Filipínám se podařily dva psí kusy během jednoho měsíce

Zvolit si trumpovského prezidenta a tak si lidstvo může odzkoušet, jaké by to bylo s americkým ranařem nanečisto, a vyhrát vleklý územní spor s Čínou v Jihočínském moři, a tak na sebe poštvat čínské válečné loďstvo

Tak to máme černé na bílém. Haagský soud přiklepl Filipínám sporné území v Jihočínském moři, které si vzhledem ke své bezpečnosti a geopolitickým zájmům dlouho nárokují čínští představitelé. Ti se rozplakali, začali hovořit o nespravedlnosti světových elit, jež neuznali, že Číňané provedli tolik objevů v rámci  oceánu a udělali pro toto teritorium tolik dobra a tak jim automaticky patří. A v Haagu to celé přirkli bezvýznamným Filipínám, jež budou patrně v tomto ohledu zajisté prodlouženou rukou docela jiné mocnosti. 

Ačkoli se čínští komunističtí leadeři psychicky zhroutili, museli se pochlapit před svým více nežli miliardovým národem, a tak sdělili ústy mluvčího ministerstva obrany Yanga Yujuna, že výsledky haagského soudu ohledně ostrova Nasha Quando  rozhodně nebudou dočasně respektovat, protože se jedná o jejich teritoriální a bezpečnostní zájmy.

Obrněný křižník model 052D Yinchuan, který si Číňané posílají, aby hájil jejich zájmy na moři, je opravdu impozantním dílem moderní vědy a techniky a nevím, co proti němu pošlou Filipíny. Asi nic, protože mají dost svých vnitřních problémů, jež jim vyvolal jejich nově zvolený ranařský prezident Duterte, jenž právě bojuje s drogovými gangy, interentovým hazardem a neefektivními zločinnými těžařským společnostem, kterým vzkázal, že jim asi brzo zruší jejich těžažská práva.

Zatímco situace v Jihočínském moři, kde si bude brouzdat nejmodernější čínský bitevní křižník, je více než zvláštní a pro mnohé patrně i nebezpečná, na Filipínách to nyní nevypadá díky nově demokraticky zvolenému zvolenému populistovi do role prezidenta Dutertemu o moc bezpečněji. Ale aspoň se o nich díky tomuto zvláštnímu týpkovi s image správného ranaře na  silném motocyklu najednou hodně po celém světě mluví. 

Jeho si totiž vybral filipínský lid mezi dalšími méně ranařskými prezidentskými kandidáty, kteří slibovali mnohem efektivnější metody, jak zúročit potenciál rozvojové země s přehršlí vzdělaných pracovitých anglicky hovořících lidí, s překotně a dlouhodobě rostoucí rostoucí HDP, ale jen s málo anebo vůbec rostoucími platy. 

Lidé- mladí, staří, inteligentní i hloupí, po celém světě  nyní dávají masově vale klasickým mainstreamovým politikům, kteří nabízí standardní ale i logická humanistická a neskoková řešení,  a místo sedají hromadně na lep antisystémovým mediálně atraktivním  klaunům, nabízejícím alternativní, často excentrická  řešení, apelující na primitivnější složky lidské psýchy. Uměle excitovaný panický strach z terorismu, frustrace z neúměrného vlivu neprůhledných nadnárodních korporací a ztráty občanských svobod a přesně nadávkovaná  xenofobie dávají tu správnou výbušnou směsici pro paranoidní touhu celých národů a států být ovládám velkým prezidentským bratrem, jenž vyhubuje celému svět, že to celé zkazil, a vybuduje kolem země velkou zeď na útraty ostatních. 

Toto řešení  nabízí histriónský narcis Donald Trump i britští rozmazlení mamánci typu unuděného bývalého londýnského starosty, jenž ješitně ve svých předražených stupidních sloupcích v The Telegraph rozeštval britský lid v rámci kampaně zdrhni z EU a způsobil v zemi dočasné  sociální  a rasové nepokoje. TO vše jen  pro to, aby naštval svého spolustraníka a nadřízeného Davida Camerona, jenž měl na elitní placené vysoké škole lepší známky nežli Boris Johnson a Borisek  mu to nikdy nedokázal odpustit.

