Kategorie single žen

Single se stávají fenoménem v rámci zlobalizovaného světa, jenž by nejraději smíchal vše do zvláštního guláše, aby už nikdy nikdo nebyl sám a každý byl s někým nějak provázán. Oni ale řvou, je těžké být single, ale nechte nás. 

Single ženy se dělí na 5 základních kategorií:

Přeoperované muže, kteří se rozhodnou ve svých 16 až 17 letech se stát ženami, protože se konečně najdou. Přesvědčí stát, aby jeho daňoví poplatníci zacvakali  nákladnou a životu nebezpečnou operaci, anebo si na ni našetří z vlastních prostředků.  Záleží totiž, jak se k tomu stát staví. Jak vidíme z Almodovarových filmů, ve Španělsku si na to museli muži našetřit, u nás se to zcela proplácí státem po psychologických posudcích a to považujeme za velký výdobytek našeho tolerantní přístupu k menšinám. Tyto operace mimochodem kvetou nejvíce v Íránu, kde je chirurgická změna pohlaví pro homosexuály jediná tamním systémem legalizovaná možnost, jak se provdat za osobu stejného pohlaví.  

Většinou se muž, toužící se stát ženou,  nerozhodne k drastické operaci a pouze se jako žena tváří a obléká. Jedná se o intelektuálně nadané a zvídají jedince, kteří občas končí za whisteblowing ve vězení na doživotí, jako slavný whistleblower-rka Bradley, posléze Chelsea Manningová, hnijící v kriminálu USA za podmínek mnohem horších nežli západem opěvovaná  hrdina Naďa Savčenko, tzv. oběť ruské zvůle, jež se touží stát na Ukrajině prezidentkou.

Anebo se mužští transsexuálové stanou  investigativními ranařskými žurnalistkami jako  naše Tereza Spencerová, jež se nebojí mít interview s údajně ukrutným, přitom ale pouze ukrutně zakřiklým autokrativním diktátorem ve své vlastní zemi Bašárem al Assadem.  Zatímco Chelsea Manningová kvůli svému uvěznění v USA zůstane bohužel single, Tereza Spencerové single zůstat nemusí, jelikož ji za její investigativní legální  žurnalistiku nikdo nikdy nezavře. 

Druhou kategorií single žen jsou ženy, jež se rozhodnou stát se muži, protože se necítí v pohodě ve svém těle, nechají se přeoperovat a  podrobí se hormonální léčbě. Osobně jsem poznala jednu vdanou posléze rozvedenou a tudíž single přeoperovanou ženu, kdysi vdanou ze ženu, jež se přestěhovala se svou ženskou manželkou, klavíristkou a ženinými dětmi, vzniklými z umělého oplodnění, do naší ulice. Chodila jsem s touto ženou přeoperovanou na muže  na procházky se psy 3 roky a nevšimla jsem si, že se jedná o přeoperovanou ženu, tak dokonale se cítila býti mužem.  Této ženě, nyní muži,  raší lehce fousy, má skřehotavý pubertální mužský hlas a rozmazluje své nepravé děti, vzniklé z umělého oplodnění plyšovými dárky. Občas jim koupí dioptrické brýle.

Vše se provalilo až tehdy, když se rozhodla se svou partnerkou, dle jejího (jeho) názoru hysterkou  rozvést, stát se single. O tom, že jsem 3 roky venčila psa s přeoperovanou ženou za muže jsem se paradoxně dozvěděla od svého otce, jenž se to dozvěděl od svého kamaráda a  sdělil mi to jako perfektní drb. Před rozvádějící se manželkou přeoperované ženy v muže jsem musela hrát stále divadýlko, že si myslím, že žila s pravým mužem. 

 Třetí kategorií jsou single ženy  s poruchami sexuální orientace, jež jsou mnohem častější, než se nám soudobá ale i starší sexuologie snaží nakukat. Tyto ženy vědí, že chtějí být ženami, cítí se dobře ve svém ženském těle, ale stále dumají, zda se jim vlastně více líbí ženské tělo anebo mužské tělo a osobnost partnera. Ženské tělo intimněji znají, a tak se jim zdá přirozenější a se ženami si mnohem lépe rozumí.

