Íránci se Saúdy se napadali, kdo je vlastně větším sponzorem terorismu, uklidnil je Lavrov

Dva největší sponzoři terorismu dle úniků z WikiLeaks dle mínění USA v regionu Blízkého a Středního východu se porafali, kdo je menším sponzorem terorismu v Iráku. Zklidnit je musel až ministr zahraničí Ruska Lavrov 

Konzervativní převážně sunnitská (wahhábistická) Saúdská Arábie se zanedbatelnou ale ukřičenou  šíitskou menšinou a převážně šíitský Írán, jemuž nedávno s velkou slávou skončily nesmyslné dlouholeté sankce kvůli údajně vyvíjené jaderné zbrani a nyní může produkovat a vyvážet ropu bez omezení, si zase vjeli do vlasů kvůli svému vlivu v Iráku.  

Nekontrolovaná a USA vlastně dlouho nechtěná  demokratizace Iráku po vojenském svržení diktátora Saddáma Husajna  pro údajné držení chemických zbraní, jež byly ale v tak žalostném stavu, že nemohly být použity, vedla k demokratickému vítězství majoritního šíitského obyvatelstva. Tyto nové elity, vedené Nouri al- Malikim, jenž pekl coby opozičník s šíitským Íránem a jeho libanonským Hezballáhem  a Sýrií už dávno za Saddáma Husajna, začaly nejprve nenápadně a později okatě buzerovat skrze své šíitské milice bývalé členy USA rozpuštěné baathistické strany. USA jen s averzí pozorovaly, že se z Malikiho klube diktátor mnohem hrubšího  zrna, nežli byl jimi svržený Saddám Husajn. Maliki, bratříčkující se  s Íránem, byl vždy trnem v oku wahhábistickému saúdskému  králi Abdulláhovi. Ten jej označil za agenta Íránu, jemuž nemůže věřit a nemá ho rád. 

Třetiřadí experti na Blízký a střední východ z USA, které z USA uvolnili pro Irák, Malikiho elitám a jejich autoritářským ambicím dopomohli tak, že všechny vládou označované údajné sunitské teroristy a baathisty dali do sběrných lágrů, kde měli, na rozdíl od klasickým iráckých věznic, kde byli vězni více mučeni,  hodně volný režim. Bývalí baathističtí důstojníci i mladí naštvaní džihádističtí výrostci  se v  Bucce  (ne)překvapivě dali dohromady.

Domluvili se, že se budou na chvíli před Malikim, jenž na ně začínal být pěkně naštvaný, i před USA, tvářit deradikalizovaně a po propuštění na svobodu si pomaličku, polehoučku šíitské vládní elity, jež se družili s tehdejší oficiálním nepřítelem USA č. 1, Íránem, v Iráku svrhnou. Z americké věznice v Bucce pochází řada významných zakladatelů Islámského státu  Haji Bakr,  Abu Muslim al-Turkmani, a Abu Bakr al Bagdádí.

S podporou frustrovaného a decimovaného místního obyvatelstva Iráku, převážně místních sunnitů, se to zdařilo. Zmilitarizovaní džihádističtí sunnité ukradli šíitským znuděným elitám v Iráku v Mosulu americké špičkové humvíky a další techniku a začali si pomaličku, když si znechucené USA z Iráku stáhly za vlády Baracka Obamy  své pozemní síly,  budovat svůj Islámský stát. Ten se díky nestabilní situaci v Sýrii tak nějak  (s pomocí jejich Alláha) rozrostl a zrušil panarabisty nenáviděnou Sykes Pykotovu hraniční linii, již vymezily kdysi kolonizátorské velmoci.

To se šítský elitám v Iráku samozřejmě nelíbilo. A tak se o to více radily s experty pozvanými z Íránu. Ti jim pomáhali jako pořádkové síly a vojenští poradci, když jim z Iráku vojáci USA vycouvali a ještě darovali Islámskému státu jejich americké humveye za miliony a miliony dolarů, kvůli čemuž nyní ve volbách na prezidenta USA běsní Donald Trump.  

Saúdové z toho všeho rychlého kvasu nedaleko jejich hranic byli mírně zmateni. Tak rychlé a bystré uplatnění jejich ještě radikálnější, ještě zmutovanější wahhábistické vize, jejíž extrémní zpátečnickou větev si Saúdské Arábii už dávno vyvraždili, protože v podstatě prozápadně naladěným Saúdům lačnícím po přepychu  bránila v pokrokových vizích včetně zavedení TV do každé domácnosti,  Saúdové ani nečekali.