Alternativní řešení  nabízí svým unuděným, stále stávkujícím, stále frustrovaným nacionalistickým Francouzům, kteří se nezbavili z poskoloniálního šoku ze ztráty vlivu v bývalých  francouzských  držav a stále mají pocit, že mohou diktovat celému světu svou radikálně sekulární vizi světa Jean Marie  Le Penová a  její Front National. Ta si  kvůli naději na prezidentský post vykopla svého antisionisticky plácajícího xenofobního  otce ze své strany a zadlužila se u česko- ruské banky. Na nestandardních bizarních v podstatě asociálních experimentátorských řešeních založil svou rérotiku i nizozemský neslavnější odbarvená blondýn po Marylin Monroe Gert Wilders, jenž by si přál plošně zakázat islám, zavést na silnicích v Nizozemí minimální povinnou rychlost 140, kdo to jen lze  a zakázát Nizozemcům legislativně rodit více nežli 2 děti. Díky své hysterizující politice na sebe poštval všechny muslimské radikály, musí ho hlídat kopa nizozemských policistů a za těžké státní peníze se svou ženou se kvůli přísným bezpečnostním opatřením  smí vídat jen 1 x za týden.  Očividně si v tomto svém  stavu, jenž může okázale medializovat a tudíž politicky kapitalizovat masochisticky libuje.  

Zatím se tito slavní "antisystémovci" dostali jen do nižších sfér vlivné světové současné politiky v rámci v národních  parlamentů, europarlamentů anebo funkcích ve státní správě. Antystémovec a starosta Londýna Jonson, jež se namísto starostování a řešení nefunkční bytové a dopravní politiky Londýna nechal natáčet v extravagantních pozicích, rychle z role leadera zdrhněme z EU po nečekané výhře  vycouval a odmítl roli premiéra, po které tolik prahnul. Vše spadlo překvapivě na bedra proevropské (remain) minystrině Tereze Mayová, která se své funkci přišla v UK jako slepá k houslím a jen proto, že Jean Claude Juncker nedal konzervativcům, na něž byl právem naštvaným, protože mu svým vlastním interními spory rozvorali celou jeho slavnou EU,  v UK ani 3 měsíce zasloužených prázdnin, aby se mohly v klidu domluvit, kdo provede plánovaný praktický odstřel UK od EU.   

Charismatická Marine Le Penová  se možná stane v budoucnu francouzskou prezidentkou, ale zatím jí ještě není, a tak si díky ruským investicích do své strany může těšit z pohodlné pozice prostořeké političky, jíž je dáván adekvátní prostor ve francouzských médiích. Populistický zmatečný narcis  Donald Trump se možná stane prezidentem USA koncem tohoto  roku a řada amerických intelektuálů už nyní přemýšlí, kam uprchnou před jeho hněvem, zda do Kanady, anebo do EU.

Ale zatím jím není. Těm, kdo si myslí, že Donald Trump je originálním a specifickým fenoménem, by se mělo natvrdo sdělit, že je pouze je špatnou a hloupoučkou reakcí na neblahé tektonické geopolitické jevy, jež se nyní dějí v našem globalizovaném smrštěném světě, kdy dochází k pomalému střídání hegemona a mocenské rovnováhy celého světa, jejichž výsledek nemůžeme odhadnout. Donald Trump je neoriginálním  klonem nově zvoleného filipínského prezidenta Rodriga Duterteho, jehož možná ani nezná,  protože je omezeným politikem s minimálním přehledem ale s s bystrou intuicí a šestým smyslem.

Co říci o  tomto antisystémovém neortodoxním týpkovi z Filipín, bývalém starostovi z chudinské části Filipín Davao a populistickém řečníkovi bez skrupulí Roderigem Dutertem? Jeho Filipíny, kde zahájil před pár dny svou  ranařskou, pro nás zdánlivě excentrickou a antikorupčnickou politiku, se tak v podstatě stávají, díky fenoménu globalizace, experimentální laboratoří, kde si můžeme v předstihu sledovat jevy, jež nás, občany ostatních zemí, začnou postihovat za půl roku, za rok anebo za pár desítek let.   

Duterte nasliboval nespokojenému mladému filipínskému, údajně vzdělanému, údajně  tvrdě pracujícímu obyvatelstvu, jež má pocit, že je pořád obelstívají mazaná vypočítavé nadnárodní korporace, drogové gangy, osoby kořistnicky plundrující jejich filipínské zdroje, že s těma  arogantními cizákama tvrdě a nemilosrdně zatočí a udělá z toho spektakulární trestní výpravu před celém filipínským lidem v přímém přenosu na sociálních sítích a to celé do půl roku. 

A jak děl, tak se děje. Nově zvolený filipínský prezident splnil,  co slíbil. Tento borec není žádnýou  slibotechnou na baterky, jako byl  Billa Clintona, kteří byl donucen pod tlakem korporací ale a geopolitických a ekonomických okolností dělat přesný opak toho, co v předvolebním boji svému lidu slíbil. Bill Clinton mohl počítat, že jeho americký lid byl tak tupý, že si jeho klamu nevšiml a zvolil jej 2 x za sebou a tím umožnil přeměnu kdysi mocných  USA v trvale slábnoucího dlužníka svých bývalách mocenských kolonií. 