Mužské tělo se jim zdá trošku komické, protože jej tolik neznají a stále zírají na obrázky s nahými muži a přemýšlí, co je na nich tak vzrušivého kromě toho, že jsou více obrostlí chlupy a disponují určitým hmotným majetkem. Mají sexuální zkušenostmi s oběma pohlavími a kalkulují, které pohlaví je pro ně strategicky evolučně a materiálně výhodnější.

Ženská homosexualita byla obecně vždy společností  více tolerována, protože nevedla k nejistotě ohledně otcovství a vždy se přivřelo oko a řeklo se, holky se nám více mazlí, to je celkem normální. Naopak mužská homosexualita byla vždy více ostrakizována, protože nevedla ke kýžené reprodukci a primitivnější pradávní předkové měli po celé planetě strach, že se jim ztrácí cenné sperma, jež by mohlo efektivně rozplodit jejich skupiny, jež obvykle čítaly 115 až 250 lidí.

 Tyto single ženy mají na výběr ze tří možností. Mohou dumat až do smrti nad svou skutečnou sexuální orientací  a stát se starými pannami. Mohou se vdát anebo žít s mužem, jenž jim bude tolerovat jejich bisexuální sklony a bude z toho nadšen, protože se domluví dohromady třeba na  trojce. To je sen každého muže. Anebo se stanou lesbickými ženami a pozvou si občasně dohromady jednoho muže. O něco takového se pokusila údajně jedna americká profesorka, jež prý v USA  sváděla jednoho mého známého, svého doktoranta. 

Mu to nedocvakla a dlouho poté přemítal, proč jej vlastně sváděla, když byla lesbičkou. Otázala jsem se jej, proč na to přistupoval, když měl ženu a dítě na druhém kontinentě. To mu došlo až zpětně a bylo mu to celkem fuk, takto on to ve svém mozku neměl nastavené, aby odmítl případnou nevěru, když měl ženu tak daleko.  Ale stále rozmítal, proč se jej pokusila svést profesorka etiky z USA, jež všude vykřikovala, že je lesbické orientace.  

Chtěla jsem mu sdělit krutou pravdu, že jeho kůže má spíše pach ženský nežli mužský a že není skoro vůbec fousatý a chlupatý, že se pořád voní, koupe a sprejuje skoro ženskými parfémy, a tak je ideálním snem pro lehce bisexuálně orientované  lesbické ženy, jež sní o sexu s mužem.

Ale  pak jsem si ale řekla, že bych mu vybudovala  velký mindrák, že působí příliš zženštile, ačkoli si pilně trénuje ve fitku své svaly.  A tak jsem nechala onu nebohou mužskou bytost  ronit zmatečné slzy.

Ćtvrtou kategorií jsou lesbické ženy, jež mají pocit, že jsou ve svém těle správně, ty ale   nezůstanou obvykle dlouho single a ve volnější evropské, indické anebo americké společnosti si vždy najdou príma kamarádku pro všechno. Vztahy mají pevné a většinou dlouhodobějšího rázu.        

Pátou kategorií  jsou single ženy heterosexuální orientace, které stále rozmítají, který chlápek by pro ně byl nejvýhodnější a pátrají stále na seznamkách, ale i v reálu. Na seznamkách je to snazší, protože v reálu single žena teoreticky nemůže oslovit muže na ulici a říci mu otevřeně, že je k mání, aniž by působila příliš frivolním dojmem. 

V 20. a 21. století se objevuje v euro-americké společnosti čím dál více ranařek, jichž musí přibývat s vynucenou feminizací a stálým zkorektňováním vystupování mužů, kteří nemohou oslovit  pěknou buchtu a zeptat se jí, jestli je k mání, protože by dostali facku.

 A tak musí být ranařkami právě ženy. Do potřeby vztahu jsou manipulovány nejrůznorodějšími hollywoodskými ale i bollywoodskými filmy, jež ženy v tomto ranařství čím dál více utvrzují, aby se prodalo co nejvíce v Číně vyrobených svatebních šatů. Pod vlivem mainstreamové propagandy ranařky čím dál častěji oslovují muže na ulicích anebo lépe na diskotékách. Provokativně se oblékají a dávají okatě najevo, že jsou volné, ale rozhodně ne za jeden drink anebo za jednu večeři.

