ČT 24 bádala o akci Anakonda, hostem byl generál Petr Pavel a na dálku Věra Jourová

Michalovi Kubalovi a kolektivu moderátorů na ČT 24 se podařilo ve čtvrtek udělat relativně zajímavý zpravodajsko-názorový pořad o stavu NATO na pozadí cvičení vojsk Anakonda v Polsku. 

Hlavní hvězdou byl předseda Vojenského výboru NATO ing. Petr Pavel, dvojka NATO po Jensi Stoltenbergovi. Pořad poskytl některé potřebné údaje k rozklíčování stavu NATO, především všeobsáhlé blbé nálady v Polsku z  potencionálního zrušení  NATO prezidentským kandidátem v USA  Donaldem Trumpem,  jež se musela rozbít cvičením na půdě Polska.

Ing. Petr Pavel, je na rozdíl od představitele NATO Jense Stoltenberga, bývalého předsedy norské Strany práce, ministra průmyslu, životního prostředí  a vystudovaného waldorfského pedagoga, u jehož projevů stále čekáme, kdy se psychicky sesype a nevěříme, že by byl reálně schopný existovat v pravém boji, vojákem z povolání. 

Ing. Petr  Pavel bere svoji roli poctivěji a působí ráznějším dojmem  nežli unuděný Stoltenberg.  Je profesním vojákem z povolání ze zemí Varšavské smlouvy a bylo vhodně usouzeno, že tato osoba se hodí vedle Jense Stoltenberga do čela NATO. Vyzná se  ve vojenských strategiích a ví, co se ve světě, v NATO a v rámci strategií našich protivníků a nepřátel odehrává. A to doslova a ne jen na papíře. Nemusí ale vědět všechno, na to jsou výzvědné služby, satelitní záběry a jeho podřízení.  

NATO po anexi Krymu Ruskem a nepokojích na Ukrajině nevědělo, co má Kreml za lubem. A  dohadovali se o tom na  základě přednášky  bývalého poradce ruského prezidenta Andreje  Illaironova, jenž ve chvíli anexe Krymu vzpomínal na kázání V.V. Putina o  trpícím Ruska, jež se zase vzchopí a zase dobude svého hrdého statutu, jemž se nelíbí,  že kolébka ortodoxní církve leží na Ukrajině.  Sice při tom všichni stratégové tehdy  zívali, protože Illiaronov dokáže být  jako většina Putinových poradců kolosálně nudným člověkem, ale co se dalo dělat, museli rozmítat o ruském genetickém kódu, jenž je dle V.V. Putina jiný, nežli genetický kód Zápaďanů. V.V. Putin je totiž všeumělec, vidí naprosto do všeho i do genetiky v rámci militaristického profilování se  Ruska. A to je naprosto vizionářské, protože my jsme v NATO ještě nikdy nedokázali tato dvě odvětví propojit.

Na základě ex post zjištěných poznatků o Rusku se podařilo úředníkům NATO před dvěma roky konečně probrat a zjistit, co má asi Rusko asi za lubem. Už dávno bylo možné vyhodnotit situaci v Gruzii a Moldávii a být ve střehu. To také NATO bryskně udělalo a u situace na Ukrajině se zachovalo obdobně, jako při tenzi  v Moldávii a Gruzii před hezkou řádkou let.

Nechalo Rusku sféru vlivu v pohraniční oblasti  postižené lkající Ukrajiny, již jsme si  v asociační dohodě s EU, do které jsme patrně byli tlačeni nejasně MMF, nešťastně připojili  ve své touze poskytnout krov všem chudším státům Evropy, když se nedovedeme postarat ani o Řecko a kolabující ekonomiky jihu. 

Sice jsme  v rámci asociační dohody neslíbili této krachující ekonomice takřka nic kromě toho, že se bude muset harmonizovat s vysokými a často vyprázdněnými standardy EU,  skoro žádné peníze a investice  na rozdíl od velkorysé finanční a investiční nabídky Ruska. Nabídli jsme jim Ukrajině ale  svou vizi, na niž v Ukrajině někdo skočil, snad. Asi mladí studenti, ti si přáli studovat v EU. Asociační dohoda je ale v podstatě jen cárem papíru a nezavazuje EU k žádným podstatným krokům, jak sdělil i Štefan Füle.   

Kremelští úředníci znervózněli a rozmíchali na Donbasu chaos, jenž ještě rozfoukali neakceschopní ukrajinští byrokraté tak, že se celá daná oblast velice snadno ocitla v pasti. Ačkoli americký republikán John McCain lkal, že se na Ukrajinu, jež měla svého zbrojního arzenálu dost, leč v katastrofálně zanedbaném stavu, postrádala jakoukoli strategii a schopnost elementární obrany ale i schopnost vyjednávat, se musí dodat více preciznějších zbraní, aby byl konflikt ještě více rozčeřen, tudy cesta nevedla.

Naštěstí příčetný Barack Obama a jeho poradci z Pentagonu naznali, že McCainovi musí být zacpána ústa za každou cenu. McCain nerealisticky bájil,  že by USA mohly na Ukrajinu dodávat do dvou let svůj  plyn. Byla zahájena vleklá cesta sankcí, jež světe div se postihla více Evropu, nežli USA. Sankce vedly k logickým protisankcím. Rusko  protisankcí nemůže vymyslet moc. Obvykle, když chce na někoho zatlačit, zruší dovoz potravin.  

Brzo se zjistilo, jak je ekonomika EU a Ruska vlastně doopravdy provázaná a jak to bolí i naše firmy. Postihlo to například dosti trpce Aerospool CZ nedaleko Uherského Hradiště s ruskými vlastníky. Tato firma se dostaka kvůli pádu rublu do závažných finančních problémů. Snad kvůli tomu neskončí například střední škola, jež je s tímto podnikem svázána.  Sousedům synek tam studuje. Ale prý si studenty už přebírají na praxi naši čeští podnikatelé. 

Toto ale nebylo tématem pořadu o NATO. Generál Pavel není odborníkem v otázce sankcí.  Sankcemi jsme se střelili agilně do své vlastní nohy stejně tak nepromyšleně jako nesmyslnou a zcela  beznadějnou  asociační dohodou s Ukrajinou, o níž navíc se hlasovalo v Nizozemí v referendu, že ji lidé nechtějí. Ale názor občanů nebyl ex post vůbec vyslyšen a sdělilo se, že je nezávazný.

Nicméně dramatická vojenská situace na Ukrajině vyvolala panický strach u pobaltských zemí z NATO, Litvy, Estonska a Polska.  Celkem brzy  se totiž zjistilo, jak jsou Pobalťané v rámci  NATO nechránění a jak jsou blízko, blizoučko Ruska. Paradoxně se Ruska vůbec nebojí Bělorusko a další okolní země, ty se raději dobrovolně přiřadili jako vojenští spojenci Ruska, ale malé státy NATO, bývalé ruské satelity. 