Čekali, že celý arabský svět bude chtít skrze jejich wahhábistické školy,

 skrze jejich  neziskovky a bojové síly, jež podporovali, kopírovat identickou  vizi světa, kde se všichni Arabové a muslimové budou smět dívat na TV, ale vysokoškolsky vzdělané ženy nebudou moci řídit auto.  A najednou jim z Islámského státu začal někdo kázat něco úplně jiného, že se obyvatelé  nesmí dívat na normální TV a normální zprávy, ale jen na propagační vojenské filmy o vítězství jejich Islámského státu prorokovaného v muslimských legendách a číst si v arabské, turecké, anglické  mutaci státního časopisu IS Dabiq. 

USA si nějakého podřadného Islámského státu  delší dobu nevšimli, protože Barack Obama svého času bojoval primárně s ebolou, posléze s Ruskem formou asymetrické války a  souběžně  s čínským ekonomickým vlivem. Jeho prioritou  bylo z Blízkého východu vycouvat a v USA podpořit investice do pro státy  USA ekologicky zcela závadného  frakování ropy.

 Pak se mu ale Islámský stát hodně rozrostl a  on si toho už musel všimnout. Musel s tím něco  coby držitel Nobelovy ceny míru udělat, ale vzhledem k tomu, že v USA byl velký odpor k pozemním silám USA, které  se do USA vraceli buď zmrzačeni anebo v rakvích a vláda USA měla velké dluhy, aby neustále odškodňovala jejich rodiny, tak vše řešil posílením amerických výzvědných  služeb v Iráku  a v symbolické vojenské pomoci v podobě odborníků, kteří budou  IS pozorovat a   "jakoby" odstřelováním,  řízeným z USA, aby USA zabili spolu s dalšími zaangažovanými mocnostmi  co nejméně civilistů.

Ve skutečnosti stále umíralo  dost civilistů, protože drony a posádkou ovládané letouny nebyly nikdy přesné a teroristé se vždy ukrývali rádi v nemocnicích.  To si ale mírově založený Barack Obama vůbec nehodlal připustit. Před rokem do Iráku začala drony dodávat i Čína.

Obama dobře věděl, že bez pozemních vojsk není celé tažení vůči tzv. Islámskému státu vůbec  funkční. Lišáky sdělil tehdy  v TV, že jejich vojáci byli vždy nejlepší, ale nemohou být pořád všude na všech místech, když mají po světě tolik dle jeho názoru pacifistických, jinak ale po zuby ozbrojených  základen.

Zvláště jejich vojáci nemohou být tam, kde se bojuje, protože USA nemají  na další odškodnění válečných veteránů. V USA by vše nejraději řešili agenturně přes najaté žoldácké společnosti, ty se ale často chovají agresivně a spíše válku uměle protahují, aby měli co nejvíce peněz z rozpočtů konkrétních zemí. Dluh USA činí v roce 2016 76 procent hrubého domácího produktu. Pro srovnání náš dluh činí 35 procent HDP a to nemáme žádný Wall Street ani žádný slavný militaristicko-industriální komplex. 

Obama zapřemýšlel a došlo mu, že by bylo třeba výrazně upravit vztahy s naoko znepřáteleným Íránem,

jenž jediný coby spojenec vlády v Iráku mohl s Islámským státem bojovat účinně i na zemi. Turecko se soustředilo, jak samo deklarovalo, na boj proti mimo Turecko soustředěným Kurdům, kteří údajně spolupracovali s PKK a na podporu místních spřízněných kmenů bojujících proti al Asadovu režimu a nějaký Islámský stát byl Turecku dlouho v podstatě ukradený. Šuma fuk  byl i Obamovi, jehož USA byla na druhé straně zeměkoule, ale kvůli sílícímu tlaku musel něco udělat.  

S Íránem byly USA znepřáteleny od Islámské revoluce v 1979, kdy si Íránci znárodnili USA držené ropné zdroje a  okupovali americkou ambasádu kvůli zmraženým účtům a držení jejich nenáviděného diktátora Rezý Pahlavího, jenž v USA  umíral na rakovinu. Na Írán  padly mezinárodní sankce, protože Írán se oficiálně vyhlásil Islámskou republikou, ryze islámská  byla doposud hlavně velká kamarádka USA Saúdská Arábie a v roce 1979  se Saúdům a Iráčanům natruc islamizoval ještě i dosud jen diktátorský a nepotický, ale hodně sekularizovaný Írán, jenž si svrhl  loutkovitého proamerického diktátora. 

S Íránem byly  USA tradičně ve špatném vztahu především kvůli velkému tlaku státu Izrael, jenž byl s Íránem ve vztahu vždy vypjatém, ale nikdy úplně ne tak otevřeně  válečném, maximálně v proxy válkách  přes Palestinu a Libanon.  Íránci nikdy neuznali státnost státu Izrael, označovali jej jako sionistický režim. Izrael ležel v krku stejně tak Saúdské Arábii, jež kdysi dávno zatlačila na USA manipulací s cenou ropy, na níž byli tehdy USA závislí, aby USA zatlačili na Izrael, aby se po vyhrané válce stáhl ze Sinaje, ale dlouho se neměl k tomu, aby se stáhl z Golanských výšin.

