Trump postavil USA na úroveň Ruska

"Putin je vrah", zakřičel na Trumpa Bill O´Reilly na Fox News, když prezident začal hovořit o lepších vztazích s Ruskem. "Taky  máme v USA své vrahy, nejsme bez viny..." odvětil a schytal vlnu kritiky.  

"To si nesmíš Donalde, tak zvaný prezidente, dovolit", lkali shodně jak moderátoři ze CNN a MSNBC, tak vojenští poradci, kteří nedávno opustili vlivné posty v NATO a nyní pracují  pro militaristicko-industriální komplex. 

"Jak si vůbec troufáš, nás, morálně nadřazené občany USA, kteří jsme zachránili nejvíce lidí na světě, jejichž posláním je být lídry celého světa, srovnávat s Ruskem?! Toto si mohou dovolit říct školáci na vysoké v rámci rozhovoru při kafíčku,  ale ne ty, americký prezident. Kdo ti zas implementoval do hlavy takový nesmysl? Tento problém už za tebe Mike Pence nevyžehlí. 

"Kolik má Putin  na svědomí novinářů....?" pomysleli si moderátoři MSNBC.  A Trump, jenž nás všechny, poctivé žurnalisty peskuje a označuje nás kolektivně jako FAKE NEWS, nás bude mít na svědomí také.  Moderátoři vytřeštili oči a my jsme jim mohli vyčíst z pohledu, že mají nefalšový strach o svůj život. Jak může Trump obdivovat  bývalého agenta KGB  Putina, jenž označil za největší katastrofu moderních dějin  rozpad SSSR, jehož Stalin povraždil 50 milionů lidí?

Stalin to je asi tak jediné, co průměrní moderátoři v USA z dějin SSSR znají. Těm informovanějším se spojí SSSR s okupací Československa  a Afgánistánem. Média ale i experti zvaní do amerických TV, kromě ruských disidentů, trpí obecnou neznalostí ruských dějin, zatímco Rusové  znají dobře ty americké, a proto dokážou odhadnout chování USA vždy o pár kroků dopředu. Dokonce nyní vyhráli svému černému koni volby, což jim dosvědčila většina amerických TV.

Kromě toho, že Putinův mluvčí požádal Billa O´ Reillyho, jenž jen papouškoval obecně ustálený názor většiny amerických zastupitelů,  o omluvu, měl Kreml dětinskou radost, jaký v USA a v jejich médiích zavládl  zmatek. Takový nesoulad s představitelem státu, jež má kolem hlavy povinnou  svatozář, je ve státem řízených ruských televizních stanicích nemožný.

Američtí novináři se  mýlí, Rusko už není SSSR, ale drsným kapitalistickým oligarchickým systémem. Ze SSSR se po smrti Stalina, jak připomíná francouzský sociolog Raymond Aron ve své knize Demokracie a totalitarismus, stal zkostnatělý nepružný byrokratický stát, který namísto toho, aby vraždil politické oponenty v rámci komunistické strany, je trestal odchodem na méně významné posty na venkov.

V rámci studené války SSSR vždy tahal za kratší stranu lana a nestíhal boj s technologicky vyspělým západem. Represivně zasáhl v hrstce zemí socialistického bloku, dvě z nich nechali Rusové jít svou cestou s tím, že nebudou jednat proti jejich zájmům.  Ve válečných konfliktech se až na pár výjimek angažovali Rusové mnohem méně nežli USA. Šlo jim o prodej zbraní, nerostné suroviny a geopolitický vliv.

 Putin pláče nad rozpadem SSSR, jenž znal v rámci svého nudného působení v KGB, zavalený horami nepodstatných papírů v NDR, v mírnější formě, nikoli v podobě stalinistických čistek. A kdo by nelitoval, coby prezident, že se mu zmenšil plac o Ukrajinu, Bělorusko, Gruzii, Pobaltské země a další státy, u nichž si přeje zachovat sféru svého vlivu. Kolaps SSSR vnímal jako velké ponížení ruské národní hrdosti, poté, co nevyšla šoková terapie uvalená na Rusko v rámci kuchařek liberálního kapitalismu. Strůjce perestrojky, kterého obdivuje západní svět, je v Rusku krajně neoblíbený, zatímco na V.V. Putina nedá řada Rusů, masírovaných státní propagandou a mýtem boje proti západnímu nepříteli, dopustit. 