 A mají proč se bát! Rusko sice neustále s pomocí svých propagačních kanálů Russia Today zběsile sděluje celému světu, že nemá zájem pobaltské země anektovat,  že pobaltské země jsou pro ně nezajímavé z hlediska rozložení průmyslu a obchodu i z hlediska velké depopulace tamního obyvatelstva, jehož mladí  se před delší dobou sebrali a uprchli do UK a celé Evropy za vyššími platy.  

Zatímco UK a některé bohatší státy EU, jež jsou vzdálenější od  pobaltských zemí, těží z levné práce Pobalťanů, Norsko tíží kriminalita páchaná občany z pobaltských zemí především v oblasti krádeží, o čemž jsem se bavila s norským inspektorem. Rusko sděluje nepokrytě, že zábor těchto zemí konvenčními silami proti vůli tamního obyvatelstva se rozhodně ekonomicky nevyplatí.

Ale pobaltské země si nejsou jisté, zda to myslí Rusko vážně. Chvíli totiž řvalo uvnitř svých ruskojazyčných propagačních kanálů, jak   jsou Rusové v pobaltských zemích uzurpovaní, že nemohou užívat úředně své ruštiny.  Ale Rusové nikdy neřvali, že jsou jejich ruskojazyční lidé v Ukrajině uzurpovaní, protože to nebyla pravda, uzurpovaný nebyl v Ukrajině ani Viktor Janukovič, ani Julia Tymošenko, rusky mluvící  Ukrajinci ani další. A přesto došlo ke konfliktu na Ukrajině, a tak z toho byli v Pobaltí zmatení. 

Rusko si navíc před časem  změnilo svou vojenskou doktrínu. Stále platí, že bude spolupracovat především s Běloruskem, Abcházií, Osetií, a dále se zeměmi CSTO (Arménií, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a  Uzbekistánem). Veškeré tyto země s mnohem menším rozpočtem, nežli má NATO, kromě Ruska,  nejsou  pro pobaltské země nebezpečné, ale Rusové údajně  mohou anektovat pobaltské země coby dup a proto je  třeba cvičení Anakonda, kde se můžeme dočkat celé řady skvělých pyrechnických efektů, jež pak polské děti zahasí.

Je dobře, že se tato cvičení provádí, aspoň  vidíme, že NATO je ochotno ochránit naše hranice, o čemž jsme si přestali být zcela tak jistí před volbami v USA a kontroverzních výrocích republikánského kandidáta Donalda Trumpa.  

Největším nepřítelem NATO totiž není Rusko anebo Islámský stát, díky nimž tato obranná ale i útočná organizace s přebujelým rozpočtem  existuje, ale kandidát na prezidenta USA Donald Trump. A ten se také  řešil v rámci pořadu na ČT24.

Nejčastější větou a slovním obraty byly u generála Petra Pavla "netroufám si říci, ...takto byl to neřekl, ...nevím, asi to tak není"  a řada dalších  nerozhodných slov, jež byly jednak reakcí na lstivé dotazy  moderátora Michala Kubala, jenž se generála patrně snažil k něčemu vyprovokovat, ale nedařilo se mu to, a jednak projevem dlouhodobé nerozhodnosti vedení NATO ohledně toho, kdo je  oficiálním protivníkem č. 1.  

A je to tak, generál Pavel opravdu neví, zda NATO  po zvolení Donalda Trumpa nebude třeba rozpuštěno a nebudeme si muset v EU zbudovat sami systém kolektivní obrany.    Donald Trump, jenž mluví rychle, exhibicionisticky a vůbec při tom nepřemýšlí,  hovoří otevřeně o možnosti zrušení NATO jakožto reliktu studené války  anebo o tom, že USA, jež platí 65 procent rozpočtu celého NATO, by měly platit jen jí odpovídající reálný podíl na koláči molochu na vytahování peněz z rozpočtu jednotlivých států.

Pokud by byla zvolena Hillary Clintonová, podařilo by se celou tuto situaci výhodnou pro militaristicko- industriální komplex, ale nepříjemnou  pro občany států, platící daně, ututlat.  Jestřábka Hillary si libovala si v často efektních, ale zbytečných humanitárních gestech záchrany před údajnou hrozící genocidou, jež uvrhly Libyi do totálního zmatku a rozvratu. Libye byla v rámci rozhovoru s generálem Petrem Pavlem rovněž zmíněna a dostalo se nám přiznání, že celá akce vůbec nebyla  pořádku. To my samozřejmě dobře víme, zaangažované armády několikrát frapantně překročily mandát OSN, je ale dobré, když s to dozvíme i od hlavy NATO. Ing. Petr Pavel ale  Libyi věnoval asi 2 až 3  věty.  

Rozvrácená Libye navíc stala ideálním působištěm pro revoltující milice, jsou zde 2 mocenská centra, jež mezi sebou neustále soupeří, celá země se zradikalizovala a některé území ovládl tzv. Islámský stát. V pořadu se nehovořilo o  důsledku celého konfliktu na architekturu migrační krize, směřující do EU.

Reflexe terorismu tzv. Islámského státu a dalších teroristických skupin působících na půdě Iráku, Sýrie a Afgánistánu byla rovněž komprimovaná na minimum. Generál Petr Pavel dobře  ví, jak moc by se do toho zamotal, protože všemožné teroristické militaristické bojůvky musí být zaangažovány v rozhovorech o budoucnosti Sýrie nebo prý rozhovory údajně zkrachují, jako už krachují více než 5 let. Otázka boje s terorismem na Blízkém východě a Afgánistánu  byla vyloženě postavena na okraj.  

Generál Petr Pavel vše shrnul v intencích USA. Vojska zemí NATO v rámci konfliktu v Sýrii nehrají klíčovou roli, vojska zemí NATO  pouze pomáhají občas irácké armádě. Angažují se minimálně.  Ani turecké síly už  příliš v Iráku, jak se můžeme dočíst, nechtějí. Shrnuto a podtrženo, zopakoval to samé, co nám říká  dávno prezident USA. Mýtický Islámský stát bude dlouho, dlouho, možná i celé generace a terorismu se nezbavíme. Jakoby z jeho slov vyplývalo , že jej bude na půdě Evropy víc a více, ačkoli by na to  odpověděl asi  "netroufám si tvrdit."

A má pravdu. Sice by bylo možné velice snadno zlikvidovat IS při vyspělosti technologií NATO celé území Sýrie, Iráku a Libye a částí Afgánistánu,  ale pak by nastal ten pravý hněv. Protože bychom každému zabili příbuzného a pak by teprve přibylo teroristů. NATO dobře ví, jak to tam celé vypadá a že si USA  na celý tento problém zadělaly v minulosti  podporou radikální fundamentalistických mudžáhidů ve válce v  Afgánistánu a Iráku proti SSSR.