Před zhruba rokem šly do finiše dohody o ukončení sankcí Íránu výměnou za ukončení jejich jaderného programu, jenž se snažil zablokovat především  Izrael, ve skutečnosti jediný držitel  jaderných zbraní v regionu spolu s Pákistánem. Tlak na uvolnění sankcí byl obrovský, jak od zahraničních firem, tak od celého normálně smýšlejícího mírového světa, jenž měl zájem s Íránem korektně obchodovat. 

Všem už dávno došlo, že jaderné zbraně jako obranná síla, tzv. odstrašovač nefungují, protože USA neustále narušovaly suverenitu jaderné velmoci Pákistánu v honbě za údajnými teroristy a odstřelovali na území Pákistánu jimi kdysi vypěstované a podpořené Táliby.  V dohodě o uvolnění sankcí za ukončení jaderného programu Íránu  nešlo o reálné nebezpečí jakéhokoli íránského jaderného útoku, ale spíše o to, že by se uvolnily blokované peníze Íránu a ten by najednou pohádkově  zbohatl.

To se nelíbilo Saúdům, kteří mohli roky zcela bezproblémově profitovat z petrodolarů. Stejně tak se to nelíbilo držiteli jaderných zbraní hromadného ničení, reprezentované premiérem s nejvyšším IQ na světě 180  Benjaminem Netanyahuem. Stejně tak se to nelíbilo známým americkým militaristům typu senátora Johna McCaina, u nichž byl patrně uplatněn buď saúdský anebo izraelský vliv anebo  vliv tamních zbrojařských koncernů  z USA. 

John McCain tehdy začal křičet na poslední chvíli, že když se zruší sankce Íránu, kdy byla dohodnuta neproliferace jaderných braní po minimálně 15 let a možnost inspekcí jejich jaderného programu, bude muset být dodána Saúdům řada zbraní a patrně snad i jaderných zbraní. Nechápu, co tím tehdy sledoval. Vzhledem k tomu, že křičel identicky, že  zadlužené Ukrajině mají být dodány americké zbraně,  aby bylo možné separatisty účinněji a precizněji odstřelovat, protože to Ukrajině jako novému potenciálnímu členovi  NATO USA dlužilo, tak tím  patrně sledoval  zájmy  amerických  militaristických koncernů, jež se neshodují se zájmy státním dluhem přetíženého amerického lidu.  

Vzhledem k tomu, že Islámský stát rostl, a kooperace slaboučké a takřka neozbrojené vlády Iráku s USA za zády, jež měly svázané ruce Nobelovou cenou míru udělenou pro Obamu, jíž musel dostát,  a vyzbrojenějšího a houževnatějšího Hizballáhu a Íránských revolučních gard  proti Islámského státu vyžadovala jistou míru koordinace USA a NATO s Íránci, musel se tento stav nějak formalizovat a legalizovat. 

Koordinace byla tehdy   i na úrovni výměny strategicky důležitých informací, ale jelikož byly USA s Íránem v jednostranně sankčním režimu, Íránci si patrně řekli, něco za něco, a tak se to v Kongresu nakonec zrušení sankcí přes odpor lobbisty Netayahua a Republikánů, prosadilo.   Nezabránil tomu ani trapný dopis pár americký republikánů íránskému lidu, kde napsali, že Barack Obama tady nebude navěky a že jeho veto jejich republikánské většině je pochybné a že pak to, až Obamu svým novým skvělým republikánským prezidentem odstraní z funkce ve volbách,  teprve íránskému lidu natřou a zase Íránu  sankce zavedou. Nic trapnějšího jsem v dějinách diplomacie novodobých USA neviděla. Ale Republikáni jsou  v posledních 8 letech po 2 prohraných volebních období mistry trapných diplomatických momentů.    

Íránský lid jásavě v ulicích  oslavil zrušení sankcí a za pár dní  si uvědomil, že efekt nebude okamžitý, ale že výsledky se dostaví postupně. Írán byl sankcemi dosti zdevastovanou zemí a Saúdi a jejich vládní klany dělali vše, aby si zajistili  své příbuzné  včetně rentiérských sociálních výhod pro své poddané a nevýhod pro pracující importované polootroky bez volebních práv. Dlouho pozorovali, jak si v USA zavádí  svůj frakovací ropný experiment, jež by je mohl také stát krky, a pak se hrdě pokusili potopit megalomanský projekt USA, kterým by se USA za cenu devastace vlastní země,  znečištění svých vod atp., staly nezávislé na dodávkách ropy ze Saúdské Arábie.  