Ale mladí vzdělaní a mnohem mazanější Filipínci už takto tupí nejsou a od svého leadera čekají, že přesně a na čas splní, co slíbí, ať je to kruté a nestandardní, jak chce. A to, co koná Duterte  není to nic pro slabé čajovité dýchánkovité povahy. Právě naopak. Je to pro tvrďáky, jakými je i on 71 letý filipínský penzista, jenž o sobě v tisku oficíálně machisticky prohlašuje, že je slavný sukničkář. Zdraví už mu sice tak neslouží a trpí kornatěním cév, daným jeho letitým kuřáctvím, ale i tak může díky výdobytkům moderních věd řídit filipínský stát, jenž se hašteří s Čínou o teritoriální vodstva a vypadá to na válku.  

Amnesty International jej nikdy neměla ráda, protože byl tolerantní k nezákonným vraždám nežádoucím živlů  z podsvětí provládními eskadrami smrti, za což jej prostý filipínský lid upřímně miloval. Díky svým davoský komandům, k nimž se naoko nehlásí,  se mu začalo v časopise The Time pžezdívat Rodo mstitel. Obětí eskader smrt i bylo údajněprý až 300. 

V drsných Filipínách nestačilo, že si bezostyšně rýpl do papeže Františka, do nějž se může bezostyšně rýpat co je libo a do role USA, co by světového hegemenona, bez jehož podpory a mezinárodního krytí by  Filipíny příliš dlouho nepřežily. Ještě musel zatočit s narkobarony a další odpornou havětí, jež sužuje tamní lid, ve skutečnosti jsou ale pro zemi určitým zdrojem příjmů, bohužel jen v rámci šedé ekonomiky.

A v USA se na to s velkým obdivem dívají, protože v jejich sféře vlivu v rámci Afgánistánu se USA  navzdory nesmírným investicím a dotacím do tamních zkorumpovaným vládním politikům narkobyznys v rámci letitého působení  NATO  této začarované muslimské zemi vymýtit nepodařilo. V Afgánistánu nad lány máku  bezradně prolétávají vládní vrtulníky a tamní narkobaroni jen bezostyšně říkají, dotujte nás pěstování obilinin stejně tak dobře, jako se nám rentuje narkobysnys a do týdne s tím sekneme. Ale vláda Afgánistánu krytá NATO, jim nic nedotuje a tak je to v Afgánistánu začarovaný kruh.

Zato ve Filipínách asi bude výnosnému narkobyznysu díky nově zvolenému Dutertemu brzy konec. Už 5. července oznámil prezident hrobově vážným hlasem jména 5 nevyšších zkorumovaných státních úředníků v nejvyšších patrech jejich státu a okamžitě je suspendoval. Jsou spektakulárně vyšetřováni a samozřejmě odmítají vinu. Lid se chytl a Duterte mohl začít bájit o svém krvavě lítém boji v rámci nejvyšších pater zkorumpovaného filipínského státu.  

Než vstoupil do úřadu, přísahal na svou čest, že jeho čistky v boji proti korupci a drogovému byznysu budou mít více než 100 obětí, a tak se orgány činné v trestním řízení musí činit. Mrtvých je možná díky mediální bublině více na papíře, nežli ve skutečnosti, ale to jedno, hlavně že se Dutertemu zvyšuje mediální prestiž.

Mrtvých je dle tamního tisku přes 136 a jsou výsledkem efektivních policejních operací a pololegálních, Dutertem tolerovaných smrtících komand. Postřílení se údajně odmítli dobrovolně vzdát, a tak zařvali v rámci vypjatého procesu zatýkání. Hlavně že mladí a nadějní obyčejní prostí Filipínci jásají u svých TV a u svých sociálních sítí. Sice proti těmto akcím remcají lidskoprávní advokátky jako byla senátorka Leila de Lima, těm byla brzy ale decentně zacpána ústa. 

Drsňácké řádění policie dle tamního tisku přineslo okamžitě efektivní výsledky a pro jistotu se na úřadech  nahlásilo dobrovolně už 4000 kriminálníků, které nechtěli riskovat zbytečně své krky.  A do toho ještě přišel další populistický akt hodný dob dob  americké prohibice, jenž přinesl svého času více škody, nežli užitku. Duterte nařídil, že se ve filipínských putykách nebude nalívat nezletilým od 1 hodiny rádo do 10 hodin do noci a pak mezitím ať  si ti mladiství poradí, jak chtějí. 

