Pořad Nebezpečné vztahy moderátora Honzy Musila láká televizní diváky na skandální odhalení, vyhrocené střety mezi pozvanými hosty z řad prostého českého lidu. Je ale všechno tak, jak se divákovi zdá?
Při častých návštěvách svých rodičů, kteří v důchodu začali milovat TV Šlágr a TV Barrandov, trpím jako zvíře.Coby milovnice vážné hudby a alternativního rocku vyskakuji z kůže při Veselé Trojce a Duu Jamaha. Jelikož stařičkého kmety nechci připravit o jejich jediné potěšení a respektuji jejich vkus, zacpu si raději uši.
Mnohem horší je to s TV Barrandov. Když se zaposlouchám do banálního televizního seriálu, který bych si sama nepustila, jen stěží dokážu odejít. Děj mě začíná vtahovat a já v hypnotickém transu přemýšlím nad tím, jestli se pohledná sestřička Sašenka Vomáčková konečně rozejde s vypočítavým ženatým doktorem a dá přednost prostému saniťákovi, kterému už sto dílů pomáhá bojovat s démonem alkoholu. A pak lituji promeškaného času, který jsem strávila nad lacinou narychlo spíchnutou soap operou Stále ale vím, že sleduji televizní seriál. V TV Barrandov poskočili ve hře se svým divákem do zcela jiné úrovně.
V této televizi skoro polovinu programové skladby zabírají reality show, talk show nebo zinscenované případy ze soudních scén, u kterých nevíme, zda se doopravdy kdysi odehrály, anebo jsou dílem tvůrčího týmu kreativců. Více nežli "Soudkyni Barbaru" si oba rodiče oblíbili talk šou ze života lidí, jejichž vztahy se během pořadu nebezpečně zkomplikují a pak dojde ke skandálnímu rozuzlení.
Moderátor Honza Musil v Nebezpečných vztazích za zvuků emotivně podbarvené hudby sehrává roli upřímné vrby, empatického psychologa, přísného kazatele a citlivky, která se dojímá nad osudy svých hostů, roní upřímné slzy a na závěr všem zúčastněným poskytne moralizující rozhřešení. Po vyhroceném dramatu, kdy spolu aktéři díky skandálními rozuzlení často odmítnou komunikovat, si je zhruba po měsíci pozve zpátky k sobě a zeptá se jich, jak se jim díky jeho pořadu změnil radikálním způsobem život.
Rodiče pochopili celý pořad jako verzi Pošty pro tebe, na kterou jsou zvyklí z České televize. Shlédla jsem několik dílů, kde se po většinu času přetřásá partnerská nevěra, problémy mentálně nevyzrálých puberťáků a jejich rodičů a mnohá další prověřená schémata, která si pohrávají s přirozeným sklonem diváka k voyerismu.
Citlivější duše mají těžké výčitky svědomí z lascivního šmírování, kterého se dopouští při sledování něčeho natolik bytostně intimního, že by to by mělo zůstat skryto a být řešeno pouze v rámci psychologických manželských a vztahových poraden, a strašně se diví, proč se všichni tito lidé hromadně obrací právě na Honzu Musila, výřečného kuchaře, podnikatele a moderátora, jenž nikdy žádnou psychologii nevystudoval.
Chvíli jsme přemýšlela, kolik za svou účast v Nebezpečných vztazích všechny ty etablované podváděné architektky a bohatí smilnící manažeři vlastně berou, pokud Honzovi Musilovi za jeho kvalitně odvedené psychologické služby sami neplatí. Více než Poštu pro tebe mi celý pořad připomněl mírou exhibicionismu a perverzně překroucených vztahů známou bulvární show Jeryho Springlera, ve kterých se navíc reálné postavy stylizovaně porvou, a občas zazpívají písničku. Dle slavného muzikálu o Jerym, ve kterém skončil moderátor za své moderování na chvíli v pekle, jsem dlouho dumala, jestli tam po smrti neskončí za svou pekelně pokleslou zábavu, trýznící jak účastníky, tak televizní diváky, i samotný Honza Musil.