Vojáci NATO v Afgánistánu bojují a budovat asi nepřestanou do skonání věků. Dobře vědí, s kým mají tu čest a jak jsou jednotlivé skupiny a frakce lstivé, roztříštěné a v podstatě nezničitelné. Jednotliví bojovníci se dokáží všemožně přeskupovat, slučovat do malých bojůvek, ty se mohou rozpadat, přebíhat z jedné skupiny  do druhé a vše je v podstatě fajn. Toto zvláštní hemžení NATO zas tak moc nevadí, protože, jak sdělují bezpečnostní experti USA v podtextu, hlavně když jsou skupinky co nejvíce roztříštěné, dezorganizované a zmatené, vyvražďují se mezi sebou navzájem, hlavně, když se neposouvají dál a dál.  To je ale sporné, protože islamističtí  bojovníci všeobecně dost fluktuují, tu jsou v jedné zemi, tu zas v jiné zemi, jak se jim zlíbí, jsou to velcí cestovatelé.   

Výsledky NATO v Afgánistánu po léta působení jsou více než tristní. Nevím, proč tam USA a UK a koalice ochotných  vlezly. Všichni dobře věděli, že Usáma bin Ládin byl dávno schovaný v Pákistánu, ale patrně se potřeboval vyřádit  militaristicko-industriální komplex a korporátní  média USA, jež si libovala spolu s vojenskými stratégy v perverzním militaristickém slovníku.  Dobře víme, jak byly nesmyslně stále dokola ostřelovány ty samé jeskyně, kde se skrývali údajní teroristé a kolik to celé stálo peněz, jež by šlo investovat do školství USA a sociální politiky USA. Ale pokud je lze vytřískat, tak ať se vytřískají.

Afgánistán  už je uvržen do bojů a konfliktů mezi místními klany po 40 let. Země NATO se rozhodly zemi pomoci a vložily do Afgánistánu i své finance. Nepomohlo to. Stále se zde  pěstuje mák a všichni se zde hašteří, kdo bude mít vliv na výnosným opiovým byznysem.

Generál Petr Pavel projevil soucit nad celým trpícím afgánským lidem a řekl, že se tato země nemá nechat na holičkách a rozťuklo se, že se tam opět asi pošle jakási posila. NATO v Afgánistánu pomáhalo i ekonomicky. Dobře ale víme, kolikrát byla tato ekonomická pomoc vytunelována tamními elitami, jež si místo stovek milionů pro lid, investovaly například  do svých projektů v zahraničí.

Posledním velký úspěchem NATO bylo odstřelení jistého Táliba Mansoura, údajné jedničky celé organizace v zoufalé naději že už Tálibové zasednou k jednacímu stolu s afgánskou vládou a přestanou řešit svůj opiový byznys. Ale za 2 dny už měli Tálibové zvoleného nového vůdce  a bylo vystaráno.

NATO a jeho země  se ukázaly být na Blízkém a Středním východě dojnou krávou  na podporování místních zkorumpovaných vládních elit. USA si to uvědomily po řadě let a proto se snaží efektivně z této oblasti vycouvat. Vybudovat si svůj vlastní frakovací průmysl a zajistit si svou energetickou bezpečnost.   Protože jsou ale rozpočty zemí NATO do obrany dány závazkem vlád podílu z HPD  a v  rámci NATO se neefektivně potuluje velké množství  peněz, je to v podstatě každému jedno, jak dlouho se bude na Blízkém východě bojovat. V rámci pořadu ČT24 bylo nakousnuto  další téma, jež je ustavičnou bolístkou USA v rámci NATO a tím je, kolik platíme  do rozpočtu NATO.

Nyní platíme jen necelé 1 procento HPD a to je údajně málo.  Barack Obama v zájmu militaristicko-industriálních komplexů, jenž mají pod palcem Pentagon, už od počátku svého prezidentování lkal, že bychom měli všichni dávat 2 procenta HDP.

To je sice pěkné, ale nereálné při dnešní migrační krizi, jíž je EU postižena. Bude se muset soustředit především do budoucna na to, abychom mohli efektivně řešit problémy uprchlíků, pomoci jim alespoň elementární formou v zahraničí.  Vidíme, jak je těžké se domluvit s Tureckem, jež čelí uprchlické krizi a investuje jako silná ale stále ještě rozvojová ekonomika do uprchlíků ze Sýrie v rámci Turecka své vlastní prostředky.  A ještě k tomu nás dusí špatná ekonomická situace Řecka a dalších států, na niž bylo zaděláno přijetím ekonomicky slabého Řecka do eurozóny , špatnou daňovou morálkou tamních elit a krizí v roce 2008.  Spekuluje se o možném kolapsu eurozóny.  Barack Obama to dobře ví, a proto na nás moc nenaléhá, spíše jen žádá. 

Ono i to procento HPD jednotlivých, zemí, kdy pobalstské země dávají skoro až 2 procenta HPD není tak málo a dobře se ví, a diskuse v TV to  připustila, že je to celé spíše o zefektivnění vzájemné spolupráce. A je to pravda, ačkoli militaristicko-indistriální komplex asi zalká. Jakákoli snaha o restruktralizaci a zefektivnění totiž znamená, že se bude platit na výdaje méně. Nejlevnější by bylo zadat veškeré zakázky na vývoj obranných systémů Číně, to ale USA nedopustí. Vojenská technika má také svou životnost a také expiruje. Těžká technika vydrží déle, pokud se příliš nepoužívá.  Ale jaký má smysl skladovat velké množství tanků, když třeba nikdy nedojde ke konvečnímu boji. Stratégové  NATO a jednotlivých členských zemí  v podstatě řeší spíše nežli do čeho investovat, do čeho všeho neinvestovat.

 Zcela nesmyslná se jeví plánovaná dlouhodobá investice USA do jaderného arzenálu, již si USA, ve stavu, v jakém jsou, nemohou dovolit, nehledě na to, že ji příští prezident asi zruší, pokud to nebude Hillary Clinton.

Investice do Anakondy v Polsku je asi nejlepším vkladem, jaký může NATO provést, protože aspoň ukáže,  jak na to tom doopravdy vojenské síly NATO a aspoň vojáci NATO poznají členitý  terén pobaltských zemí, jenž může v konvenční válce sehrát klíčovou významnou roli. Navíc se nesmí zapomenout, že Rusové, proti nimž byla celá obranná cvičební akce určena terén dobře znají, protože je dostupný ze satelitních snímků a tisíckrát zde  projeli ruští motorkáři, kteří vždy  nadšeně poreferovali v Kremlu.

Získat si mapy, informace o stavu vozovek, jednotlivých svahů, zrušených komunikacích, opravovaných komunikacích, je rovněž snadné. Problém by byl, že pokud by Rusové vyjeli, tak by byli vidět a oni ví, že by bli vidět a tak nikdy snad nevyrazí do nitra pobaltských zemí. maximálně se údajně řeže letecký prostor NATO a Rusové zde prý neuvěřitelně provokují. NATO se oprávněně bojí, když jim vletí Rusové  hlouběji  do sféry Pobaltí,  že by letoun  mohli omylem sestřelit, jako se to podařilo v Turecku.   