V oblasti produkce  ropy  OPEC došlo před časem k výrazné nadprodukci a následnému kýženému snížení cen ropy, jež mělo potopit frakování ropy v USA, čemuž nahrála ekonomická krize v Číně, jež byla hlavním odběratelem a výrobcem v petrochemické průmyslu. Ropy bylo najednou nadbytek. Saúdové vždy měli spolu s Íránci nejlevnější náklady na těžbu ropy z celého světa, ale jejich těžba vedla další ropné velmoci, aby rovněž jako o závod těžily ropu a ropa klesla níže, než si Saúdi představovali na směšných 30 -40 dolarů ropy typu Brent za barel. Náklady společností založených na frakování v USA přitom byly v začátcích  na rovině minimálně 60 dolarů za barel. 

Saúdská Arábie a její vládní rod  má velké rezervy v řadě investic v bankách a v řadě společností, vlastní odhadem  115 milard dolarů dluhopisů USA. Dluh státu USA se pohybuje už řadu let díky bublině z roku 2008, kdy se Obama rozhodl nesmyslně spasit padlé banky, v neuvěřitelných cifrách. Otázkou ale je, na jak dlouhou dobu vydrží Saúdské rezervy při takto nízkých cenách ropy a žalobě Kongresu USA na Saúdskou Arábii za útoky na Dvojčata po 15 letech od útoku.   

Proto také jednal Obama se Saúdskou Arábií. Libye byla zažalována za aféru Lockerbie mnohem dříve a sankce byly uplatněny také dříve. Dle vlády USA nelze nalézt spojitost mezi vládním klanem SA a teroristy, kromě toho, že největší stavařský rod ze Saúdské Arábie byl spřízněn s Usámou Bin Ládinem. Všichni jeho údajně podezřelí příbuzní jsou ale v Saúdské Arábii sledováni a ti nepodezřelí, protože tento rod má cca 600 členů, nejsou sledováni a jsou volně roztroušeni po celém světě. Z USA mohli Bin Ládinovci krátce po atentátu na Dvojčata za vlády republikána  G.W. Bushe,v pohodě vycestovat do Saúdské Arábie bez toho, že by byli důkladně vyšetřeni.

Ostatně Bin Ládin byl USA údajně zastřelen v Pákistánu po nádherných 10 letech života v klidu, míru a organizaci řady skvělých komplotů proti pyšným USA. Saúdi údajně po schválení žaloby Kongresem USA na Saúdskou Arábii kvůli odškodnění obětí útoků na World Trade Center  pohrozili,  že stáhnou své investice cca 750 miliard amerických dolarů ze správy amerických vládních dluhopisů v  USA a položí tak ekonomiku USA. Obama s nimi krátce jednal, ale sdělil jim na rovinu, že v Kongresu nemají Demokraté většinu a že se asi stejně celá situace změní, protože budou nové volby.

V CNN se už otevřeně mnozí politologové dohadují, jak moc s USA Saúdové manipulují, ale nemohou se dohodnout, jak opravdu moc. Saúdi nečekali, že kvůli nadprodukci ropy a slabší poptávce z Číny  klesne cena ropy tak komicky nízko,  a proto se snaží v rámci OPEC dohodnout s Ruskem a dalšími producenty ropy na omezení těžby.  Íránci, kteří ale byli dlouho z trhu částečně vyřazeni, se dohodnout nechtějí, a tak k žádné dohodě o omezení těžby ropy, jež by vyhnalo za čas cenu ropy alespoň na kýžených 60 dolarů za barel asi nedojde. Rusové mimochodem horlivě jednají i s Číňany a nutí je, aby svou ekonomiku více stimulovali, více nažhavili, aby po ropě byla zase kýžená poptávka.

A čínský prezident samým tlakem Ruska musí létat tu do Česka na 3 dny a zakládat zde čínský byznys, tu do USA na den a jednat o jaderném odzbrojení, tu zas za čas buzerovat svůj čínský lid, aby se konečně vzchopil. V rámci svých cest do zahraničí ale nezakládá  klasický  petrochemický byznys  ale podepisuje  investiční podniky nejasného typu, občas Čína koupí nějaký ten pivovar a občas nějaký ten fotbalový klub, hlavně všude otevře pobočky jejich bank a hovoří megalomansky o jejich Hedvábné stezce.

Jak to v konečné míře stimuluje jejich  petrochemický průmysl nevíme. Ale je možné, že si Čína řadu svých petrochemických a dalších závodů přesadí do Afriky, aby ulevila svému znečištěnému čínskému životnímu prostředí. Importuje si tam i své pracovité Číňany, které budou místní zvědaví Afričané okukovat, co tam vlastně ti Číňané v těch nově vzniklých továrnách dělají v tom jejich rychlém čínské tempu. 

 A tak možná dojde ke kýženému zvýšení cen ropy zvýšenou poptávkou. Protože si někde kdesi nějaká chytrá hlava spočítala, že celosvětovému průmyslu by prospělo, když by se ceny ropy zvýšily cca minimálně na 60 dolarů za barel, aby se import a export vůbec ještě rentoval nadnárodním anebo státním korporacím.

