Den před svými 65. narozeninami zemřel ruský zastupitel při OSN Vitalij Čurkin

Dočetla jsem se o tom na íránském serveru PressTV. Událost se stala hlavní zprávou RT, kde nepřetržitě truchlí ruští reportéři i spříznění zastupitelé. Hluboce raněna byla S. Power, již Čurkin označil ironicky za Matku Terezu.

Čurkin, jenž sloužil patrioticky SSSR a posléze Rusku po desítky let v Bruselu, Kanadě a v OSN, kde  nahradil současného ministra zahraničí, pana Nět Sergeje Lavrova, byl kritizován za popírání masakrů v Srebrenici a za to, že hájil zájmy své země v rámci válečných konfliktů Ukrajině a v Gruzii. Po smrti byl  všemi svými kolegy z OSN, v rámci níž působil dlouhých 11 let,  označen za neuvěřitelný diplomatický talent a za člověka, jenž mnohem víc usmiřoval, nežli rozděloval. Nejvíce nad ním zaplakala humanistka Samantha Powerová, jež je devastována nejen ztrátou svého přítele a soka v OSN, ale i kurzem, jenž nastolil Donald Trump a jeho přidrzlá Indka Nikki Haley.

Čurkin byl nucen v rámci své diplomatické kariéry tančit na špičce jehly. Zabila jej jeho superstresující role v Radě bezpečnosti a přehnaně toxické vztahy mezi světovými velmocemi. 

Všichni se shodují na tom, že se  zbytečně neukvapoval a sázel na čas, jenž hrál v  zájmu jeho země. I přes řadu obvinění vůči Rusku Čurkin, jenž začínal jako herec v komediích, stále reagoval na kritiku s humorem a s nadsázkou. Snad proto jeho náhlá smrt způsobená srdeční příhodou všechny, kdo jej, starého matadora světové diplomacie znali, tak prudce zasáhla. Ačkoli dobře věděl, že uspořádání Rady bezpečnosti OSN nedělá svět lepším, stále hájil zájmy své země. 

Bývalý kanadský zastupitel v OSN Jeremy Kinsman jej označil za zlatého chlapce s velkým komunikačním talentem, jemuž díky funkci v arktické radě OSN přezdívali pan Arctic. Všestranný talent Čurkin dle kolegy věděl o Balkánu více, než všichni jejich balkánští experti dohromady a kromě toho  byl ve správnou chvíli na správném místě.  V době kolapsu SSSR seděl v Bruselu, centru EU a NATO. Takže to byl on, kdo vsugeroval západu obraz nadějného mladého bezpáteřního prodemokratického východu,  o němž snili naivně jeho kolegové, diplomaté. 

V přechodném období 90. let byl novou, neokoukanou tváří toho, co zbylo z bývalého SSSR. Hovořil plynně anglicky, (mimo to mongolsky a francouzsky). Čurkin  zamlada uměl získat Rusku podporu, jež se pomalu ale jistě vypařila do nenávratna. Byl pomyslným diplomatickým  mostem mezi dvěma zbytečně  rozhádanými světy. Dle svých slov byl  dobrým diplomatem a špatným hercem.

Jeho diplomacie ale nebyla jen o herectví, dokázal být dle svědectví svých kolegů uvěřitelný. Nemuseli jste s ním dle Kinsmana souhlasit, ale věřili jste jeho profesionalitě, i tomu, že vám naslouchá. Čurkin  se nebál oponovat většině a zbytečně nechtěl pokrytecky hrbit záda. Věděl, že reprezentuje zájmy své země, jež je největší na světě a má nejvíce jaderných zbraní. Po většinu svého působení na diplomatické scéně nešel cestou nátlaku, ale diplomaticky, krůček po krůčku, vyjednával Rusku a jeho strategickým partnerům výhodnější podmínky. 

Dokázal si ale  rýpnout do S. Powerové, jež Rusko oprávněně kritizovala za anexi Krymu, účast v ve válce Doněcku, a později za účast v bojích v Aleppu s tím, že si  hraje na Matku Terezu. Zastupiteli UK M. Rycroftovi  sdělil laxně, že Rusko navrátí Krym poté, co se UK vzdá práva na  Falklandy a Gibraltar. A ten to už nerozdýchal. Navíc  UK obvinil z dodávek zbraní, jež vraždí civilisty v Jemenu.Tak dlouho oponoval světovému uspořádání nastavenému USA, až jej předčasně skolila přemíra stresu. Dokázal USA  a světu vysvětlit východiska Ruska bez toho, že by se uchýlil do karikaturního šklebu, tak jak známe Rusko z vtipných pořadů SNL.