Poté, co se lovený chlapík chytne na udičku, důkladně si jej proklepnou na Facebooku, kde na sebe bohužel každý hlupák vyžvaní i to, co neví, a zbytek vyžvaní jeho facebookoví přátelé, a jdou do toho.  Chlapíka si během pár týdnů ranařky na Facebooku díky skamarádění se všemi jeho facebookovými kamarády prolustrují a pokud se jeví jako efektivní a snadno manipulovatelný, ponechají si jej na další testování.

V záloze mají pár dalších alternativ a potenciálních úlovků. Tyto ženy jsou v životě co se týče sociálního úspěchu a reprodukce nejúspěšnější. Rychle si odrodí jedno anebo dvě sociálním tlakem povinné děti ve svých 23 letech po vysoké anebo už raději po střední, kdy ještě není příliš těhotenstvím zatíženo jejich  tělo. Pak mohou  s pomocí mladého zmanipulovaného mladíka anebo staršího bývalou ženou odkopnutého chlapíka s vilkou anebo bavorákem  budovat zářnou budoucnost sebe a svých dětí.

Horší to mají bojácné single vzdělané ženy pátrající na internetu. Tam se totiž otevírá celý oceán nedozírných možností a ony stále tápou, kterou z těchto alternativ si vybrat. Inzerující borce různých typů si proklepávají nejprve písemně a posléze se s nimi schází. Schůzky byly v minulých dobách v době písemných inzerátů hodně upjaté a obě pohlaví se dost bála. To se ale nyní s internetovými seznamkami, jež mají své kategorie, on hledá ji, ona hledá jeho, ona hledá ji, on hledá jeho, sex, vážná známost, cestování jiné kontinenty, zcela prolomilo a randění nyní probíhá mnohem uvolněněji. Vždy je to ale žena, která si vybírá, protože mužů je na těchto seznamkách vždy více, nežli žen.

Otázkou samou pro sebe jsou placené rychloseznamky. Zde je vždy více platících starších žen a více platících mladších mužů, kteří jsou ochotni za seznamkou organizované pětiminutové rychlorande  zaplatit cca 400 Kč. Proto rychloseznamky vyhlašují kategorie, kdy se mísí ženy cca o 5 až 10 let mladší s muži staršími a ženy zralého věku s muži zralejšími. Pokud někdo chce přeskočit do jiné kategorie, nežli je věkově dáno, rychloseznamka mu to umožní, ale sdělí mu, že patrně nebude mít takový úspěch. A vskutku. Starší ale pohledná 50tnice nemá tolik úspěchů mezi 20letými ušáky, protože ti mají strach, že jí budou manipulováni a ona za ně bude přehnaně mateřsky platit veškeré drinky a večeře a budou před svými kamarády, randícími se 17ctkami s bujným poprsím dokonale znemožněni.  

A mladí ušáci opět nemají příliš mnoho úspěchu mezi 50tnicemi. Ty si řeknou, že je to podezřelé a že jimi možná tento ušák manipuluje a má je pouze na placené drinky a večeře a mimo to randí na seznamkách ještě s dalšími mladicemi a to ony nebudou rozhodně tolerovat. Pokud si náhodou seženou 20 letého ušáka, tak jedině samy svou vlastní cílevědomou aktivitou, nikoli přes seznamku. Proto tyto elegantní udržované a bohaté padesátnice tolik jezdí do Egypta, protože zde už jsou dvacetiletí ušáci vycvičení a vědí přesně, jak se k ženám elegantně a uctivě chovat. Kdežto mladí čeští 20 letí ušáči jsou proti tamním vycvičeným 20 letým ušákům totální nezralá ucha, jež působí ženám v EU řadu nesmyslných faux pas kvůli svým spolužákům. Ti na ně obvykle v ČR zakřičí, proč chodí s tou starou kostrou a ať jde s nima na pivo. A tito pivní skauti mají často horší kondičku nežli starší elegantní, sportující padesátnice, jež má naději, že tyto kouřící pivaře a řízkaře přežije.        

