Nejméně diplomatický diplomat na světě

Nová britská vláda  v UK musí řešit problémy ministra zahraničí Borise Johnsona, jenž proslul v rámci svého dobře placeného žurnalismu nekorektními urážlivými výroky. Kolegové novináři mu to nyní dávají sežrat.

Německý komik Jan Böhmermann v  rámci svého televiznímu magazínu Neo Magazine Royal zesměšnil nevybíravým způsobem kdekoho.  První, komu komikova satira stála za žalobu, byl turecký prezident Erdogan. Ten  se rozhodl, že komika zažaluje v rámci sporného paragrafu německého zákona o urážce hlavy státu. Jan  Böhmermann mlel cosi o tureckém tyranovi, jenž provozuje sex s kozou a zabíjí Kurdy.  

V Německu platí naprostá svoboda slova, může si tam kdokoli urážet v médiích anebo tisku kohokoli  a není prakticky žalovatelný.  V rámci sporu o urážku osobnosti neuspěla ani krajně pravicová AfD, jejíž představitelé byli zesměšněni v divadelním představení Falka Richtera Strach  coby zombíci a masoví vrazi a sympatizanty nacismu. Ačkoli se členové AfD soudili, nic nevysoudili. Porota naznala, že se jednalo o satiru a urážet stranu AfD je v Německu na divadle přípustné. V Německu je AfD umělci nenáviděna, ačkoli náš prezident Václav Klaus ji miluje,  a tak jí to dávají umělci náležitě znát. 

  Soudní proces s komikem Böhmermann kvůli urážce hlavy tureckého státu nebyl nakonec zahájen, ale Angela Merkelová, jež dala možnosti soudnímu procesu zelenou navzdory koaliční Sociální demokracii, jež byla proti zahájení celého sporu. Vše bylo stopnuté  po krátkém  přezkumu.  Böhmermann byl díky nátlaku veřejnosti prohlášen, ještě před zahájením jakéhokoli procesu, za nevinného. Nicméně sporná urážlivá satira na tureckého prezidenta byla ze stránek TV ZDF stažena. Zažalování Jana Böhmermanna prezidentem Erdoganem vyvolalo vlnu obrovské solidarity v řadě zemí. Nikoli ale s tureckým prezidentem, ale se žalovaným komikem. 

 Na obranu komika  a svobody slova, jakkoli  za hranou dobrého vkusu,  se vypisovaly petice. V rámci svobody slova vyhlásil renomovaný britský deník the Spectator kontroverzní soutěž o nejvtipnější limerik na urážku tureckého prezidenta. Vítěz si měl odnést 1000 liber.

Díky takto vysoké lákavé částce a kontroverznosti tématu se v redakci  The Spectator sešla požehnaná sbírka tisíců zesměšňujících textů,  Některé z nich byla i v arabštině.  Čekala jsem, že soutěž vyhraje někdo neznámý s originálním textem  v rámci spravedlivého  a nestranného hlasování redakce časopisu. Soutěž ale k mému obrovskému překvapení vyhrál bývalý editor časopisu the  Spectator a současný ministr zahraničí UK Boris Johnson s neoriginálním  limerikem, jenž nesahal původnímu textu Jana Böhmermanna ani po kotníky.

Erdogan by nejraději Borise Johnsona nakopl za jeho báseň do rozkroku, ale to by nebylo diplomatické. Naštěstí má nyní  plné ruce práce s armádním pučem a čistkami ve své vlastní zemi a tak na Borise Johnsona nemá čas.

 Báseň se  v angličtině se rýmuje. Jsou zde použity neologismy, můj překlad je přibližný. Jeho limerik sklidil v The Spectatoru posměch, protože byl nedokonalý a neužíval správně plurály. Shrnuto a podrženo, bývalý londýnský starosta a současný ministr zahraničí vyhrál protekcí. Jinak by ministr zahraničí nebyl schopen porazil tisíce soutěžících. Řada soutěžních textů byla, jak sdělili redaktoři the  Spectator lepších. 