Diskusnímu týmu se vhodně podařilo vyvážit názory jednotlivých hráčů ve vzájemně mocenské šachovici České republiky. Nejdůležitější by patrně měl být názor ministra obrany. Ale v rámci tohoto pořadu  působil náš ministr obrany jako naprosto efemérní figurka. Herce a šéfa divadelního souboru v Praze,  Martina Stropnického do role ministra obrany kvalifikovala jeho funkce diplomata v nejmírumilovnějším státě na světě Vatikánu spojená s jeho znalostí Shakespeara.

Díky volebním plakátům s jeho pohlednou tváří se Andreji Babišovi podařilo ovládnout tuzemskou politiku. Stropnický měl dle mého názoru dostat  ministerstvo vnitra, tam by mnohem lépe využil znalostí z kriminálky Anděl. Leč to na něho nezbylo a tak se musel spokojit s ministerstvem obrany, ačkoli nehrál žádném válečném filmu. Nejvíce starostí mu  havárii skladů ve Vrběticích a složitou logistickou operaci odvozu munice do Květné a otázka ochrany civilního obyvatelstva. Dále otázky s nasazením řady našich pidi-složek v rámci všemožných vojenských misí po světě. 

 Nic moc podstatného a zapamatovatelného  jsme se od něj v celém pořadu  nedozvěděli. Ministr zahraničí Zaorálek nám sdělil, že chápe obavy Polska nutnost posílení Východního křídla aliance. Vše nám sdělil Michal Kubal, generál Pavel, reportér Karas a komunistický poslanec Jakub Mackovík.  Málo informací jsme získali i od Milana Chovance a od eurokomisařky Věry Jourové, kteří odpověděli poslušně jako školáci na  pár otázek.

Mnohem moudřejší jsme byli díky informacím od Martina Kubala, zpravodaje z Ameriky Martina Řezníčka a od zpravodaje v Rusku Miroslava Karase, který sdělil, co si myslí ruská strana a Kreml.

Všichni dobře z výroků mírně neuralgických výroků   Jense Stoltenberga víme, že NATO a Rusko spolu velice těžko nachází společnou řeč a nelze se divit. Generál Petr Pavel si opět poplakal, jak to s tím Ruskem myslí NATO  dobře a jak zase snad najde NATO a Rusko najdou  společnou řeč.

 NATO se snaží komunikovat,  ale Kreml nekomunikuje, vše zbytečně hrotí. A je to pravda, na Ukrajině stále není klid a možná tam nebude ještě 10 let a hovoří se o tzv. zamrzlém konfliktu.      

My ale doopravdy víme, jak komunikace mezi politiky EU a Ruska a USA doopravdy vypadá.  NATO v celém konfliktu hraje spíše terciální roli v rovině konvenční obrany před případným útokem Ruska na EU.  Pokud si klíčoví politikové volají, tak  to vyřizuje  německé ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, jemuž se navíc konvenční cvičení Anakonda na půdě Polska příliš nelíbilo. Toho si  v Moskvě ještě vyslechnou, Angela Merkel, jež toho má nyní s migrační krizí dost, si už s Kremlem asi moc nevolá a Francois Holland vždy hrál v celé podivném kvartetu  Putin, Merkel, Holland, Porošenko, jednajícím o budoucnosti Ukrajiny  jen třetí housle. 

Ráznější Angela Merkelová měla   Hollanda  vždy při jednáním s Ruskem jen, aby se neřeklo,  Na cestu na  Minsk II, si ale německá kancléřka vzala  Hollanda, aby lépe vypadal před  francouzským postkoloniálním národem. Vždyť Rusové kdysi tolik lnuli k Francii, všichni tam kdysi hovořili francouzsky v Dostojevského románech, a tak bylo třeba udržet dekorum.  

Ale byla to právě Angela Merkel, jež jezdila v době Misku 2 do USA za liknavým Barackem Obamou. Dle mého názoru to nemohla ani v jedné chvíli psychicky stíhat a ještě na ni navalili v Minsku 2 smluvní podmínky, jež se řešili  do hlubokého rána celou noc.  Podmínky byly nadiktovány z Kremlu, jenž s pomocí separatistů vyhrál bitvy na určitých územích a Angele Merkel nebylo do řeči. A tak po Misku 2  neřekla novinářům ani slovo a odjela naštvaně domů. S Ruskem nekomunikuje příliš ani ministr zahraničí UK Philip Hammond, neslaného nemastného britského premiéra Davida Camerona nezmiňujeme.Ten vše spláchl jen pár proslovy, v rámci nichž vychválil svůj demokratický britský systém a zkritizoval ruskou auto či plutokracii.  

A tak do Ruska jezdí jako předvoj polští konzervativní poslanci jako je Daniel Kawcynski, nejvyšší poslanec  parlamentu UK polského původu a expert na Kaddáfího. Konzervativní poslanci UK od  EU a přemýšlí důsledně nad zrušením sankcí vůči Rusku  anebo nad jejich elegantním zaoblením, aby vypadaly jako sankce a byla to vlastně nesankce.  Protože sankční režim se pragmaticky EU vůbec nevyplácí a všichni neustále přemýšlí, jak jej chytře obejít. 

Ministr hraniční Hammond stále jen vykřikuje, že nemá smysl s Ruskem jednat, protože Rusku se nedá poručit a konzervativní poslanci polského původu křičí, že je třeba se nad to přenést. Je to pravda, UK  nechce zbytečně trpět sankcemi za vzdálenou Ukrajinu, ať si trpí jiní, občané UK již dle slov šéfa labouristů Jeremy Crobyna trpí groteskní měrou nerovnosti a proč mají trpět dál.   A takto vypadá reálně komunikace mezi státy EU. V USA se vůbec nějaké Rusko neřeší, Obamovi  nemá rád V.V.  Putina a tím to hasne,  Putin byl sice zdvořilý, ale dle něj  je Rusko podřadnou regionální velmocí, jež by asi měla být zbavena práva veta v Bezpečnostní radě OSN. 

Generál Petr Pavel naťukl i zahrnutí toho, že Rusko do své vojenské doktríny, jež údajně hovoří o kontinuální válce, jež využívá informační války, kybernetické války a díky ní dojde k horké válce. Nevím, kde na to generál Petr Pavel přišel, četla jsem si vojenskou doktrínu Ruska z prosince roku 2014, a tam to není, jestli si to nějak novelizovali, tak o tom nevím. Pochybuji ale, že by psali ve své doktríně  to, co tvrdí generál Petr Pavel, je to spíše výplod chorobných obav NATO a jejích paranoií anebo promyšlené strategie ke zvýšení výdajů do zbrojení, řízený možná úplně odjinud, nežli z NATO.  Možná bylo ale něco zjištěno skrze zpravodajské služby zemí NATO, o čemž my nevíme. 

