Nástup na premiérské křeslo nejvíce zamával s Grossem a Topolánkem

Dosažení funkce vedlo u velké části dosavadních českých premiérů k nafouknutí jejich ega – používání zájmena „já“ u nich výrazně vzrostlo.

Je prokázáno (viz kniha německého psychiatra Wernera Hutha Glaube, Ideologie und Wahn), že osoby s narcistickými sklony mají větší tendenci k ideologickému myšlení. To jim umožňuje věřit, že jsou to právě ony, kdo buduje lepší zítřky, kdo bude spasen a podobně.
Určování narcismu u dané osoby na základě chování je poměrně složité, nicméně v roce 1988 Robert Raskin a Robert Shaw publikovali studii Narcissism and the Use of Personal Pronouns, ve které ukázali, že narcistní osoby mají v hovoru sklon k častějšímu používání zájmena „já“ (je zajímavé, že pro psaný text tento vztah neplatí).
Z grafu i tabulky je patrně, že – v souladu s Huthovým tvrzením – nárůst ega je úměrný hodnotě iracionality. Nárůst ega je vyjádřen frekvencí zájmena „já“ (v 1. pádu) při odpovědích na ústní interpelace v poslanecké sněmovně. Hodnotu koeficientu iracionality lze určit na základě četnosti výskytu výrazů rozdělených do sedmi základních kategorií – agresivita, prodej iluzí, dogmatismus, zaštiťování se kolektivem, ideologické myšlení, dramatizace a posedlost symboly (seznam vyhledávaných výrazů je k dispozici na webu iracionalita.net a v příloze knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku). Za spolupráci při vytváření analýzy patří můj dík Petře Štěpánové a společnosti Bisnode.

       Čeští premiéři podle růstu používání zájmena „já“ po zvolení do funkce

Jak je zřejmé z tabulky, u velké části premiérů četnost zájmena „já“ po nástupu do funkce prudce vzrostlo. Výjimku tvoří tři politici s nízkým naměřeným koeficientem iracionality – Josef Tošovský, Jan Fischer a Bohuslav Sobotka. Pokles byl dále zaznamenán u Petra Nečase. V jeho případě to může být důsledek faktu, že během druhého roku zemi postihla ekonomická recese. Naopak nejvíce sledovaná hodnota vzrostla u premiérů, kteří používají nejčastěji výrazy typické pro skupinovou iracionalitu, konkrétně Mirka Topolánka a Stanislava Grosse.
Byl by zajímavé znát hodnoty Václava Klause, ovšem pro první dvě období jeho úřadu ústní interpelace v poslanecké sněmovně neprobíhaly, či prostě nejsou na webu sněmovny k dispozici.
Záleží na každém z nás, zda dá přednost umírněnému a spíše skromnému politikovi, či radikálovi, kterému se z úspěchu točí hlava. Každopádně je zjevné, že i když politikové mnohdy dělají vše pro to, aby skryli svou pravou tvář, spontánní řeč dokáže jejich skutečné vlastnosti prozradit.

Poznámka: První období se počítá od nástupu premiéra do funkce do kalendářního roku, druhé období od začátku do konce následujícího kalendářního roku (případně do odstoupení dané premiéra z funkce). Výjimkou je Josef Tošovský, který vedl přechodnou vládu pouze několik měsíců. U něj jsem dobu úřadu rozdělil na dvě poloviny. Zcela jsem vynechal Jiřího Rusnoka, který se v úřadu jen krátce mihl.
Publikováno na webu Neviditelný pes.