Borisův limerik

Mladý brach z Ankary

byl strašný onanista

dokud nezasel svůj divoký oves

za pomoci své kozy a nepřestal být vděčným

Redakce časopisu The Spectator udělila Jonsonovi 1000 liber v naději,  že výhru dá  na charitu. Boris Johnson je posledním člověkem, jenž by potřeboval nutně 1000 liber. Svou žurnalistikou  si bývalý starosta Londýna vydělal více nežli předseda vlády Cameron za výkon své funkce. Údajně 1 milion liber za rok. 

Boris Johnson, vlastním jménem Alexander Boris de Pfeffel Johnson, píše své sloupečky pro Daily Telegraph hodně košatým, neřkuli krkolomným  jazykem a nemá daleko k peprným výrazům. Je letitým euroskeptikem. Nejvíce se nám všem zapsal do paměti kontroverzním výrokem, ve kterém srovnal praktiky EU s nacismem. Klaunský Boris Johnson je mistrem laciných, za vlasy přitažených metafor.  Po svém pradědečkovi je částečným Turkem, má ale blonďaté vlasy. Snad proto se pustil do kritiky tureckého prezidenta.

Rád se nechává natáčet v nezvyklých polohách zavěšen na laně, rád se brodí řekami a v rámci svých sportovních aktivit zbagroval už několik dětí. Ty naštěstí přežily Borisův krkolomný pád k zemi a nezemřely. I kdyby byly mrtvé anebo zmrzačené, Borise Johnsona by to nezastavilo. 

 Boris si jede  po svém. Jako nezávislý žurnalista pourážel kdekoho. To by zas tak nevadilo, protože žurnalisté mají na to stejně jako satirici v rámci EU  výsostné právo a jsou  nedotknutelní. Ale zvolit žurnalistu za ministra zahraničí  je hodně odvážný kousek. Borisovi Johnsonovi, jenž nebyl zvolen premiérem, jak by si přál, mohla být přidělena méně kontroverzní funkce. Flek v  narychlo spíchnuté vládě po demisi  premiéra Camerona  by se pro něj  vždy našel. Ministr zahraničí Hammond zůstal ve vládě, jen odešel na pozici ministra financí, aby se Johnson mohl stát ministrem zahraničí.  Učinit šéfem diplomacie nediplomatického Johnsona byl asi záměr.  V UK si tajně myslí, že jim Boris Johnson něco v rámci jednání s EU  vyboxuje určité výhody. Ministři zahraničí  EU už si Johnsona zvykli, sdělili, že budou pracovat s kýmkoli.

Doposud jsem měla za to, že nejméně diplomatickým politikem na světe je Donald Trump, jenž možná vyhraje americké volby a tímto si v USA zvolí do svého čela největšího křupana na světě, jenž pourážel v rámci volební kampaně nejvíce lidí na světě. Není tomu tak. Současný britský ministr zahraničí  UK pourážel ještě více politiků  nežli Donald Trump. 

 Za své výroky byl Johnson   byl krátce po zvolení do role ministra zahraničí náležitě grilován svými kolegy novináři v rámci tiskové konference po boku  Johna Kerryho. Kolegové žurnalisté se jej zeptali, jak bude řešit s ostatními politiky míru lží a politické nekorektnosti v rámci kampaně pro BREXIT.

Boris Johnson se zakoktal a sdělil, že má hodně rozvinutý slovník a soubor výraziv. Vše prý  bylo vytrženo z kontextu. Pokud by se měl omlouvat konkrétním lidem za své nekorektní výroky, nedostal by se v rámci svého mandátu ministra zahraničí nikam dál. Pořád by se musel je omlouvat a to on nechce, hodlá i trošku pracovat. 

Už jen toto hovoří za vše. Shrňme si jeho nejkontroverznější názory na  politiky. O americkém prezidentovi sdělil Boris Johnson, že je částečným Keňanem, jenž nenávidí UK, protože je to bývalé impérium.  Barack Obama má otce z Keni, ale v Keni nevyrůstal, většinu svého života strávil v USA  a část v Indonésii. Tento výrok označili Johnsonovi kolegové žurnalisté jako štvavě rasistický. Keňa byla UK vykořisťována a vůči UK tam panuje zášť, Obama ale zášť k UK jako americký občan nechová.   