Militaristická  doktrína USA byla aktualizována v roce 2013. Doktrína Ruska byla aktualizována koncem roku 2014. Doktrína USA zní velkolepě v rámci rozvrstvení ozbrojených složek USA, doktrína Ruska je proti ní jen cár papíru. V doktríně USA jsou  dle mého názoru mnohem nebezpečnější koncepty nežli v aktuální doktríně Ruska. Každopádně si myslím, že tyto 2 země od sebe své vojenské  doktríny tak trochu opisují.  Vidíme z toho,  že i USA vede v jistém smyslu kontinuální válku, kterou prý dle generála Petra Pavla vede jedině Rusko, na poli ekonomickém, informačním a vojenském.   

Pokud mají Rusové   úmysl, jak si myslí generál Pavel, převést informační válku v horkou válku s  NATO, určitě o něm nehovoří nahlas.  V.V. Putin sdělil, že útok na NATO od Ruska může čekat jen chorobný mozek. Stratégové NATO tomu  nemusí věřit a proto je třeba střežit  letecký prostor pobaltských zemí. 

Všichni dobře víme, že zpravodajské služby USA jsou nejvýkonnější na světě, mají největší sídlo na světě v Utahu, využívají řadu špionážních programů typu PRISM, jež měly být v utajení, ale vše se provalilo.  Špionáž v rámci internetu  tady byla už dávno, dříve byla užívána především v rámci průmyslové špionáže a vydírání. 

Petr Pavel to ví. Kybešpionáž je obratně  využívána buď Iránem anebo syrským režimem  například v rámci konfliktu v Sýrii. Všichni to víme díky různým leakům a V.V. Putin, bývalý agent KGB, později FSB není padlý na hlavu. Navíc se mu v Rusku  pohybuje whisteblower E. Snowden, jenž to celé napráskal veřejnosti, jenž si dává schůzky naproti úřadu GRU s moderátory HBO. 

V rámci informační a kybernetické války, již vede jedině, jak se nám může z pořadu  zdát, Rusko, se nastoluje téma  ruské propagandy, jež je do nás huštěno už od začátku konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Prý se tady zčista jasně plíživě objevila ruská propaganda. 

 Ano, my všichni víme, že Kreml používá už dávno svou propagandu a je nesmyslem myslet si, že jakákoli geopolitická velmoc nebude používat svou propagandu v prosazování svým zájmů. Jakmile se Rusko dostává do konfliktů anebo stavů, kdy je třeba opravit ekonomiku v rámci možného kolapsu, zintenzivňuje se jeho patriotický slovník a dochází k  apelu na koncept národních hodnot a Rusko ukazuje své svaly.   NATO, EU, USA, se opět jeví, jako by spadly z višně. Dobře to musely vědět už dávno a mohly se na to připravit.  

Ruští diváci jsou na ruskou propagandu v jejich TV  navyklí. Tuší, že ruští moderátoři fanfarónsky přehánějí a více nežli celý konflikt na Ukrajině a v Sýrii v Rusku lidi zajímá, jak postihnou sankce a pokles cen ropy jejich ekonomiku.

Obecně se tvrdí, že Rusové mají větší schopnost trpět a uskrovnit se. Nevím, nevím, jestli je to ještě pravda. Mladí Rusové si v průběhu štědřejších let zvykli na vyšší životní úroveň a budou dost hákliví, když by se museli vzdát svých benefitů. To by začali masově zdrhat na západ. 

Ale zatím k nám žádní Rusové masově nezdrhají, naopak k nám zdrhají Afgánci, Syřané a Iráčané a půlka Afriky. Tak to tam asi nebude tak hrozné.  Jak se to pozná, že je to tam hrozné? Docela jednoduše. Nikoli podle matoucích zpráv, že nějaká dívka si nemůže dovolit léky na 4. stadium rakoviny plic a musí na to sbírat pravoslavná církev.

To není vůbec relevantní. Dobře se totiž ví, že V.V. Putin už dávno v rámci úsporných opatření osekal sociální roli státu a sdělil to striktně ve své tiskovce. Když to ale v totálu srovnáme, jak předražená je zdravotní péče pro obyvatele země největší ekonomiky na světě USA, kdy chudí lidé se špatnými anebo žádnými smlouvami kvůli své krátkodobé hospitalizaci v nemocnici upadají do  dluhů, nemusí se jednat o relevantní informaci o tom, že je Rusko v háji. Barackovi Obamovi šlo o vyřešení problémů se zdravotní péčí v rámci své OBAMACARE více, nežli dráždit  Rusko a přehnaně se angažovat v miliataristických akcích. Náklady do zbrojení  se mu bohužel nepodařilo redukovat a za jeho vlády naopak stále rostly. 

Pokles ceny rublu může být výhodný pro některé kruhy v Rusku a to také není relevantní informací, protože Rusko prodělává náročnou restrukturalizaci. Že je Rusko více v háji se pozná stoprocentně tak, že Rusko usilovněji diskutuje s OPEC o redukci produkce ropy, jež paralyzovala celý těžařský průmysl. Toto už je relevantní signál.

V rámci reflexe ruské propagandy sehraje svou  megalomanskou roli ČT 24, eurokomisařka Věra Jourová, dva zahraniční zpravodajové a ministr vnitra. A zda nastal nejblaženější kotrmelec celého pořadu.

Ačkoli byl pořad objektivně vyvážený a byla zde poskytnuta cenná data, zde to zaskřípalo. A to právě v hodnocení vlivu ruské stanice Russia Today  na veřejné mínění EU s Česka. Dále se zde propíraly prokremelské weby. U nás je patrně jen jeden a je dost líný. Jedná se o web AE NEWS.  Nic moc tam není a je to nuda. Pár lidí jej čte, ale Kreml  se opravdu v čase sankcí a finanční nouze přetrhne vrážet speciálně pro Česko a Slovensko nějak extrémně moc peněz do propagandy.

Kdo se doopravdy zabýval krizí na Ukrajině na Slovensku, byl Ján Čarnogurský, který je předsedou Slovensko-ruské společnosti. A na toho v rádiu kdysi zaútočili, kolik dostává opravdu od Kremlu peněz. A on se skoro sesypal, řekl, že z Ruska moc peněz nevidí, rád by viděl peníze, opravdu rád, ale ty do něj do něj z Ruska za to, že občas vystoupí ve slovenských médiích, prý nervou.  

 Koho doopravdy zajímalo dění na Ukrajině, byly placení pracovníci nově vzniklých think tanků Evropské hodnoty a Kremlin Watch, anebo našich lidi v rámci kulturních a osvětových center pro Ukrajinu.