 K tomu všem Saúdům natruc ještě roste někde v Iráku a Sýrii jakýsi Islámský stát, jenž si zabral pár klíčových měst, těžišť ropy, již údajně prodává pokoutně jak Assadovu režimu, tak v Turecku a dalším nákupcům, kteří ropu nemají. Íránci se je snaží společně s Rusy vytlačit a odstřelovat, protože je to jejich přirozená, pokoutní a nezdaněná konkurence. A Saúdi si toho všeho všimli jako vždy poslední a tak jsou s nevolí ochotni odstřelovat své bratry ve víře, zmutované wahhábisty, ale až poté, co jim budou USA krýt více záda. 

V celém tomto guláši vypadají Saúdové a USA dosti trapně. Saúdové jsou už dost naštvaní, protože je samozvaní islamističtí fundamentalisté vedení geniálními vojenskými důstojníky Saddáma Husajna, kteří jediní trošku mají zbytečky strategického vidění a vojenské inteligence na rozdíl od chabých šítských milicí v Iráku, jež USA za léta své finanční i militarické podpory dokonale demoralizovaly a zneschopnili, označují za nepravé nectné muslimy a volají po tom, že by se měla saúdskoarabská  Mekka dobyta Islámský státem.

Saúdi z toho byli tak vytočení, že jim někdo chce ukrást jejich Mekku, kterou jim tak pocitově celá léta opravovali Bin Ládinovci a proto si zmatečně zaútočili za totálně chudý Jemen, jehož obyvatelstvo se stalo centrem nesmyslné proxy války mezi Íránem a Saúdy. Obě země se skrze média napadají z  civilních obětí v Jemenu  a jedna země nazývá druhou takfiry, odpadlíky od islámu a vražedníky prostých Jemenců.  

Saúdové panikaří, nikdy si moc nevěřili, vždy měli hodně zbraní a za zády vojenské jednotky z USA. V USA jsou ale na Saúdy  krajně naštvaní, protože jim totálně zdeptali jejich frakovací průmysl, jenž se drží nad vodou jen díky restrukturalizaci, jež má za následek velké zásahy do životního prostředí a řadu úmrtí dělníků na pracovištích, kteří jsou nuceni jezdit při odstřelování vrtů 90 hodin v autě bez přestávky, aby se ušetřil čas.

 Aby bylo pro firmu frakující ropu umožněn hladký průběh, inspektoři z OSHA (Oblastní inspektoráty práce) jichž je v Severní Dakotě jen  8 na celý stát, sdělí, že je v těchto firmách naprosto vše v pořádku, protože tyto firmy používají na vše kontraktory. Funkci koordinátora práce na staveništi, jenž u nás dbá na dodržování bezpečnosti práce mezi kontaraktory  a uděluje sankce za bezpečnostní pochybení, v Severní Dakotě při stavbě a údržbě monstrózních  frakovacích středisek, které znečišťují místní vodstva a znečišťují úniky ropy i okolí, nemají.  

Naštvané USA, jimž se Saúdi snaží pokoutně zničit jejich frakovací průmysl, už  nestojí za zády svým bratrům Saúdům tak pevně stejně jako nestojí za zády Izraeli a Netanyahu  dává svůj vztek a pohrdání zrádcovskými USA všemožně najevo v médiích. A do tohoto chaosu musí Saúdové ještě řešit Islámský stát, kam dozajista proudí finanční ale i vojenská pomoc od nich a snad ještě v malé míře z Turecka, ale saúdský vládní klan popírá, že by to bylo přímo od nich.

Svádí to na různé charity a neziskovky tamního bohatého lidu. Íránci ale říkají ve svých médiích na plná ústa, že zbraně do Islámského státu dlouho proudily ze Saúdské Arábie. Je ale celkem možné, že se tam potulují i naše zbraně, které jsme dodali Kurdům a členové Islámského státu si je ukradli. Saúdům se vše vymklo z ruky.

Z duše DAEŠ  nenávidí, protože je ctné  Saúdy Islámský stát napadá, že jsou špatní muslimové, pokoutně si prodává podhodnocenou ropu a ještě k tomu provokativně vykřikuje, že dobude Mekku. To by snad dožralo každého monarchu a natož mladého třicetiletého  syna krále Mohammada bin Salman Al Sauda, jemuž se přezdívá příznačně  pan Všechno, jenž řídí veškerá důležité odvětví v zemi a je vzteklý po zakladateli rodu, jenž všechny beduínské rozptýlené kmeny v Arábii sjednotil v poklusu na koni. Saúdská Arábie plačtivými ústy svého ministra zahraničí označuje DAEŠ za teroristickou  bandu psychopatů, kteří nemaji náboženství a morálku. Lákají si do svých řad další psychopaty a stává se z toho jakýsi kult, jenž bude poražen. Před tím je ale třeba zničit dva slony v pokoji. Tím prvním je Bašár al Asad a tím druhým je změna vlády v Iráku, jež by dle  Saúdská Arábie měla být zase sunnitskou a podřídit si anebo spolupracovat s šíity, Kaldejci, Kurdy anebo ostatními Iráčany a tím by  dle mínění Saúdské Arábie byl poražen DAEŠ. Jedním slovem Saúdská Arábie touží po 2 pučích ve dvou válkou zmítaných vládách 2 zemí.    