Prezident Barack Obama ale vyšel z pera Borise Johnsona paradoxně  nejlépe. Mnohem hůře se Boris Johnson vyjádřil o kandidátce na prezidentku USA. Dle něj má odbarvené vlasy a špulí svá ústa, má ocelový pohled a je  jako sadistická sestra na psychiatrii.

Toto už je jiný šálek kávy.  Baracka Obama  urazil ministr zahraničí UK Boris Johnson na základě rodné vlasti jeho otce. V rámci této zvláštní logiky by se klidně mohlo říci, že Boris Johnson je po svých předcích částečným Turkem a proto nenávidí  EU a její evropské hodnoty. Nikdo to ale neřekne, protože je to politicky nekorektní. U Hillary Clinton se Boris Johnson dopustil hodně nevybíravé urážky jen na základě jejího zjevu.

Ani  druhý kandidát na prezidenta USA, Donald Trump, si  u Borise Johnson nepolepšil. Sdělil, že by se s ním nikdy nepotřeboval setkat, proto raději nejezdí do určitých částí New Yorku. Boris Johnson je navíc  Donaldovi Trumpovi vzdáleně fyzicky podobný, někdo si jej v New Yorku s Trumpem spletl a on z toho byl na mrtvici.  Je ale celkem dost pravděpodobné, že se Johnson setká  buď s prezidentkou Clintonovou, aneb s prezidentem Trumpem, podle toho, koho si zvolí Američané za své prezidenty a bude dusno. 

Boris Johnson se asi časem setká coby ministr zahraničí i s V.V. Putinem, jenž si zvykl, že se pro západní žurnalisty stává fackovacím panákem. O tom  prohlásil ministr zahraničí UK,  že vypadá jako elf Dobbie, je krutým a manipulativním tyranem. To mu ale nevadilo, aby jej v rámci svých dalších článků nepochválil.

Škála Johnsonových urážek je plytká, lidi ale i instituce jako je EU zesměšňuje základě laciných  a povrchních, nekorektně šťavnatých analogií.

I takováto kousavá žurnalistika má mít svůj prostor. Bylo ale opravdu vhodné takto rozžvatlaného žurnalistu, jež si nediplomaticky nebere servítky, vstrčit do funkce ministra zahraničí?  Boris Johnson prahl po funkci premiéra UK, jež mu ale vyklouzla.  Otázky typu, jak se coby diplomat vyrovná s urážkami kdekoho, Johnsonovi očividně nedělají dobře. Jako britský premiér by se jim ale stejně nevyhnul. 

Když se jej někdo zeptá, proč pourážel v životě tolik lidí, potí se a nejraději by se propadl do země. Utíká do svého auta a tváří se jako malý školák. Je možné, že svou roli ministra zahraničí nezvládne a bude časem vyměněn, protože UK jde po BREXITU opravdu o hodně a nemělo by se to nediplomaticky zkazit.  Ministerská předsedkyně UK Theresa Mayová to dobře ví, a tak po světě raději jezdí sama a nechává svého ministra zahraničí raději čpít doma v UK, kde si může v klidu smolit své kontroverzní články. Vysílá jej pouze na podřadná setkání třetí kategorie. 

Boris Johnson v roli ministra zahraničí začíná měknout a už nepronáší natolik ostré výroky. Jakoby se morálně rozpouští. Najde nějakou další diplomatickou chameleonskou identitu anebo sdělí, že jej role ministra nebaví a raději se bude věnovat naplno svému kontroverznímu psaní? 

Lze se škodolibě těšit na to, až bude do role prezidenta USA zvolen Donald Trump a  křupan se setká s křupanem tváří v tvář. Oba dva jsou si hodně fyzicky podobní, oba dva mají stejně nevybíravý slovník. Donald Trump se otáže, kdo je tato britská nula, že se jej  opovažuje urážet. Boris Johnson sdělí, že se tou americkou nickou nikdy naživo nesetká. A nebo řeknou něco ještě peprnějšího a hned bude veseleji.