Ruská propaganda v EU byla na bodu mrazu a Rusové se maximálně zajímali o to, kdy a za jakým podmínek jim budou zrušeny sankce. Rusku jsou zavázány za finanční pomoc  extrémně pravicové strany jako je Národní fronta  Marine Le Pen, jež má z Ruska půjčku. Nelze ale vysledovat, do jaké míry Le Pen je schopna zajistit v EU zrušení sankcí. Není klíčovou političkou a svou politickou rétoriku  rovněž nezmění. Ta je a byla extrémně pravicová. Kreml jednal  i se stranou Syriza, jež se snažila získat od Ruska pomoc v rámci své kolabující ekonomiky, ale v Rusku kolabovali  také a nevěděli peněz na rozdávání,  a tak si vzájemně nakonec nepomohli a sankce zůstaly.

Jak jsou provázány politické extrémně pravicové anebo levicové strany s Ruskem se v pořadu neřešilo, nebyl na to prostor.  Pořad se toho jen jemně  dotkl a  zaměřil se na štvavou ruskou propagandu, jež nehorázně  pomlouvá EU a nechce, abychom drželi v EU pohromadě, ale abychom se rozpadli. Sice nevím, co by z toho Rusko mělo, ale řada lidí v NATO i eurokomisařka Věra Jourová  si to myslí.   

Všichni v pořadu se unisono rozbuleli. Stanice Russia Today údajně dělá situaci v EU horší, nežli  doopravdy je. Zaměřuje se jen na to negativní a  nevidí na nás to pozitivní a my tomu podléháme, my tomu podléháme.

 Když by nebylo Russia Today, bylo by to u nás lepší a mysleli bychom si automaticky o Rusku to horší, což by dle nich pravda.  Nevím, jak moc sleduje Milan Chovanec Russia Today, údajně prý moc neumí anglicky a Russia Today nevysílá česky.

Občas se na tuto zpravodajskou stanici dívám a mám pocit, že snad ani nemá ambici kohokoli o čemkoli v EU přesvědčovat. Nemají na to kapacitu. Vysílané zpravodajství si stejně můžeme ověřit z několika zdrojů a v posledku nemusíme věřit nikomu konkrétnímu ani v ČT24 ani v CNN ani v Russia Today. Kremlem financovaná Russia Today je tady navíc přes 10 let. Skoupila si odložené hvězdy ze CNN jako je Larry King a odložené politiky z USA a EU, kteří jí zde čile moderují své pořady. Russia si zakládá stále další a další pořady. Je čilá, je agilní, je jedna z nejagilnějších ve sféře internetu.  

Ale jak může proboha ovlivňovat naše české mínění konvertovaný skotský muslim Peter Galloway, jenž je zavilým příznivcem jednostátního palestinského řešení, přátelil se s Tariqem Azizem, je  velkým  nepřítelem státu Izrael, mnohokrát se soudil kvůli informacím v tisku ohledně své neziskové organizace na pomoc Iráku, kdy byl obviněn ze zpronevěry peněz a vždy to u soudu vyhrál. V samotné UK oslovuje jen skalní muslimskou populaci. Ve volbách na londýnského starostu  pohořel.

Tento moderátor je názorově totálním antipodem všeho, co si průměrný televizní divák ČT 24 myslí.   Pokud s ním nesouhlasíme, tak si jej prostě na počítači vypneme. Stejně tak si vypneme ukřičeného Petera Lavella, jenž vždy ukřivděně pláče, jak na západě nikdo, nikdo Rusku nerozumí a radí se o tom s politiky a politology po celém světě.

 Probuďme se, Russia Today nevysílá česky, nevysílá slovensky a Kreml ví dobře proč.  Přání je otcem myšlenky.  Kolem demaskování ruské propagandy  v rámci center odhalujících proruské servery, jichž je u nás jako šafránu, se u nás točí celkem slušné peníze.   Došlo to až tak daleko, že politik Roman Joch prohlásil, že jakmile vstoupí první ruský voják na půdu NATO, budou všichni redaktoři  prokremeských webů internováni.

Oni to už tuší, že mají být dle Jocha internováni a píší proto pod zvláštními jmény, jako je pozorovatelka, a tak internován bude patrně jedině blogger Cvalín, jenž zde jediný psal pod svým jménem na AE News. 

Russia Today je dobře financovanou propagační stanicí, ale my nejsme cílem jejích zájmů. Stejně tak pochybuji, že by se Russia Today podařilo rozbít cokoli z amerických hodnot, které jsou dnes v krizi, ale ne díky zpravodajské aktivitě Russia Today, jak se nám snaží generál Petr Pavel a Věra Jourová nakukat.

O krizi a rozpadu amerických hodnot  totiž nejvíce vykřikuje prezidentský kandidát  Donald Trump, a to by dle mínění generála Petra Pavla a Věry Jourové znamenalo, že je sám ovlivněn ruskou propagandou.   

O USA  se  na Russia Today prostřednictvím  moderátorů jako je Tom Hartmann hovoří tak komplikovaně, že tomuto kolotoči myšlenek  průměrní Američané ani nerozumí.  Hartmann  se utápí v hodnocení zdravotního  systému Medicare a je příliš sofistikovaný pro průměrný americký divácký vkus.  

Navíc se zde zvou stále stejní komentátoři.Jedná se o všemožné mírové aktivisty, bojovníky za lidská práva, bojovníky proti nadnárodním korporacím, bojovníky za práva afrických žen, bojovníky za práva muslimských minorit atp. Diskutují se zde  témata, jež nás průměrné Čechy, zajímající se maximálně, kolik k nám dorazí uprchlíků a jestli vůbec nějací, kdy padne EU, vůbec nezajímají. My jsme nikdy neměli zájem bojovat solidárně za práva nešťastných obětí afrických diktátorských režimů.  

Jediné, v čem se protíná rétorika Russia Today s myšlením průměrných Čechů dneška je kritika Turecka. Zde snad najdeme společnou řeč, ale ne ve vztahu k otázce Palestina, kdy stojí většina průměrných  Čechů a Moraváků zcela proti tomu, jak se profilují všichni moderátoři  Russia Today.

Zatímco ve většině pořadů Russia Today zaslechneme pozice vyložena propalestinské a většina moderátorů  jako je Chris Hedges jako je George Galloway, jako je Afshin Rattansi, práva Palestinců na sebeurčení podporují, průměrný Čech řekne při pouhém označení produktů z oblasti okupovaných území Izraelem, jež chce zavést  EU, že tam žádná okupace není.  Dále průměrný Čech řekne, že si naschvál bude kupovat produkty z těchto oblastí, což je absurdní, protože toto zboží v našich obchodních domech vůbec není a gesto EU bylo spíše symbolické.     

Svalovat na ruské TV stanice vinu za naše problémy s tím, že je v Rusku zveličují,  je alibismus největšího stupně. Milan Karas se nám snažil v pořadu sdělit, že Rusové mají díky jejich TV pocit, že je na Západě štvavá antiruská propaganda, jež Rusko ničí a jež může za všechno, co si spískali  sami. 