V Rusku byl, i přes zinscenované výbuchy bytových komplexů, válečný konflikt v Čečensku a v dalších příhraničních oblastech oblastech, Putin vždy vnímán jako  hrdina, jenž vytáhl  rodnou zem z marasmu a zkrotil vzpurné oligarchy. Pár opozičních politiků, pomýlených agentů a novinářů  při tom sice zařvalo, ale to mu jeho Rusové snadno odpustí.

Co kdyby se ale karty po roce 1989 obrátily a namísto SSSR by se rozpadly USA, od nichž by odpadla Kalifornie, Aljaška, Florida? Byli by Američané rádi, anebo by jako velcí patrioti hrdě by vítali někoho, kdo by litoval rozpadu a snažil se obnovit zašlou slávu USA?

Ideály USA za studené války rovněž  nebyly vždy pouze o exportu demokracie, jak se nám snažili vsugerovat ideologové neokonzervativismu. S pomocí rafinovaných strategií založených na teorii davové psychologie a skupinové dynamiky se stratégům  komerčního průmyslu a reklamy,  Freudově synovci E. Bernaysovi a Walterovi Lippmannovi podařilo přeprogramovat  konzumně orientované obyvatelstvo USA ve spokojené, nikdy se nebouřící zombíky.

Jimi a jejich pokračovateli vypěstovaní Američané neměli až na pár výjimek nic proti invazi  do suverénních států, kam USA nikdo nezval, podpoře diktátorských režimů v Jižní Americe ani proti  výcviku eskader smrti, které měly na svědomí stovky tisíc životů. USA ale měly i své další diplomatické zbraně. Půl milionů životů si vzaly sankce uvalené USA na Irák, jež dle cynické poznámky M. Albrightové rozhodně stály za to.  

Američané, kteří mají dle Washington Post velký problém poskytnout azyl lidem z jimi napadených zemí, jimž  chtějí nyní cynicky  odepřít vstup úplně, ačkoli jejich vojáci bojovali v jejich řadách,  trpí tzv. hraničním mýtem. Dle historika R. Slotkina mají obyvatelé USA od svých evropských předků zakódován  hluboko ve svých myslích a tradicích pocit oprávnění si násilím podmanit anebo vyhladit divochy všude, kam vstoupí. V rámci tohoto mýtu berou všechna jimi vedená válečná tažení jako právoplatný nárok západní civilizace vnést světlo, pokrok a mír do barbarských zemí ovládaných nedemokratickými diktátory.  

To vše bez masivního odporu vlastních obyvatel, kteří se skoro vůbec nezajímali o osud civilních obětí válečných konfliktů a slepě věřili kašírované realitě podané v TV.  Dle výzkumu agentury AP se běžní obyvatelé USA domnívali, že počet obětí války s Irákem byl  v roce  2007 v průměru 9890 namísto stovek tisíc. Moderátoři, kteří se snažili varovat USA před nelegalitou a důsledky války v Iráku, byli z médií odejiti. Vysílání válečných konfliktů bylo podáno jako úžasná počítačová šou, při níž nebyla vidět ani kapka krve a jen výjimečně mohli sledovat diváci TV dojemné obrázky mrtvých vojáků vracejících se do USA v rakvích.

Teprve nedávno si začali občané  USA připouštět, že invaze do Iráku i Afgánistánu byla neopodstatněná, rozbila geopolitickou rovnováhu v regionu a vyvolala migrační krizi, kterou ale nemusí a nechtějí v USA, obklopenými sladkým oceánem z obou stran, řešit. 