Duterte není v úřadu ještě ani 2 týdny a už má za sebou další zázrak. Stačilo se mu jen se zmínit o tom, že zahrne internetový herní hazard, o což se snaží naši legislativci už hodně dlouho a nedaří se jim a to a už se otřásaly bruzy.  Ještě ani nic neimplementoval v praxi a už poklesly podíly společnosti PhilWeb, jež ve Filipínách  vede internetové kavárenské herny z 31 procent na 21 procent. A pokud o tom vláda rozhodne napevno, tato společnost zákonitě zkrachuje. A to bude teprve úspěch. Prostí filipínští kavárenští hráči přestanou chrlit peníze internetových hernám a budou je konečně poctivě odvádět svým manželkám a v zemi skokově naroste blahobyt. 

Kromě toho si Duterte najal antidolařskou aktivistku Reginu Lopezovou, jež na jeho pokyn okamžitě pozastavila licenci  společnostem Doly Benguet Corp Nikel a LND Achipelago Minerals i Eramen Minerals Inc. Údajně nesplňují přísná ekologická kritéria. A okamžitě to mělo na následek pád hodnoty uhelného ale i ropného byznysu v celé zemi o 1,1 procenta, jenž se v průběhu Dutertovy vlády propadl už  celých  5,5 procent. Prostě muž na správném místě, jakých je v celé zemi jako šafránu. 

Asi si na něj budeme muset zvyknout, dí šéf tamních brokerských společností Luis Limpengan. Dutertemu je vše v podstatě jedno, jde mu o vlastní popularitu a možná sleduje i skrytou zahraniční agendu, možná je jen upřímným a tupým  populistou. Každopádně jeho krátkodobá opatření mají z hlediska ekonomiky státu ve výsledku spíše oslabující účinek, stejně jako má například i BREXIT neblahé účinky na ekonomiku UK. Zde si všichni po blahém a osvobozujícím demokratickém rozhodnutí lidu všichni tamní investoři  stěžují, jak krutě je referendum ťalo na jejich vkladech do UK.

Ale tamnímu lidi to samozřejmě přináší dobrý pocit, že se konečně po řadě let mainstreamové vlády ve stopách Margaret Tchatcher, konečně cosi děje. Z hlediska dlouhodobého vlivu Filipín na zbytek světa, Duterteho řádění snad přinese určitý kýžený efekt.

Zatím výhra v Haagu holdně vítězství Filipín nad Čínou v Jihočínském moři, jež ale není výsledkem Duterteho vlády, ale dlouhodobých složitých soudních sporu a lobbingu větších geopolitických celků, má za následkem jen to, že Číňané jsou s Filipínami takřka ve válečném stavu a zapojili do boje svůj nejmodernější křižník. A ak se mimoděk blýskly před celým světem, jak moc jsou už jsou v Číně technicky rozvinutí.  

O tom ale prostí obyvatelé Filipín netuší, protože se jim předkládá spektakulární dýmová clona, prvoplánovitá šou boje s korupcí a další populisticky líbivá gesta. Zhlédne se Donald Trump, prahnoucí po slávě jako nenasytný smutný klaun, v Dutertově čerstvě nabyté popularitě? Těžko, jeho rodina dlouho profitovala z herního průmyslu, z gamblingu a podvodných obchodních praktik, proti nimž Duterte ve Filipínách možná doopravdy anebo možná jen naoko bojuje. Donald Trump by vše, pokud by opravdu vyhrál ve volbách dělal jen jako na odiv, aby přinesl vliv své podnikatelské rodině.  

Problém je v tom, že Duterte je prezidentem okrajové zemičky, kde si prezident svou populistickou šou může dovolit a užít, aniž by něj výrazně zasáhl chod celého světa.  Donald Trump, jenž během svého života asi 4 x zbankrotoval a učinil nešťastným hezkou řádku lidí, by vládl zemi, jež je v roli odcházejících hegemona. Při jeho populistickém narcistním sebestředném žvanění a strefování se do levných cílů typu Mexika anebo Číny anebo žen, si nikdy nemůžeme být jisti, zda by v záchvatu hněvu nedal pokyn k jadernému úderu na pekingské komunistické úředníky, které jsou mu trnem v oku anebo na kohokoli jiného, což by rozvážná mainstreamová Clintonová  nikdy neučinila. Pokud si americký lid  opravdu zvolí Donalda Trumpa, klon filipínského prezidenta Duterteho, protože se cítí díky Trumpově populisticky klaunské, boxersky vyhrocené propagandě jako největší looser světa, ačkoli americká populace po desítky let profitovala z pozice mocnosti USA coby hegemona, můžeme se začít bát.  

To ale obyvatelé USA nevědí, netuší, že v zahraničí se  žije mnohem hůře nežli v USA,  ale mají pocit, že je tomu právě naopak a že to musí zahraničím vykořisťované USA celému světu nandat obdobným způsobem, jako to nandal zlým spikleneckým nadnárodním drogovým korporacím, jež prorostly do nejvyšších pater státní moci, Filipínách zatím jen populista, výhledově  diktátor Duterte.