Dlouho jsem přemýšlela, zda kvůli přenosu inaugurace 45. amerického prezidenta pojedu na trampský výlet, anebo zůstanu připoutaná k TV a druhý den se zúčastním protestů. Nakonec jsem se stala trampkou a ne anti-trumpkou.
Odjížděla jsem na vlak v 5 hodin odpoledne, a tak jsem s napětím sledovala hlavu přilepenou na tabletu zpravodajství CNN o průběhu inaugurace. Téměř jsme se rozplakala, když se zjevila kysele se tvářící Hillary Clintonová, které jsem ve volbách strašně moc fandila.
Komentátoři CNN breptali cosi o hlubokém vnitřním boji, o tom, jak moc se musí tato žena přemáhat, poté, co si všechno od Trumpa vyslechla, a že to v sobě asi ještě dusí. Bohužel dnes není inaugurována ona, zaslzeli tiše. Pak jsme musela utéct na vlak a vše jsem mohla vzhledem k slabému signálu sledovat jen díky textovým komentářům ČT24. Nejvíce jsem se těšila na Donaldem Trumpem vlastnoručně sepsaný proslov, který mu dle závistivých novinářů stejně stylizoval S.Miller. Objevoval se s hrobovou přesností po 3 minutách po jednotlivých odstavcích. ČT24 jsem brzo odepsala kvůli kostrbatosti překladaného textu a najela jsem na britský Guardian.
3 minutky po 3 minutkách jsem hltala, co z Guardianu vylézalo, a po chvíli jsem naznala, že si Trump projev opravdu napsal sám. Zasmála jsem se temné vizi USA zasažených neúrodou, nezaměstnaností, krveprolitím gangů a dalšími morovými ranami, od nichž D. Trump prostý lid jednou pro vždy mávnutím kouzelného proutku osvobodí.
Pak jsem se svými bágly vyskočila z vlaku a setkala se na přestupní stanici s ostatními trampy. Měli jsme hodinku času a tak jsem stále s hlavou přilepenou na svém tabletu lovila informace. Trampy Trump nechával chladným, chtěli po mě maximálně, abych jim zjistila text trampské písničky.
Pak jsme se autobusem přesunuli do chaloupky, kde jsme měli strávit magické 2 dny v krásné krajině Toulovcových maštalí. Prvně jsme se stavili v hospodě, kde jsem si vydyndala heslo k wifi a opět sledovala inaugurační projev.
Trump mi mezitím odletěl vrtulníkem, a tak jsem si alespoň mohla přečíst nenávistný komentář levicového intelektuála na Guardianu, jenž nenechal na projevu nit suchou. Trošku mě u toho rušil zvuk kytary a harmoniky a také jsem musela sníst kulajdu. Trump už asi obědvá, řekla jsem si závistivě. Určitě vybranější speciality.
V chaloupce, kde jsem byli ubytováni, jsem si rychle rozložila své věci, a přečetla si komentáře odpůrců Trumpa v tisku, kde se všichni unisono shodli, jak moc se musí nyní americký lid stmelit a bojovat za lidská práva a proti demagogii. Druhý den ráno jsem si přečetla, kterak se jeden komentátorů nemohl dostat ani na jeden z Trumpových bálů, ačkoli se daly sehnat lístky pod cenou, protože se musely stát dlouhé fronty a ostraha nebyla vůbec koordinována. A že se prý žurnalista, jenž to nakonec po třetím pokusu vzdal, stejně doslechl od kolegy žurnalisty, že to stejně za nic nestálo. A tak o nic nepřišel. "Sláva", oddechla jsem si.
Znuděně jsem do sebe nechala nalít ostatními trampy svařák a trumpománie mě přešla. Jediný fanoušek Donalda Trumpa, mrštný a elegantní kominík, měl jiné starosti, trampové na Trumpovi ocenili pouze jeho peprný slovník, jenž jim není cizí.
Jediná kolegyně - trampka měla podobný problém jako já.
Také by raději civěla doma na TV a sledovala, co se děje v USA. Když jsem se jí snažila vysvětlit, že o nic nepřišla, nechtěla mi věřit.
A tak jsem jí druhý den ukázala na tabletu na youtube.com záznam z inauguračního proslovu. Vyslechla si těkavě proslov a sdělila, že jsou to to stejně kecy, jaké se vedou vždycky. Strašně ale toužila vidět kostýmek Melanie Trumpové. Tak jsem jí ho ukázala. Melánii moc nefandí, připadne jí taková nějaká umělá, jakoby loutkovitá.