Aktivní ženy kolem 35 let jsou schopny stihnout i 100 a více schůzek naživo a naznat, že žádný z kandidátů není vyhovující. Jiné ženy na to jdou více vědecky a stále si s muži píší, jaké jsou jejich zájmy a životní cíle. To ale nynější české a moravského muže, kteří obecně neradi píší, po zhruba 2 mailech naštve a řeknou, že buď sraz naživo anebo končí, protože i oni mají na internetu přehršel dalších možností. A tak si single ženy vybírají a vybírají. Až se jim konečně podaří vyselektovat vhodného kandidáta. Díky moderním technologiím, letectví  a znalosti jazyků to může být muž: bělošského anglosaského původu. Má vysoké IQ, vystudoval matematiku na VŠ,  od rána do večera programuje v české pobočce novozélandské společnosti, studuje dálkově 1 vysokou školu, je rozvedený, vyrostl na opačné straně zeměkoule jako protinožec a strašně rád by dostal druhou šanci.    

Tento kandidát se jeví po řadu měsíců jako výkonný, vzdělaný, platby schopný za coca colu a obědy ale nikoli, kvůli svým skotsky škudlivým kořenům ochotný příliš platit za něco drahého, což se jeví jako evoluční výhoda a vše vypadá v pořádku. Protinožectví nevadí, protože obě osoby hovoří a píší  zcela plynně týmž univerzálním jazykem, anglicky. Až později se do toho začínají dostávat drobné mouchy. Protinožcova v Evropě žijící exmanželka se 2 malými dětmi se rozhodne, že  natruc nepřesídlí do svého rodného státu nedaleko státu "testerky" potenciálního vztahu, a zůstane usazena natruc s dětmi v jiném dalekém státu EU, kde už byla usazená a děti chodily  do školy. Začne testovaným kandidátem  manipulovat skrze děti, že mu je nepůjčí.  Rozhoří se nákladná bitva ve velkém stylu  o děti v zahraničním státu a jedinec se rozhodne, že se kvůli vydírání asi dá opět dohromady s exkou a to je poslední hřebíček do rakve zdánlivě perspektivnímu vztahu.

Jedinec se vypaří, zůstane pár slziček, psychické půlroční trauma, jež se zacelí a začne se hledat druhý vhodný kandidát. Single ženě středního věku dojde, že by to měl být jedinec s odrostlejšími, více samostatnými dětmi, jimiž už by nebyl vydíratelný skrze děti, a jenž by single ženě umožnil volnost a netlačil ji okamžitě do reproduktivních funkcí, což většina mužů dělá.  Poté, co se tímto mužem neprokáže být elegantní anglicky lámaně hovoří programátor z Indie, jenž se nakonec zalekne její příliš bílé kůže a slušně zdrhne za sestrou provdanou do Irska, je složitě vyselektován po nejrůznějších Afgáncích a Pákistáncích testovaných pouze přes Skype, protože v Evropě žijící Pákistánci a Afgánci jsou všeobecně více na psaní po sítích na rozdíl od líných Čechů, kteří na sítích komunikovat nechtějí, slibně vyhlížející v Evropě dlouho žijící  intelektuál severoafrického původu s magisterským titulem z Cambridge. To už by snad mohlo vyjít, napadne testerku. Má totiž už odrostlejšího syna, a tak nebude tak snadno exkou vydíratelný.

 Pozve si jej proto prozřetelně prvně na Moravu, což severoafrický rozvedený intelektuál žijící v Londýně neodmítne,  a tam si jej na Moravě složitě testuje v rámci svého typicky ženského vědecko-sociálně-chemického inženýrství. Tahá si jej po rozličných českých a moravských  památkách a přírodních zázracích a sleduje, jak zareaguje. Severoafrický v Londýně usazený intelektuál zareaguje úžasem na sníh, jenž u nich v Londýně ani v severní Africe nikdy ještě skoro neviděl. Reaguje s úžasem na krápníkové jeskyně, kam si předtím testerka zavedla i testovaného protinožce. Tomu se jeskyně tehdy zalíbily natolik, že si posléze udělal speleologický kurz v USA. Ten si ale severoafričan neudělá, protože má zálibu v plavání a fitku, ale nikoli ve šplhání a protože trpí klaustrofobií.

Prozradí na sebe, že jeho exka pěstovala u nich v okolí Londýna slepice a ukáže fotografii jejich jediného 17 letého syna. Ten působí dost severoafricky, a tak to vypadá zatím normálně. Při návštěvě moravského kostela, jenž si testující žena provede společně se svou kamarádkou, jež má stejně starého syna  jako testovaný, sleduje bedlivě jeho reakce. Ačkoli se prvně jevil jako ryze sekulární a labouristický intelektuál, vyhrkne zděšeně, že je v křesťanském moravském kostele jediný muslim, což testující ženu, bývalou křesťanku, nyní zarytou ateistku  vyděsí.