Smrt Čurkina, jež byla uctěna v OSN minutou ticha, jde ruku v ruce s výměnou elit ve světě i v OSN. Humanitární naivistku Samanthu Powerovou, jež nebyla prosta krve na svých rukou, vystřídala nezkušená predátorka Nikki Haley, jež na svém prvním vystoupení vyhrožovala zastupitelům v OSN, že si je, pokud nebudou souhlasit s kurzem Donalda Trumpa, vulgárně pojmenuje. Pan Ki-muna nahradil socialistický Portugalec  A. Gutteres.  

Čurkin  je nahraditelný, jako každý jiný politik, nenahraditelné jsou ale jeho desetileté kontakty a dobré sítě vztahů, jež panovaly mezi zastupiteli OSN i přes zdánlivou vnější řevnivost. Rusko sehrálo díky jeho diplomatickému úsilí pozitivní roli v rámci klimatických dohod, diskutované jaderné dohody s Íránem ale i v kontextu snah o mírová jednání v Sýrii, do nichž zasáhlo i vojensky, poté, co svůj zásah Putin oznámil nonšalantně v OSN, jako by se nechumelilo, po pozvání svého přítele, prezidenta Sýrie. Málo se hovoří o boji Ruska v OSN proti pozůstatkům koloniálního uspořádání, jež nejvíce trápí země třetího světa. Za něj Čurkinu  chválí bolivijský zastupitel Sasha Llorenti.

V rámci napjaté atmosféry mezi USA a Ruskem, jež ženou vpřed shodně  ambice V.V. Putina a militaristicko-industriálního komplexu reprezentovaného senátorem McCainem, jenž se rád fotí s únosci a teroristy, to schytal nejen V. Čurkin , jenž zemřel na světové poměry předčasně, ale na ruské docela průměrně a přirozeně, ale i jeho kudrnatá  Anastasia, reportérka a hvězda RT.

Až nyní mi došlo, že tato nadějná, vyrovnaná a zároveň urýpaná krasavice byla Čurkinovou dcerou. V RT je každý potomkem někoho, včetně dcery bývalého ministra zahraničí SSSR E. Shevardnadzeho Sophie. Zároveň jsou si reportérky díky svému ruském akcentu podobné jako vejce vejci. Předem patrně absolvují v Moskvě nějakou školu antiamerické indoktrinace, a tak jsem nebyla schopna rozlišit, kdy v RT vystoupila kudrnatá Anastasia, kdy Marina Portnaya a kdy Polly Boiko. Byly všechny stejné a míhaly se na stejných místech. Anastasia nakonec zakotvila v Londýně. 

Ale byla to právě ona, jež před tím pěkně zapeklila na RT v rámci svých reportáží o  hnutí Occupy Wall Street, jež reprezentovala jako revoluční obrodné hnutí, jež zboří násilím prohnilý kapitalistický vykořisťovatelský systém amerických bank. Za to si vysloužila ve zprávě tajných služeb USA  ODNI o podvratné aktivitě Ruska v rámci posledních prezidentských voleb v USA nálepku protiamerické sabotérky.

Kromě toho ještě kladla spolu se svými kolegyněmi nejapné dotazy americkým obyvatelům USA o americkém volebním systému a ukazovala podpásovitě   jejich kolosální neznalost amerických dějin. Rovněž se navážely reportérky RT společně  do Obamovy mluvčí, posléze mluvčí Státního oddělení, pohledné Jen Psaki. Ta nyní radí ex post přes média Seanovi Spicerovi, jak má odpovídat darebnému  tisku, poučena kompetentními dotazy dcery ruského zastupitele v OSN, a nenechat se přitom vyvést z míry. Největší botou Psaki bylo, když sdělila se stoprocentní jistou, že plyn vede z EU do Ruska, a proto vypukl konflikt na Ukrajině. Teprve, až se na ni zašklebila ruská novinářka, řekla, že je tomu naopak.  

Anastasia byla napadána za nekorektního pokrytí  válečných konfliktů RT spolu se svým otcem celou CNN. Churkin napsal rozvášněný dopis Christiane Amanpour, jejíž manžel byl kdysi mluvčím státního oddělení USA, a tak má nejméně co mluvit, že si může napadat jeho jak chce, ale jeho Stázku, jež si od něj drží profesionální odstup, by mohla nechat na pokoji.

Ale to od ní, hvězdy CNN, jež mimochodem mylně referovala o zbraních hromadného ničení v Iráku, nelze očekávat. Takže to byl vlastně monolog v rámci RT, jehož si všimla zase jen RT a CNN nad tím vším mávla nonšalantně rukou, protože měla svého času spoustu jiných témat. 

Zde ukázal Čurkin, jenž hájil svou rodinu, nejméně diplomacie od roku 1974, odkdy plul tento veterán washingtonské politiky nikým nerušen v nejvyšších sférách diplomatického rybníčku. Nyní z rybníku doplul rovnou na diplomatické nebe zesnulých politiků OSN, kde má svou trvalou pěticípou hvězdu v síni slávy.