všeho mění a má jiný smysl, než dříve.Víra je vlastně prapůvodní jev jež se vyskutuje od doby vzniku vesmíru, ale s ohledem na jiné stavy zde tak má jinou formu a jde v podstatě tah po chybějící části, stavu jež zde byl před singularitou, tedy jednotným vesmírem byť v jiném stavu a dimenzi. To vlastně nakonec vytvořilo motor pro vzniku atomů, chemických prvků, tedy čím dál složitějších vazeb jež mají tu vlastnost že se zvětšuje i stav tahu po původním před singulárním. Jinak řečeno když to rozložíme a uchopíme nad rámec našeho času a prostoru má to jiný kontext. U vyšších primátů  jde díky rozvoji dalších oblastí vnímání, cit, logika, myšlení, transformování této sily zde živočišného pudu  do sociálního (tlupového) až po projektování této dispozice a potřeby zde mít stabilitu na okolí kolem. Člověk zde nese dál tím že se

Dokončení

odklání od rodiného - tlupového stavu k duševnímu, neboť je obdařen dalším systémem práce s realitou v mozlu, zde cit, intelekt, a schopnost pracovat s pamětí ... .

Pro člověka je nepřirozené nemít nějaké náboženství

Člověk je stvořen tak, že si uvědomuje, jak vesmír a příroda řádově přesahuje jeho schopnosti intelektu i tvořivosti. Nutně si klade otázku, co, nebo kdo za tím je a je proto naprosto přirozené, že hledá příčinu a zdroj těchto úžasných projevů a produktů.  Protože je nadán i duchovními schopnostmi, je mu dáno, aby při určitých podmínkách dosáhl stavu vědomí, kdy je schopen vnímat duchovní zdroj celého stvořeného světa.

      Víra v existenci něčeho, co nás přesahuje je člověku dána již jeho duchovním a duševním ustrojením. Jeho duchovní potřeba poznávat tento vyšší zdroj je tak silná, že tuto potřebu uspokojuje i vytvářením vlastních falešných koncepcí bohů, filozofií, ideologií a pod. Jak poznat pravdu a skutečný stav věcí je už jiný námět.

Re: Pro člověka je nepřirozené nemít nějaké náboženství

Faktem je, že člověk kdysi nedokázal pochopit ani blesk - a tak ho považoval za hněv bohů... Myslím, že náboženství pramení nejen z obavy ze smrti, ale z obavy z nevyzpytatelnosti prostředí vůbec. Je obtížnější přijmout fakt, že do někoho uhodil blesk proto, že prostě čirou náhodou stál zrovna na špatném místě, a ne proto, že mu to ze své vůle provedla nějaká božská síla, která má své vlastní záměry. Takovou božskou sílu si lidé dost často personifikovali (i do množství nejrůžnějších osob), a protože jí přisuzovali lidské vlastnosti, rozuměli jí snáze než jakési nevyzpytatelné přírodě a náhodě.

On je tu ještě jeden aspekt.

Člověk během evoluce získal obrovskou inteligenci a začal si uvědomovat nejen sám sebe, ale i svůj počátek a konec. Poznání, že jednou přestanu existovat, je pro mnoho lidských jedinců frustrující. Obranou proti tomuto zjištění je náboženství, které mj. říká, že smrtí život nekončí. Takto to mají všechna náboženství. Lze si představit i evoluční mechanismus: ten, kdo byl paralyzován poznáním vlastní smrtelnosti tak, že pro něj život ztratil smysl, měl jistě méně potomstva nežli ten, který uvědomil, že svět skrytý smysl má a on bude žít po smrti. Takto náchylnost k náboženské víře v lidské populaci převládla. Pak už je jedno, jaký příběh si k tomu vymyslíme.

Re: On je tu ještě jeden aspekt.

Sigmund Freud: Náboženství je kolektivní neuróza, respektive funkce individuální psychiky, jež produkuje bohy, kteří mají za úkol těšit a uspokojovat dětinské touhy dospělého.