Pak ale  brzy zjistí, že je pouze kulturní muslim, jehož matka je pravou muslimkou, sem tam zajde ve své rodné zemi do mešity  a jeho otec to  fláká. Jelikož žije otec v důchodě opět  v severní Africe, tak raději mlčí a všem je to u nich doma fuk.  To ateistickou single testerku uklidní. Trošku ji znepokojí, když začne testovaný objekt cosi blouznit o křižáckých křesťanských výpravách, jež decimovaly jejich původní obyvatelstvo, ale pak to pustí z hlavy, protože se testovaný vzorek nikde na Moravě nemodlí obrácen pětkrát denně k východu, ani nehledá v její rodné zemi žádnou mešitu.

Tehdy svrženou vládnoucí muslimskou kliku v jeho rodné zemi označí za bandičku sektářských idiotů, jimž patří trest smrti, jenž byl prezidentovi a jeho věrným v rámci autokratického puče skupinově udělen a před nímž většina zdrhla do zahraničí.  To testerku  zneklidní. Zjistí, že testovaná osoba uznává jurisdikcí uvalený trest smrti, jenž testující sigle žena v žádném případě za žádných okolností principiálně  neuznává. Ale snad to testovaný vzorek  tak nemyslel, snad jen tak něco plácl, když si něco přečetl z londýnského anebo arabsky psaného tisku. Každopádně by do takto nestabilní země nikdy prozřetelně nejela. 

Co jí ale vyrazí dech a dostane ji zcela z konceptu, je to, že jeho exka, jak si později po jeho odjezdu do Londýna vygoogluje, je Češka a nenaučila svého manžela za dlouhé roky života v Londýně ani 5 slov česky. Česky zná jen slovo prase, kočka, pes a to je hodně málo. Česky údajně nerozumí ani její a jeho jediný syn. Dále ji překvapí, že jej tato exka jej na internetu propírá a je vidět, že s ním po rozvodu stejně jako exka předchozího testovaného protinožce manipuluje. Píše veřejně na svých osobních stránkách napojené na  profistránky svých podnikatelských aktivit  o jeho psychických stavech a výkyvech nálad a zveřejňuje si vše, fotí si jej ve stavu zklidnění, kdy jí navařil solidní jídlo.  

V době testování, kdy se zase testovaný vzorek vrátí z Moravy do Londýna, mu testerka napíše, co má ta jeho česká exka, žijící v Londýně, jež si o něm píše česky na svých webových stránkách znamenat?! A on odepíše, že česky nerozumí a tudíž nemůže vědět, co si o něm česká exka na webových stránkách píše. Červ pochybností se zavrtá single testerce ještě hlouběji do mozku a usilovně přemýšlí, v čem je zakopaný pes, zvláště když zjistí, že se exka jmenuje naprosto stejným křestním jménem, jako předchozí exka bývalého testovaného vzorku.

Má strach, aby i tento testovaný vzorek nepláchl opět ke své exce, a tak mu svou obavu přes Skype sdělí, a  vyklube se z toho Čech, jenž mu jeho exku přebral.

I Čech je prolustrován skrze internet a single testerka o něm díky znalosti češtiny ví mnohem více nežli testovaný vzorek a díky svému vyššímu IQ pochopí, že byl severoafričan vyměněn v relativně vášnivém soudním procesu za Čecha patrně s přispěním  české matky této ženy. To ale ani severoafričan neví, protože neumí česky a neví, jak k tomu vlastně došlo. Anebo zatlouká, aby nevypadal jako úplný prosťáček.  

Vrána k vráně sedá, rovný sobě rovného si hledá. Severoafričan byl vytěsněn po 15 letech soužití z domu a byl tam instalován více kompatibilní Čech. Nechtěl se vzdát svých vlastnickým otcovských  práv nikoli na ženu, ta už mu byla ukradená, ale částečně na své dítě, a tak došlo k italským procesům a soud mu přiřknul možnost si telefonovat a občasně se sejít na kávu se svým vlastním dospívajícím synem, kterému to bylo ve výsledku šumafuk, protože měl pěknou britskou buchtu a to jediné kromě své školy doopravdy řešil.   