Saúdský vládní klan  demonstrativně před svým lidem ale i před celým světem musel udělat něco, aby bylo jasně vidět, že Islámský stát nepodporuje.

A co mohli udělat více, nežli skupinově popravit řadu bojovníků Islámského státu, které si buď někde pochytali, anebo se jim frustrovaně vrátili zpátky do Saúdské Arábii, kde bojovalo mnoho mladých nadšených Saúdů, aby po krátké době zjistili, že bojují maximálně s větrnými mlýny a doma v Saúdské Arábii bude líp.

Nemohli ale popravit nikoho sobě  příbuzného, protože mezi tamním vládním klanem zuří lítý boj. A nemohli, aby to nevypadalo podezřele před sunnity, kteří bojují v Islámském státu, protože šíity považují za mrzké psy, popravit pouze sunnity.

Protože jejich obyvatelstvo se majoritně hlásí k wahhábistickému sunnitství. A proto se rozhodli popravit mezi 47 lidmi  už dříve odsouzeného významného šíitského duchovního  al Nimra, jenž žil na území Saúdské Arábie.  Ten vůbec nikoho nikdy nezavraždil, měl jen pár projevů, kolem něho se shluklo pár mladých nadšených šíitů. Jeho vinou bylo, že kritizoval vládní klan a údajně nabádal k odtržení části Saúdské Arábie, kde žil a kde byly 2/3 šíitů. Pokud by se vypsalo referendum, což není v Saúdské Arábii povoleno, a majoritně šíitské obyvatelstvo se od Saúdská Arábie odtrhlo, přišli by Saúdi o svá ropná pole.  Saúdi by museli být padlí na hlavu, aby si íránského duchovního nějak nenápadně  nepopravili. A pak se ještě k tomu vyskytla taková skvělá příležitost popravit si ho mezi údajnými anebo skutečnými sympatizanty či bojovníky z IS. 

Co tato poprava ale vyvolala v majoritně šíitské Íránu? Co asi, to se mohli nedovtipní wahábbisté ze Saúdské Arábie dovtípit předem a snad se i dovtípili. V Teheránu pár rozzuřených šíitských mladíčků demonstrativně zaútočilo na saúdskoarabskou ambasádu. Tamní policii, jejíž vláda oficiálně odsoudila útok na šiítského klerika jako nespravedlivý ani režimu, se to nelíbilo, ale ty horkokrevný kluky zkrotit nešlo. USA po útoku Saúdů na Dvojčata nasadily před Saúdskou ambasádu mraky svých agentů, kteří ji střežili, ale v Teheránu asi tolik agentů před Saúdskou ambasádu nesehnali.

A to byla voda na saúdskoarabský mlýn. Místo, aby nad naštvanou reakcí bujných týpků z Teheránu mávli rukou, demonstrativně a okázale stáhli celou svou ambasádu z Teheránu a uvalili na Írán  sankce, což nebylo  ve vztahu mezi zeměmi zas až tak zvláštní. Saúdi už si stáhli naštvaně ambasádu několikrát a vždy se to mezi dvěma muslimskými zeměmi po čase vytříbilo. Tamní duchovní totiž čile mezi sebou komunikují, stejně jako mezí sebou komunikuje i pravoslavná a katolická církev a skrze tyto kanály se země většinou domluví. Ostatně politici komunikují mezi sebou i přes své TV a své propagační kanály.  Zatímco my si myslíme, jaké obrovské jsou mezi wahhábisty a šíity tenze kvůli jejich ideologii, všichni dobře ví,  že vždy jde více nežli o víru, o ropu a geopolitický vliv nad regionem. 

Takže nyní jsou, protože ještě od popravy šíitského duchovního  al Nimra v Saúdské Arábii neuplynula dlouhá doba, Saúdi s Íránci stále jakoby do krve rozhašteření a hašteří se o to, kdo je zemí, jež více sponzoruje terorismus. Saúdi v Rusku bonzují, že se Íránci příliš pletou do záležitostí írácké vlády, nad níž oni ztrácí svůj chimérický vliv. Íránci nyní spolupracují údajně nekoordinovaně s USA a koordinovaně s Ruskem. To Saúdy neuvěřitelně štve. 

Saúdskoarabský ministr zahraničí Adel al-Jubeir sdělil v pátek, že se Íránci příliš míchají do interních záležitostí Iráku a vyslali do Iráku vojenského poradce Qassema Soleimaniho.