Dozvídáme se o  systému složitého zrcadlení,

v němž se ale docela jasně utápí sama média a běžný člověk si jej nevšimne.  Řeší si jej pořád jen různé neziskové placené organizace, trpící chorobu zvanou  propagandismo- sledovandismem.  Toto je obrovské téma pro média, neziskovky, ale už ne pro průměrné diváky.  

Ve skutečnosti je  ruská propaganda jen z poloviny tak štvavá jako propaganda Íránu a Kataru.

Jejich TV  jsou totiž rafinovanější, nežli Russia Today, jež je kopíruje. Pokud bedlivě sledujeme Russia Today a  íránskou Press TV, všimneme si rovněž celkem brzo, že si tyto stanice vzájemně prohazují své moderátory a zvané politology. Press TV už byla z vysílání v UK elegantně vykopnuta,  ztratila licenci kvůli relativně banálnímu sporu. U íránské Press TV je rovněž reálný předpoklad, že některé postavy a žurnalisté, jež tam vystoupily, byly decentně a jemně mučeny, aby sdělili, co si v PressTV přáli sdělit.  A to se v Russia Today nestane. Tam nemají někoho zapotřebí díky své měkké síle mučit, aby jim vystoupil v jejich TV. Vystoupil tam už i Václav Klaus a určitě nebyl mučen. 

Každopádně ministr Chovanec  na celou tuto aktivitu, sledování prokremeských serverů vyčlenil 30 lidí, kteří se tomu naplno věnují. Nevím, o kom hovořil. Doufám, že se nejedná o znalce z Evropských hodnot, doufám že se jedná  o pracovníky BIS, kteří vědí, která bije.

V rámci Evropských hodnot se dozvíme o kauze údajně znásilněné ruské nezletilé dívky Líza v Německu, kterou stejně všichni  znají z TV, protože byla medializována jako frapantní zaškobrtnutí  ruské žurnalistiky. Ve skutečnosti stejně nezjistíme, co se s  dívkou stalo, možná se skryla u kamaráda, což je pravděpodobné, protože se bála, že ji rodiče napomenou. Byla zavřena do blázince a tam mohla být definitivně zmatena. U takto mladého dítěte jakákoli léčiva mohou nenávratně poškodit dětský mozek, ale v Německu  vědí své a patrně dívce neublíží. Doufejme, že z německého blázince časem vyleze ve 60 letech, až na ni v ruské TV konečně zapomenou. 

Kauza Líza prý měla dle pořadu Michala Kubala za účel dle výzvědných služeb  podkopat pozici kancléřky Angely Merkelové.  Kauza Líza  byla podána v celých českých médiích jako příklad agresivní ruské propagandy. Jako další případ se ukazuje odpadnutí jedné novinářky, jež chtěla po svém referovat o událostech v Donbasu, ale nepovolili jí to a tak byla odejita a stala se hvězdou osvětových programů o ruské propagandě.  Toto rovněž není nové, v MSNBC byl vyhozen nepohodlný moderátor Phil Donahue, když jako jediný kritizoval invazi do Iráku. Prostě dostal padáka. 

Toto ale generál Pavel neřešil,   Generál Pavel je navíc velice opatrným člověkem, jenž si nechce rozbít nos. Ukrajině slíbil členství až v horizontu  delší doby. Posteskl si, že jsme neměli radar v Brdech.

Zde Rusové zatlačili a radar nebyl.  Stále se to spojuje s nějakou aktivitou našich lidí a Greenpeace, což je ale komické. Rusové vůbec netlačili na nás, ale na USA a ty vycouvaly samy o své vůli  a došlo ke kolosální blamáži. Naši politici se v rámci protlačení radaru diskreditovali a posléze bylo vše anulováno ze strany USA. Možná jim došlo, že by se jednalo o přehnanou investici do Polska.  

Nevědělo se tehdy, zda je radar   NATO vůbec funkční pro zbraně dalekého doletu, což se domníval i profesor z MIT Postol.  Ale generál Pavel v tom celém viděl zmařenou šanci. Technologie se rozvíjí a možná by nyní už byl funkční. 

Komická byla tehdy obava z napadení EU Íránem, jehož jediný cíl byl a bude jedině Izrael, a jeho sféra zájmu je Sýrie a Jemen.  Selhání jednání o radarech mělo posílit sebevědomí ruským jestřábům, kteří se měli halasně smát blahem nad naší závratnou hloupostí. Dle mého názoru se ale neuvěřitelně báli. Nikdo se nesmál, místo toho si Rusko modernizovalo  své konvenční síly, protože jak všichni dobře víme, jedině v klasickém konvenčním boji je smysl. 

 USA už hodně pokročily ve vývoji bezpilotních dronů, jež jsou naváděných   z dalekých stanic.Drone Papers ale vyjevily, jak jsou tyto programy neuvěřitelně nespolehlivé a zbytečné, pokud není vhodná vojenská základna, dostatek paliva, kooperace s výzvědnou službou a schválení potřebných autorit.

Stačí jeden chybný článek řetězu a  zabit je někdo zcela jiný, než kdo byl složitě vypátrán v rámci průzkumných letů i když je operace provedena co nejprecizněji. Teroristé se vždy jak dobře víme nejraději skrývají v členitém terénu hor a v jeskyních a mají své strategie. V jeskyni se jen velice těžko dá vypátrat člověk, aniž by se dokola netřískalo do té samé jeskyně. 

USA se v precizních dronových operacích snaží o maximální eliminaci ztrát, protože Barack Obama dostal Nobelovu cenu míru, ale i tak se jim stále pletou do cesty nevinní civilisté. Ale dejme tomu čas. Často jsou terčem třetiřadí saláfisté, o nichž se v USA domnívají,  že jsou to Tálibové, ale nejsou, protože vše občas často dopletou tamní zpravodajské služby a USA si ve spolupráci anebo bez spolupráce Pákistánu a afgánské vlády odstřelí často někoho úplně jiného, nežli v dobré víře mínily.

V každém případě vše  nasvědčuje tomu, že bezpilotní drony jsou vhodné opravdu jen do pouští anebo do hor, tam kde  je ale mnoho civilistů ve městech jsou na nic.Na klasický konvenční boj není nikdo v EU  zvědavý, sice se cvičí, ale maximálně, aby se protistraně ale především sobě, svému publiku, ukázalo, jak je NATO připraveno. A to je tak asi vše.

V budoucnu se  plánuje vytvořit na dálku ovládané zcela robotizované automatizované zbraně a občas nás napadá, jak mezi sebou budou konkurenční zbraně vůbec bojovat a co to bude mít za smysl. Automatizované  na dálku ovládané zbraně patrně budou po celém obvodu střežit těžařské stanice anebo ropovody a plynovody a bude klid, už je nikdo nikdy nedobude. Je třeba ale ještě pár let, aby se celý systém doladil. Také nás ale napadá, pokud se plánuje taková míra automatizace a robotizace, jakou roli mají v těchto plánech hrát do budoucna lidé?