V této fázi testerku už více zajímá nežli testovaný vzorek samotná česká exka  a přemýšlí, proč byl daný pár vlastně nekompatibilní. Samozřejmě, nemůže obtěžovat exku a jejího syna, protože by se dozvěděla věci,  a tak vyzvídá od testovaného a ten sděluje své konkrétní pocity. Zdála se mu příliš chladná. Jejich vztah za léta vyšuměl.  Ona vystudovala v Londýně matematiku a statistiku a později tlumočnictví, on filozofii a začal se věnovat příležitostně realitnímu makléřství. Ona údajně nejevila zájem o poezii a byla prý chladná. O ženě si mezitím testerka vygoogluje, že jeví určitý zájem o poezii Jarka Nohavicy, při jehož koncertech bulí.  To testerku dožere, protože testerka nemůže Jarka Nohavicu a jeho písně ani vystát a pouze je schopna číst jeho texty. Dokáže ale pochopit, že v Londýně žijící české expatka po Nohavicovi nostalgicky truchlí coby symbolu  své opuštěné domoviny.

Její v Česku žijící otec byl tlustý a dýchavičný, její bratr byl v pohodě a její jen česky mluvící matka si o zeťovi patrně myslela, že je stupidní. I žena si patrně o něm myslela, že je podřadnou nemyslící rasou, protože se testerky neustále nejistě ptá, jestli jí náhodou nevadí, že jde metr před  ní.  

Česká exka dlouho údajně nadávala, že je blbej muslim, protože chodí metr před ní a tak neví. Testerka to vyřeší jednoduše a přejde metr před muže, aby mu dokázala, že není blbej muslim, a že žena může jít i před ním. Pak mu sdělí něco o arabských mužích a že asi zná z youtube.com jejich návyky. To jej mimochodem neuvěřitelně dožere. Jeho prvním jazykem je sice arabština, ale Arabové jsou pro něj jednoznačně obyvatelé Saúdské Arábie a Jemenu a on se cítí být kulturnějším Severoafričanem a je na svou zemi hrdý. A sdělí afektovaně, co si testerka jako o sobě myslí, že ji on, labouristický intelektuál vezme na vodítko? Testerka se vyplaší, jak to myslí a propukne nepředvídatelně v hysterický pláč u kafe v restauraci.

Představa, že by musela jít na vodítku, na kterém vždy vodila pouze svého psa,  ji vyplaší. Testovaný to ale myslel, že nikdy nikoho ze zásady na vodítku nevodí. A má divný pocit, že mu testerka bulí v restauraci a odvede si ji mimo objekt restaurace.

  Pak ale nastane prudká krize identity a severoafričan si přeje, aby mu testerka stále říkala, že je blbej. Testerka chvíli přemýšlí proč, a zjistí, že mu to cca 3000 krát opakovala jeho česká  exka a toto se mu uhnízdilo v hlavě. Když mu sdělí, že si nemyslí, že by musel být se svými dvěma prestižními vysokými školami, jejichž diplomy stále mává,  úplně blbý, padne na něj těžká deprese.

Není schopen koexistence s někým, kdo mu stále neopakuje, že je blbý a musí dodržovat evropská pravidla. Takto byl svými rodiči, žijícími po celý život v Londýně, svou exkou a celou britskou společností naprogramován. Když je mu sděleno něco jiného, program v hlavě mu rupne. Je zmaten, cítí se nesvůj a sdělí část ze svých problémů s exkou.

Single testerka cítí krajně pošramocené sebevědomí testovaného způsobené vlivem zkaženého britského prostředí, kamarádů z hospody a exky. To se projevuje i tím, že testovaný objekt projevuje krizi vlastní identity a krizi vlastních kořenů. Stále přemítá, jestli je jeho severoafrický národ, kde bylo epicentrum celé naší kulturní civilizace, je chytrý anebo blbý stejně jako on. Faktem je, že v jeho rodné zemi kdysi byla vyspělá kultura, ta se ale  se ale během tisíců let přesunula do kolonizátorské rozpínavé Evropy a v jeho rodné zemi nyní vládnou sektářské konflikty. Ty ale on nemusí v Londýně řešit. Může si do Londýna převést klidně i své do své rodné země odstěhované rodiče, když by tam nebylo bezpečno, pokud jejich letadlo nevyletí do vzduchu, což se stává  v jeho rodné zemi ob 3 měsíce.