Pořád jsem ale slepě věřila, že do pořadu chodí reální lidé se svými vlastními životními osudy. Až jednou mi matka sdělila, že se jí zdá, že v pořadu viděla stejnou ženu, která vystoupila v Soudkyni Barbaře, ale s úplně jiným osudem a zázemím. A já se poradila se strýcem internetem. Nastalo skandální odhalení. Po dlouhých dvou letech, co jsem se proti své vůli mučila sledováním emočních dojáků a divácky manipulativních dryjáků, jsem zjistila, že Honza Musil, který je v pořadu za skutečného Honzu Musila, nediskutuje s reálnými osobami, ale s najatými amatérskými herci, kteří za svou roli dostávají částku do 3000 Kč.
Tedy o něco méně, nežli jsem si sama propočítala při nasazení reálných postav. TV Barrandov zkrátka šetří, kde může, aby zbylo na politické diskuse s Tomiem Okamirou anebo Milošem Zemanem. Nadšeně jsem svůj poznatek sdělila oběma rodičům. Matku to nepřekvapilo. Ale pro otce to byl napoprvé obrovský šok. "To není možný, ti lidi jsou skuteční, to není možný, aby něco takovýho udělali..." řekl mi zklamaně. "Ten jeden Soukup, takhle nás všechny podvádět!" rozhořčil se, když přijal hořkou pravdu. Po pár týdnech se s tím smířil, ale Musilovu talk show sledovat nepřestal. Stal se na ní ve svém pokročilém věku závislým.
Žánr falešné talk show o zdánlivě opravdových lidských osudech mi vyrazil dech. S něčím podobným jsem se doposud nesetkala. Každá reality show jede do jisté míry podle předem připraveného scénáře, protagonisté záměrně vztahy vyhrocují, aby byl pořad sledovanější. Od toho jsou placeni.
TV Barrandov ale v rámci českého prostředí překročila všechny hranice mezi reálným a virtuálním rozměrem. Otec nebyl jediným, kdo naletěl, spousta lidí v mém blízkém okolí stále věří, že talk show na TV Barrandov jsou pravé. Já už ale této televizi nevěřím a přemýšlím, kam vlastně Jaromír Soukup, který takto vydělává na naivitě svých diváků, a šetří kde může, cpe své peníze.
Do vědeckého výzkumu? Klonování lidí, vytváření kyborgů, kterými pak může manipulovat, aby říkali, co si přeje říct. Co když ani politici, kteří jsou zváni do debatních pořadů, nejsou skuteční lidé, ale jejich dvojníci anebo klony? Co když je to vše součástí ďábelského plánu, kde i generální ředitel hraje předem předepsanou roli, za kterou je placen čínskou anebo reskou vládou? Co když prezident Miloš Zeman v Soukupově diskusi je pouhou povedenou počítačovou animací?
Na vlastní oči už jsem viděla více takových projektů, kdy zdánlivě reální světoví politici pronášeli věty, které nikdy neřekli, dělali gesta, která nikdy neudělali a nebyli k rozeznání sami od sebe. Je možné, že prezident Miloš Zeman se na pořad pouze doma dívá a šprtá se nazpaměť vše, co řekl v televizi s uspokojením, že by to sám nevymyslel lépe. Možná fabuluji, možná se Miloš Zeman v TV Barrandov skutečným člověkem a nikoli postavou z Matrixu, loutkou v rukou čínských špionážních sil. Kdo ví? Vyléčit mě z mého paranoidního strachu a sklonu ke konspiračním teoriím, jenž ve mně vyprovokovala falešná talk show s Honzou Musilem, může jediné, nikdy více se už nedívat na TV Barrandov a pečlivě rozvážit vše, co v jakékoli televizní stanici budu nadále sledovat.