Obyvatelé USA žijí v obdobném  limbu jako Rusové. N. Chomsky sdělil, že USA jsou sice otevřenou demokracií umožňující  svobodu projevu, ale podrobné  informace o vojenských aktivitách USA v zahraničí kromě zpráv Bílého domu,  se dají dohledat jen v několika úzce specializovaných časopisech, kolujících v pár výtiscích, v nichž se hrabe jen on a pár nadšenců. Když  bývalá havajská demokratická kongresmanka Tulsi Gabbardová požádala svou zemi  po své nedávné návštěvě Damašku, aby neposílala zbraně radikálním teroristům, kterých bojuje v v Sýrii většina, a kteří se neprávem označují za umírněné,  byla svými kolegy ugrilována, protože rozbořila umně budovaný narativ Obamovy administrativy. 

Při prvním nezdařeném útoku  armády USA  za Trumpa v  Jemenu zahynul 1 americký důstojník a zhruba 30  civilních obětí, včetně osmileté sestry Obamou  zabitého mladíka, jež po ráně do krku trpěla 2 hodiny. Tedy všichni, jen ne hledaný terorista,  vůdce odbočky místní al Kajdy Quassim Al-Rimi, který se vysmál novému  "bláznovi v Bílém domě, jenž  dostal facku do obličeje".  Americká média litovala jen americké oběti. Vojenský specialista nonšalantně sdělil televiznímu publiku, že civilní oběti k útokům patří, jsou smutné, ale Američané by se nad nimi neměli trápit, protože přijdou další, a tak se na ně zapomene.

Zatímco veškeré, často nepřesné vojenské akce Ruska jsou v USA líčeny jako brutální  hromadné masakry,  ve kterých trpí pouze civilisté a  sekulární bojovníci,  jež mají za výhradní cíle nemocnice a školy, nad civilními oběťmi vojsk USA mávají v médiích rukou jako nad nepodstatnou banalitou.  Současný ministr obrany, přezdívaný Šílený pes a Chaos, generál Mattis, se chlubil, že mu k zabití 42 iráckých svatebčanů  v údajném hnízdě teroristů v  Mukareebu stačilo rozhodnutí v rámci 30 vteřin.

O pomalém  a nikoli bezbolestném postupu iráckých sil s podporou  armády USA v Mosulu se skoro příliš nemluví, stejně jako se nereferuje o aktivitách spojence USA Saúdské Arábie v Jemenu, jemuž kryjí  USA záda, a který má na svědomí tisíce lidských obětí. Vše se jednostranně prezentuje jako vina Íránem sponzorovaných hutiů.  

Namísto toho, aby se zamýšleli nad nedostatky svých vojenských stratégů a  tlačili je k zodpovědnosti, moderátoři  freneticky spekulují, jak rozklížit spolupráci Ruska a Íránu, aby se spojenci v boji v Sýrii rozhádali. Nepříznivý vztah k Íránu, jenž nikdy nevyvolal válečný konflikt, kromě toho že jeho duchovní vůdce a političtí radikálové hloupě žvaní, podporují strategicky a vojensky spřízněná vojska v boji proti terorismu a bojují s DAEŠ, je dle  republikánů a vojenských stratégů jediným pozitivem, s nímž Donald Trump přišel. Generál Mattis označil Írán jako hlavního sponzora terorismu. O tom, že jím je Saúdská Arábie, jak jsme se mohli dočíst z WikiLeaks, jež své zbraně, odkoupené z USA, přeposílá skutečným teroristům, je v USA  ticho po pěšině. 

Pokud bychom vycházeli jen ze zpráv médií USA, brzo bychom nabyli mylného dojmu, že za všechno násilí v regionu může šíitský Írán. A proto na něj musí být uvaleny sankce pod záminkou vypálení balistických raket  Musudan, upravené verze severokorejské rakety středního doletu vyvinuté dle zastaralé sovětské rakety R27-  zyb. Íránci testy balistických střel bez jaderných hlavic, jež pravidelně zkoušeli už za Obamy, neporušili dohodu o ukončení svého jaderného programu.