Jeho osobnost je více náchylná k rozpadu. Tomu se brání psaním psychologických románů. Navíc na rozdíl od prvně testovaného vzorku nestuduje dálkově už druhou vysokou školu a netráví 17 hodin v práci. Místo toho tráví 1/5 svého nespánkového dne ve fitku a plavectvím v bazénu, 1/5  dne sledováním TV a vařením, 1/5 dne psaním literatury a četbou, 1/5 dne sociálním aktivitami jako jsou pařby s kamarády a kamarádkami a účastí v kvízovém klubu a 1/5 dne neví sám co se sebou a sám nad sebou dumá a mezitím řeší spletité vztahy ohledně nájmu a oprav svých na hypotéku pořízených nemovitostí.

V průběhu testování se ale testovaný vzorek, jemuž leccos nakukávají telefonicky kamarádky z hospody, začne přemítat, že druhá česky mluvící žena pro něj není možná vhodná. Rodiče mu už delší dobu stále radí, najdi si nějakou  severoafričanku. On ale z Londýna do jeho rodné země rodičům skypuje, že žil tak dlouho s Češkou, že na severoafričanku  nemá sílu.

A je to pravda. Nám se totiž zdá, že severoafrické ženy jsou nejsubmisivnější putiny na světě. Opak je ale pravdou, velice často drží své naoko dominantní muže dokonale pod pantoflem a jejich forma manipulace s muži je ve srovnání s tou česky  učesanou a korektní stokrát vyšší. A proto severoafričanka nepřipadá v úvahu, i proto, že, že je testovaný vzorek navyklý na bílé maso. V UK je navíc bílého masa dost a dost, protože, jak si čím dál více stěžují britští hoši, britské ženy vždy raději volí bohaté Pákistánce, Indy, Severoafričany či černochy, kteří působí z hlediska evoluční strategie výběru partnera výhodněji a je s nimi zábavnější sex.  Takže testovaný vzorek má pocit, že bílého masa je stále dost, v čemž jej utvrzuje jeho bílá kamarádka, jež žije se Sikhem. Ta mu sděluje, že je hodně kachniček v rybníčku a že se nemusí trápit, pokud mu single testerka vyklouzne.

Když toto uslyší single testerka, tak se definitivně lekne. Jaké kachničky v rybníčku? V jakém rybníčku? V celosvětovém rybníčku, londýnském rybníčku, v rybníčku londýnských  Češek anebo v čem vlastně? A tak se vyděsí a pláchne pryč. Testovaný subjekt vyroní pár  slz a je klid.

Testerka je stále sigle a diví se proč. Diví se a diví obohacena o jednu zkušenost, díky níž ví, že  tmavší pokožka, tmavší pigmentace kůže, je evolučně výhodnou strategií. Proti bílému předchozímu testovanému vzorku s exkou stejného jména, je vzdělané, labouristicky smýšlející tmavé maso vnadnější, je ale na druhou stranu mnohem více zmatenější, divočejší, zkaženější a trpí krizí identity.  

 A tak může single žena dumat, proč se cítí  severoafrický intelektuál  blbý, ačkoli se zároveň chlubí svými univerzitními diplomy. Dumá a dumá a dumá. A takto dumá většina evropských single žen a život jim protéká mezi prsty. Nezanechají za sebou žádného potomka, to jim ale nevadí, protože reproduktivní funkce s ochotou přenechají svým méně zadumaným kolegyním a lidí bude do roku 2040 9 miliard a to bude více než dost. Hlavně, že je  o čem dumat. Dumání o potenciální protějšcích, ačkoli jsou pasé, jež s sebou nese lehkou psychickou trýzeň, jak se můžeme dočíst v Tolstého románech, činí ženy údajně zajímavějšími. Po zkušenosti se Severoafričanem se testerka raději rozhodne dát si dva roky roky pauzu. Protože se cítí opravdu hodně psychicky vyčerpána. A přemýšlí, zda bude následovat příkladu svých kdysi vnadné vzdělané tety, jež se rozhodla, že ses stane starou pannou a tou byla do smrti.