To si ale  Íránci nedali líbit a sdělili, stejně jako sdělují Rusové v Sýrii, že Qassem Soleimani je vojenským poradcem, jehož si oficiálně pozvala legitimně zvolená vláda v Iráku a Saúdi museli mlčet, protože tato legitimně zvolená vláda v Iráku má jak krytí USA, tak krytí Íránu, ale je trnem v oku Saúdské Arábii a trošičku i Turecku, jehož síly  chce legitimní vláda Iráku ze své země vypudit. Jejich íránský vrchní generál je v Iráku proto, aby radil  Irácké vládě, jak postupovat v boji proti terorismu a extremismu, jenž uvrhl region do nestability. Tuto samou argumentaci používal, a to si povšimněme, i V.V. Putin. Na této strategii,  kdy Íránci jsou více aktivnější v Iráku a Rusové v Sýrii, ale Íránci aktivně podporují i Asadům režim, se předem Íránci, Rusko, Iráčané a al Asadovi Syřané  domluvili. Všem zemím jde o to, aby  zlikvidovali nekalou konkurenci Islámského státu, jenž prodává levnou ropu dál patrně dle satelitních snímků do Turecka a do Sýrie.

Íránský ministr zahraničí,

 jemuž zrušením sankcí  narostl hřebínek, se ale nezastavil a sdělil skrze svého mluvčího Hosseina Jaberi Ansariho,  že irácký lid nemá zapotřebí kousavých poznámek ministra zahraničí Saúdské Arábie, jež je největším organizátorem a sponzorem terorismu v  Iráku, regionu a celém světě. Namísto toho, aby se ministr zahraničí Saúdské Arábii snažil oklamat veřejné mínění a pokrucovat dobře známá fakta, si musí Adel al-Jubeir uvědomit, že jeho země je momentálně vnímána celým světem jako největší sponzor terorismu a hrozba nestability regionu i celému světu.

A může se opřít o fakta úniků z WikiLeaks. Zatímco USA neustále označovali, manipulováni Saúdy, na jejichž ropě stál jejich dolar, a Izraelem za největšího sponzora terorismu Írán, potají si ve svých zprávách  psali, že největším sponzorem terorismu je Saúdská Arábie díky jejich petrodolaru, a to se nakonec nechtěně provalilo. Faktem je, že definice teroristy USA v rámci dnes už zrušeného Patriot Act nahrazeného Freedom Act byla  velice vágní a schová se pod ni ledaskdo, často i ti lidé, kdo nesouhlasí s politikou USA a údajně kují proti USA různé pikle. Ty si pak USA pochytává v rámci svých spřátelených sítí jejich spolupracovníků po celém světě a umísťuje je na dobu neznámou do svých detenčních centrer, jež budí po celém světě vlnu odporu.

 Jakmile se ale  zpráva o Saúdech jako o největších sponzorech terorismu dle mínění USA  provalila, už si ji Saúdi nemohou odpárat a mají na čele tuto červenou nálepku. USA sice ještě ze setrvačnosti označuje za nepřítele USA číslo jedna Rusko, ekonomické nepřítele číslo jedna Čínu, ale potají věří, že největší sponzoři fundamentalistického islamistického terorismu jsou jednoznačně Saúdové, po nich Pákistán a po nich osamělí vlci  a Írán.  

Saúdové se marně snaží této nálepky zbavit a stále sdělují, že to není jejich rozvětvený vládní klan, ale nějací nepodchycení saúdští živnostníci, kdo sponzoruje terorismus. Nepopiratelným faktem ale je, že v různých charitativních neziskovkách, jež byly založeny z anonymních fondů, se točí obrovské miliardy peněz, jež jdou v konečné formě na podporu terorismu. Íránci museli kvůli sankcím na ně uvrženým počítat poslední minci, takže na nich  nálepka největšího sponzora terorismu nemůže nyní být.

A aby byly za největšího sponzora terorismu či spíše ideje americké výlučnosti a nesmyslného militarismu a vyvolávání tenzí po celém světě, označeny USA, si troufnou jen ti nejslavnější, například  Noam Chomski, který  vychází z průzkumů, že nejvíce se obyvatelé světa bojí USA, posléze Pákistánu, jehož se bojí miliarda obyvatel Indie. Poté se bojí Ruska a pak  Izraele.

Saúdi jsou tak nějak inteligentně skryti v poušti a vypadají i přes své časté popravy opozice  svatouškovsky nevinně, že se jich v podstatě nikdo moc nebojí i proto, že USA a UK udělali vše pro zlepšení jejich dobré pověsti. Po léta plácali tamní rod přátelsky po zádech, jejich prezidenti se spolu přátelsky před kamerami smáli, po atentátech na Dvojčata propustili všechny americké bin Ládinovce a nechali Bin Ládina žít krásných 10 let v poušti a dali mu dopředu před vojenskou akcí v Afgánistánu echo, aby se stáhl do Pákistánu. Íráncům ale po ukončení sankcí spadl hřebínek a křičí a křičí a křičet nepřestanou.