Porušili paragraf usnesení Rady bezpečnosti OSN 2231 Jednotný detailní strategický plán akcí  o zákazu balistických raket,  jež mohou nést jaderné bomby, které ale Írán nikdy  nepodepsal. Íránci, kteří provokativně píší na své střely "smrt Izraeli",  mohou stokrát kázat, že se jedná o obranný program, na nějž mají v neklidném regionu své svaté právo, pokud si ilegálně vyvinul jaderné  zbraně Izrael, jemuž pomohla Francie, má je Turecko i  Indie.  Jadernými zbraněmi disponuje i další  islámská země, Pákistán, který své zbraně testuje a je podporován Saúdskou Arábií v nepsané dohodě o transferu jaderných zbraní držených Islámábádem v případě nouze do Saúdské Arábie. A Donald Trump ve své předvolební kampani neuváženě sdělil, že by bylo dobré, když by jaderné zbraně měla Saúdská Arábie, i Jižní Korea anebo Japonsko.

Pak jako vždy na radu svých poradců sdělil, že nic takového neřekl, a obvinil nespravedlivá  falešná média z překrucování jeho myšlenkových procesů. A tak by paradoxně dle chorobných nápadů amerického prezidenta byl jedinou mocností v regionu bez možnosti obrany, zlý Írán, jemuž Donald Trump nechtěl vrátit zmrazené peníze.

 O tom, že USA nedávno prováděly útočná cvičení nedaleko íránských teritoriálních vod, ve kterých si zkoušeli, jak zlikvidovat Írán, jsme se od amerických médií nedozvěděli. Namísto toho se vytáhl Bílý dům s mylnou  zprávou o útoku  Íránců, z nichž se nakonec vyklubali jemenští hútiové se zbraněmi po svém bývalé vůdci,   na americkou, pardon, saúdskoarabskou loď v Rudém moři.  A v amerických médiích po kolosální blamáži, na niž jsme od nového Bílého domu, jenž zásobuje novináře zprávami plnými překlepů a omylů, včetně neexistujících masakrů, ožila stará rána, kdy Íránci zajali ve svých vodách americké vojáky, jež krátce nato propustili.   

Íránci mají plné právo kázat o rasismu a předsudcích současné vlády USA, jež se netěší po světě velké úctě vzhledem k zákazu vstupu obyvatel zemí, z nichž většina jsou spojenci Íránu. Jak sdělil jejich ajatolláh, před svými vojenskými stratégy, usazenými pohodlně na zemi, Íránci se pomstí USA o výročí islámské revoluce v roce 2019. USA tedy mají 2 roky času na rozmyšlenou. "USA za Obamy jednaly s Íránem v sametových rukavičkách", pokračoval ve svém náboženském rozohnění, "v nichž se ale skrýval železný dráp". Obama byl aspoň normální, ale Trump by potřeboval vyšetřit psychiatrem, smějí se škodolibí Íránci, zatímco Rusové se drží stranou a Trumpa alespoň oficiálně nekritizují. 

Íránci nejsou tak hloupí, aby si nevydedukovali, že zákaz vstupu do USA je zaměřen vyloženě proti nim. V USA se přepočítali, když se domnívali, že se jim podaří rozklížit spojenectví mezi Íránem a Ruskem.  Putin ví, že se na Donalda Trumpa, jenž nechce sdělit nikomu, na koho zaútočí, čímž by porušil  mezinárodní konvence, nemůže spoléhat.

V praxi mohou Trumpova slova o nečekaném vpádu amerických maskovaných vojsk kamkoli na světě připomenout Putinovy výroky  o jakýchsi zelených mužíčcích na Krymu. Kreml se zastal  Íránu, ale nevyloučil možnou spolupráci s USA, o níž mluví už dlouho. Mezitím  vojenští stratégové USA jako nudnou mantru neustále opakují, že spolupráce s Ruskem není a nebude možná, protože Rusko hájí výhradně autokrativní režimy, zatímco USA propagují demokracii.   

Rusové jasně sdělili, že svazky s Íránem jsou pevné. Jeden bez druhého by v Sýrii mnoho nedokázali. Takto se ale dobře doplňují, jakožto největší otloukánci západu, jak je  podávají americká média svým divákům ve zkreslené karikatuře mezi přehršlí TV reklam na hubnoucí kůry pro tlusté Američanky odkojené hamburgery. Čekat na to, že  průměrným TV divákům, kteří ve volbách volili, jak volili, spadnou klapky z očí, může trvat věčnost. Času přitom není nazbyt. Alespoň ne pro nás, Evropany.