A kolik jich vlastně bude třeba? Tuto otázku si pokládají všichni, sociologové, ekologové, klimatologové, futurologové, ekonomové. Jen autoři militaristických doktrín tuto zásadní otázku neřeší, alespoň ne veřejně.    

Čím dál více se řeší, že s příchodem 4.0 průmyslu, jenž první asi nastoupí ve zbrojním průmyslu, který je  avantgardou všeho,  co se všemi  lidmi, kam je šoupnout,  a kolik jich ještě bude na planetě zemi potřeba? To už ale ing. Petr  Pavel nevyřeší. Počítá tiše i s krajní možností, že se NATO rozpustí. USA už nemají zájem platit 65 procent rozpočtu NATO a EU nemá zájem vrážet do obrany žádné přehnané peníze. Sice mají Američané k EU sentimentální vztah, jezdili zde na dovolené do Itálie, Francie a UK a  nechtějí slabou EU, ale silnou EU a to se nám stále dokola opakuje.

 Ale v USA se snaží především o vlastní energetickou bezpečnost a relokaci svého průmyslu, jenž by v budoucnu především co možná nejekologičtější 4.0 průmysl na své území.  Hegemon USA patrně neodejde ze scény zas až tak rychle, jak mnozí doufají  a nářky nad pádem USA  nejsou na místě.  V USA je drahá zdravotní péče a předražené vysoké školství, vězeňství slouží jako forma ubytování pro nejchudší vrstvy obyvatelstva, to možná znamená, že se asi definitivně v USA zaměří jen a jen na sebe samy, v což řada lidí tajně doufá.  

Ale stále je tam ještě silný mýtus americké výlučnosti a USA jakožto nositelů  demokratických pionýrů demokracie po celém světě, a tak se budou možná stále snažit opravovat, montovat a demontovat celý svět a využívat toho budou zas a jen prazvláštní diktátorské anebo islamistické režimy a militaristicko-industriální molochy.   

Peněz je v USA  dost,  stačí si je začít rozumně danit a vycucat je z daňových rájů, kde jsou zašité. I v USA si pomalu ale jistě uvědomují, že cesta dominance nad půlkou planety je cestou do pekel. Právě proto se dělají spektakulární a zcela neškodné akce na  území Polska,aby se mohli pokochat polští diváci v TV. Je to něco jako novodobé gladiátorské hry. Sice je to lepší vidět ve virtuální realitě anebo na filmovém plátně, stále ještě ale takovému úsilí řada Poláků nadšeně zamává a rozplyne se v pocitu vlasteneckého dojetí.

Anakonda nemá ambici vyhnat zbrojní průmysl Ruska do extrémů a zhysterizovat jej. Úředníci  NATO nahlásili cvičení Rusku dopředu a V.V. Putin, jenž je ještě více koktavý nežli Jens Stoltenberg,  sdělil, že pokud k něčemu dojde, budou v Rusku muset učinit nezbytná, opakuje nezbytná důsledná opatření. 

Rusko nemá trvale na to, aby stále více a více zbrojilo. Rusko vydává do zbrojení zhruba 3,5 anebo 5  (někdy se ale uvádí 1,8) procent HDP a USA cca 3,5 HDP. (Jsou zde různé metodologie výpočtu). 

Rusové jsou se svými výdaji  na 5 místě. 2. ve výdajích na zbrojení a obranu je  Čína.  USA dávají 600 miliard dolarů ročně. 

 Rusové jsou ve zbrojení a schopnosti nasazení svého vojska dobří, ale musí se počítat, že do budoucna otěže převezme Čína, jež je spolu v Rusem v Šangajské organizaci spolupráce.  Tam se totiž ještě pionýrsky věří v pokrok a vývoj. To také výhledově zneklidňuje USA. Turecko tam má zájem vstoupit, zvláště, když by tam výhledově vstoupily Indie a Pákistán. Zatímco Čína prosazuje spíše rovinu ekonomické dominance, Rusku jde i o rovinu militaristického zabezpečení.  Co kdyby USA náhodou uniklo Turecko, ale čert vem  Turecko.

Pokud v USA vyhraje doopravdy Donald Trump,  jenž chce střídavě NATO opustit a nechat si platit žoldácky za jednotlivé akce včetně ochrany a udržet si pro USA pozici role hegemona, jehož by si někdo stále vážil, protože nyní USA kdokoli pohrdá, tak možná Turecko vstoupí jinam, pokud mu to bude z USA povoleno.    

Pokud se USA doopravdy trhnou z NATO, bude velice dobré se poohlížet i po dalších alternativách zabezpečení naší kolektivní ochrany. 

Pokud ale zvítězí Hilllary Clintonová, není třeba se ničeho obávat a můžeme klidně zůstat v NATO. Sice Hillary Clinton příliš nehovoří o EU, ale vždy spíše  o spojenci Izraeli a patrně má na mysli i spojence Saúdskou Arábii, jež je pro USA nesmírně důležitá. Ale to nevadí, ví, že byla mnichovská dohoda, což možná Donald Trump ani netuší.  Donald Trump měl sice českou ženu a má poločeské děti, ale už se s ní rozvedl. Možná jeho děti budou lkát, že by měl ochránit jejich českou babičku, ale asi si ji, když bude nejhůř,  převeze do New Yorku.

 Saúdská Arábie je pro USA ekonomicky důležitější nežli celá  EU, i když i my jsme v rámci NATO rozpočtově důležití. Není pravda, že se NATO vůbec nevyplácíme. Na našem území od naší účasti v NATO nevypukl žádný  konflikt, pronajímáme si všemožné stíhačky k ochraně Pobaltí, nakupujeme obrněné transportéry a naši vojáci se účastní všemožných  ačkoli početně malých misí. 

Saúdská Arábie ale  do zbrojení hrne 12 až  15 procent HPD, čímž se pasuje do role celosvětové rekordmanky. A toto je strategický partner budoucnosti pro USA stejně jako Izrael s jeho jaderným arzenálem. USA sice nyní Izraeli nesmyslně platí 3 miliardy dolarů ročně za obranu, ale asi se to vyplácí. 

Saúdi studují jako diví na vysokých školách vojenských v USA, mají své vizionáře, militaristické stratégy, Saúdi sedí v OSN,  profilují se v Jemenu  tak neblahým způsobem, že nevědí, co činí. Vždy něco ostřelují, patrně se netrefí, jak sděluje jejich ministr zahraničí, pak si to natočí, vyhodnotí a pak jsou zase chytřejší. Saúdi mají pro USA obrovskou cenu, ačkoli nyní padají ke dnu a to je USA obecně jedno, hlavně že takto jásavě stále zbrojí, protože mají panický strach, že jim Islámský stát sebere jejich drahou posvátnou  Mekku.