"To víš, bývalá manekýna, co prožila půlku svého života ve skleníkovém prostředí Trumpovy věže." Více jsme se pobavily nad pochodem žen, protestujících proti mizogynii, potlačování LGTB práv a práv minorit.
Přemýšlely jsme nad tím, co to znamená "nastywoman, " za kterou se označila polovička amerických demonstrantek.
Kamarádku inteligentně napadlo, že tak Donald asi někoho pojmenoval. Až později mi došlo, že to byla Hillary Clintonová. Hashtag #I'mANastyWoman se stal celosvětovým výkřikem po lidské solidaritě.
Zatímco nyní byly USA díky hollywoodským filmům zemí rozesmátých agentek FBI, zubících se černošek a inteligentních psychoanalytiček, nyní se ze všech žen najednou staly přes noc nakvašené okurky.
"Nepřehání to s těmi protesty nějak?" zeptala se kolegyně trampka. "Vždyť byl ten Trump legitimně zvolen!"
Co jsem jí měla říct? Prázdná hesla o odlišné mentalitě lidí v USA, která se liší od našeho pokojného českého stádního pudu! Anebo o tom, že si někdo potřeboval vybouřit své hormony, anebo o tom, že si za to prezident může sám, že na protestní pochody doráží více lidí, nežli na jeho inauguraci a on si myslí, že jeho inaugurace byla nejzalidněnější ze všech dosavadních inaugurací.
"Co vlastně špatného na něm ti liberální Američané vidí?"
"Holka, to by byl dlouhý seznam", pomyslela jsem si, "a mně se chce spát. Globalizací to počíná, zdravotním pojištěním pokračuje a frakováním ropy končí."
"Nejlepší by bylo, když bychom se mohly obejít bez ropy, povzdechla si kamarádka " a konečně jsme přestaly být závislé na zemích OPEC. Mělo by se investovat více do čistých zdrojů energie."
"To máš pravdu, ale když Trump nasliboval tolika americkým horníkům, pracovníkům závislým na ropným průmyslu a dělníkům v automobilkách hory a doly, a pak jim přinese snížením daní, jež přiláká do USA investory maximálně vyšší míru automatizace a další vyhazovy"
"Navíc ropa není jenom benzín a nafta, je to celej petrochemickej průmysl. Vyrábí se z toho... " a teď jsem si nemohla vzpomenout co.
"Já vím, že se z toho dělají i nylonky, ale nemohly bychom se bez nich obejít" zasnila se kamarádka.
"Obávám se, že při současném stavu vědy a techniky se bez ropy asi neobejdeme. Až budeš skuhrat, že tě bolí zub, pak přestaneš nadávat na ropu, z níž se vyrábí léky na bolest."
Pak jsme si ještě rozebrali pořad Saturday Night Live a zavzdychaly jsme si, jak nás ty Baldwinovy parodie Trumpa nudí. A padly jsme vyčerpáním. Druhý den jsme nastoupily na trampský pochod skalami a já jsem tiše vzpomínala na všechny ty demonstrující feministky a ochránkyně lidských práv, jež bych tak ráda podpořila a místo toho jen šlapu v improvizovaných návlecích, jenž mi ze starých podkolenek vyrobil vášnivý ctitel Donalda Trumpa, mrštný kominík a tramp v jedné osobě.
26 km jsme ušli a ani jednou jsme neprotestovali, pokorně jsme se podřídili vůdci, jenž znal trasu lépe nežli my se svými GPS.
Ti méně šikovní z nás padali ze svahů jako kutálející se koblížky a přidržovali se kořenů, ti šikovnější nám podávali ruce.
Až se setmělo a my první jsme našli v hlubokém nerovném lese ten správný směr. Další se ale ztratili. Nakonec byli dloma dřív, nežli jsme tam byli my, a stihli ještě vesnickou tancovačku, kam se procpali v otrhaných trampských oblecích. Užili si ji více, nežli účastníci 3 plesů Donalda Trumpa, protože tam bylo karaoke.
A tak jsem dospěla k názoru, že nemůžu být tramp a anti-trump v jedné osobě. To by bylo něco jako doktor Jekyll a pan Hyde.
Budu si chtíc nechtíc muset vybrat. Buď budu věčně protestující nastywoman, anebo povolnou patriotkou, jež obdivuje krásy české krajiny, nenávidí globalizaci, je pro vybudování hranic, rozpad EU a návrat ke kořenům.