Ale jinak až na proxy válku Saúdů s Íránci skrze Jemen je mezi oběma zeměmi klidno. Křik Íránu a Saúdské Arábie do EU a USA, kde nyní probíhají volby, kde křičí Donald Trump tak halasně, že překřičí každého,  nedoléhá. Zato tento křik dosti usilovně doléhá do Ruska. Tam jej totiž slyší, protože jsou Saúdské Arábii a Íránu blíže nežli jsme my a USA. A rovněž tento křik slyší, protože Rusové se Saúdskou Arábii a Íránem usilovně jednají o strategii, jak společnými silami zvýšit cenu ropy, jejíž nízké ceny plundrují ekonomiky všech tří států. 

V Rusku, jež stejně jako USA vyhlásilo boj terorismu,  oběma zemím rozumí. Rusko ale boj proti terorismu chápe jinak nežli USA, Írán a Saúdská Arábie. Rusko bere za teroristy především zmatkaře ze sousedních zemí, jež se snaží namísto k nim, přátelským milujícím Rusům, přichýlit k nějaké hloupé, zaostalé  NATO anebo rozpadající se  EU.

Když už sousedé Rusko hodně dožerou, nazvou je v Kremlu teroristy anebo banderovci. A pak jsou pro ně teroristi čečenští agitátoři, kteří se jim po čečensku pokusili islamizovat jejich Dagestán a vydírat ruské patrioty skrze různé výbuchy v divadlech, útoky ve školách atp. A také chápou ze teroristy ty, kteří napadli Rusku vždy příznivě nakloněný al- Assadův režim režim v Sýrii, jež se SSSR pekla už za časů Hafeze Asada a mají v Sýrii svou vojenskou základnu.

Pro USA je zmatečně teroristou jak al-Assad, protože se mu situace vymkla z kontroly a v zemi zuří už 5 let občanská válka, tak Islámský stát. Stále hlásají svou mantru umírněných ozbrojených rebelů, jimž vycvičí tisíce místních bojovníků, aby al-Asada svrhli.  Jejich přísnými kurzy prošlo jen pár desítek lidí, kteří nakonec byli uneseni Islámským státem. A tak se s Ruskem USA a jeho NATO hašteří, kdo že to jsou ti opravdoví teroristé a nemohou se dohodnout, zda frančízu al Kajdy nazvou teroristy anebo ne, protože tito lidé si pak nesednou k jednacímu stolu a vše bude zmařeno, jakoby to nebylo zmařeno už po dobu 5 let.  Jak se dozvídáme ze CNN, Saúdové jsou neuvěřitelně nervózní a tlačí na USA, aby už konečně vyhnali anebo odstranili od moci al Assada, jenž je spojencem Íránu. Používají k tomu hodně nevybíravých prostředků. Barackovi Obamovi a skrze něj celým USA uštědřili údajně morální políček, když jej na letišti v Rijádu přivítali třetiřadí úředníci jejich vládního klanu, protože USA neskáčou tak, jak Saúdové pískají. Od USA chtějí nyní Saúdové údajně antibalistický štít proti Íránu. 

Jednací stoly si ohledně Sýrie organizují jak Saúdové, tak OSN, tak Rusko s Íránem a Sýrií.  USA a EU už je pasivní, ti žádné jednací stoly v Sýrii neorganizují.  Jens Stoltenberg jen občas trpně prohlásí, že s Ruskem není žádná domluva, ale to neznamená, že se s Ruskem NATO přestalo domlouvat. Ministr zahraničí Lavrov ale dobře tuší, že v křiku Saúdů a Íránu může mít určité slovo, protože všechny 3 postižené země spojuje jeden společný a konkurenční zájem a tím je ropa, a tak Íráncům i Saúdům  sděluje, že je  tak nějak po Rusku zklidní.

Zcela diplomaticky sdělil, že oni v Rusku ví, jak svých skvělých vztahů s oběma velmocemi využijí.  Saúdskému ministru zahraničí Jubeirovi v Moskvě sdělil, že snahy takto vyštengrovat vztahy mezi celým muslimským světem, jako se nyní snaží Iránci s Saúdy, jsou dle jeho názoru naprosto nepřijatelné. V zájmu islámu je posílit jednotu všech větví a basta. Takže  Lavrov diplomaticky vede šíity a sunnity ke kýžené inkluzi.                                                                                                                   

Ti na něho nyní hodně dají a za nějaký ten pátek se zase šíité a sunnité z Íránu a Saúdské Arábie, jak budou střídavě dojíždět do Ruska na konzultace, kde jeden bude udávat druhého, zase proti své vůli  skamarádí. Vždy se totiž skamarádili, i když si při tom mezitím odkrouhli dost lidí.