Blond vlasy opravdu nová hnědá?

Nedávno mne na serveru aktuane.com zaujal článek Blond je nová hnědá. Kromě fotografií rozcuchaného Donada Trumpa se článek strefoval do nevkusného účesu nizozemského politika Wilderse, francouzské političky le Pen a B. Johnsona

Všichni tito politici totiž dle článku zastávají populistické, antiimigrační postoje a všichni mají nevkusný styling a hned bylo zaděláno na vtipný článek doplněný fotkou maket Le Penové, blonďatého Hitlera, Wilderse a Trumpa, kteří  vášnivě čekají na to, že se nakonec  na blond přebarví všichni xenofobní  populisté celého světa. 

V  PR článku na samotný server, kde  klíčová zvýrazněná  slova odkazovala k dalším povrchním článkům o stylingu celebrit a kde byly jedinými seriozními odkazy prokliky na studii z  Foreign Affairs a z časopisu The Times jsem měla rozpačitý pocit.  Nechápala jsem, jestli jde o žert, jenž by se hodil spíše pro okurkovou sezónu,  o snahu  zvýšení popularity serveru anebo nechtěně alogickou mediální antixenofobní masáž svých čtenářů.  Pokud jej ale autoři mysleli vážně, dopustili se hned několika logických omylů ve své argumentaci, přinejmenším tzv. nekompletního srovnání, kradmého omylu anebo myšlení v kruhu.

Nejsem příznivcem názorů jednoho z  politiků, jejichž účes byl kritizován,  přesto jsem  začala jsem přemýšlet, jestli takto napůl rádoby žertovné,  napůl vážně míněné články,  prounijně naladěným antixenofobním  názorům, jež se snaží server aktualne.cz razit, spíše medvědí službu.

Článek se mi totiž, coby čtenářce, vryl celkem intenzivně do podvědomí a začala jsem přemýšlet, co vlastně mají tito politici společného.  Zjistila jsem, že kromě barvy účesu, který nosí polovina postarších žen, toho zas tak mnoho není. Rozhodně  ale nemají nic společného s Adolfem Hitlerem a jeho klikou, jež chtěla svého času zvýšit sebevědomí poválečnou ekonomickou  depresí zmítaného Německa masovými pogromy a vytvořením Třetí říše za cenu milionů lidských obětí, porobení a zotročením ostatních národů.

Něco takového žádný z výše kritizovaných politiků nechce. Namísto  snahy kolonizovat ostatní národy se snaží prosazovat identitní, často silně protekcionistickou politiku.  Le Penová starší, jež na radu svých PR poradců vyrazila ze své strany svého xenofobního otce, se soustředila v regionálních  volbách v zanedbanějších oblastech více na levicovou politiku, zatímco její neteř Le Penová mladší, rovněž blondýna  v jiných, více průmyslových oblastech slibovala po pravicovém způsobu podporu podnikatelům.

Na radu mozku Národní fronty F.  Philippota všichni jejich představitelé mírní svůj dříve peprný slovník. Zatímco Le Penová je kovanou političkou, jež razí přísný sekularismus, který ale kážou i ostatní francouzští politici, až na Macrona, a občas kritizuje islámský fundamentalismus, je Geert Wilders světoběžníkem, jenž nesnáší islám jako takový, a snaží se vnutit v programu své strany tak trochu násilně své zemi, jež má díky masovější migraci více multikulturní kořeny, návrat k tradicím křesťanství a judaismu anebo, když by to nešlo jinak, neutrálního sekularismu. 

Britský ministr zahraničí Boris Johnson, do jehož účesu se článek rovněž strefuje, není v žádném případě žádný xenofob a  nevyjadřuje se kriticky vůči islámu ani vůči dalším náboženstvím. Kromě svého  elitního vzdělání a  břitkých článků, kde zesměšňoval za  přehnané peníze politiky na základě jejich vizuálního vzhledu, se stal hlavní tváří Brexitu.

Napsal  dva články, jeden pro setrvání v EU a druhý proti,  a krátce po nečekaném výsledku referenda se na pár dnů psychicky zhroutil, dokud si neuvědomil, že UK čekají 2 sladkobolné roky  složitých vyjednávání, kdy si s EU i se zbytkem světa mohou vyhandlovat komfortnější, ale klidně i méně komfortní podmínky, jež mohou vést k oživení anebo k recesi britské ekonomiky. Johnson není žádný xenofob a nemůže za to, že mu jeho přirozeně blond vlasy, jež zdědil po svých tureckých, židovských a evropských předcích, vlají neposlušně ve větru.

Donald Trump, jenž si zkrášlil světlehnědý odstín, do nějž už vchází přirozené šediny, světlejším odstínem, aby nevypadal jako morče, když by si neustále barvil vlasy na hnědo, na rozdíl od ostatních nikdy nebyl kovaným politikem. Jen  charismatickým kontroverzním obchodníkem a mediálně přetřásanou osobností, který během své volební kampaně často měnil názor.

Jakožto obchodník s realitami  a jako člověk donedávna těžil  z důsledků globalizace a možnosti vhodně investovat v zahraničí ale i z důsledků migrace, jež mu přinesly 2 krásné manželky, a  haldu relativně úspěšných capartů.  Z mnoha siláckých výroků a slibů, kterými si získal voličskou základnu, postupně pod tlakem veřejnosti ale i svých politických protivníků v Kongresu, ustupuje.

Patrně bude ještě pár let těžit z toho, co nakukal  obyvatelům USA,  jimž vsugeroval, jak je a jedině je celý svět odírá, ačkoli  doposud USA, jež udávaly světu řád jako ekonomický lídr planety ale i jako hlavní militaristická velmoc, občasnými  nešikovnými vojenskými intervencemi zadělaly Evropě, ale i dalším zemím  na haldu problémů. A  byly to právě  USA, jejichž firmy donedávna obchodně těžily z důsledků globalizace a dovozu levného zboží ze zemí s otrocky nízkými platy a jejich Wall Street z prazvláštních finančních operací.   

Zamrzlá, dlouho vyjednávaná  obchodní  smlouva TPP, již Trump zablokoval, je dle expertů promarněnou šancí ovládnout obchodně prostor, jenž může do budoucna opanovat Čína. Změnit smlouvu  NAFTA nebude tak jednoduché a rychlé, jak si Donald  Trump představuje. Možná se mu podaří stáhnout část výroby z Mexika zpátky do USA, ale bude se patrně jednat o více automatizovanou produkci za cenu, že se hospodářští  partneři USA, pokud by proti nim byly nasazeny vysoké obchodní tarify,  patrně budou více soustředit na obchodní spolupráci s dalšími zeměmi.

Éra magickou mocí nadaných politických figur, jež mohou škrtnutím pera svými edikty přepisovat dějiny,  je pomalu ale jistě za námi.  Blonďaté, zdánlivě nebezpečné "fašistické"   ikony straší spíše v hlavách nudících se světových žurnalistů.  Mnohem větší vliv, nežli tito  politici, kteří mohou maximálně prosazením referenda aktivovat článek o vystoupení anebo nevystoupení  Nizozemí z EU, jež by se vleklo 2 roky, mají  nadnárodní korporace a advokátní firmy, jež radí firmám, jak optimalizovat své náklady do té míry, aby samy nadmuly svůj kapitál a státům,  jejichž zájmy se snaží tito blondýni úspěšně anebo neúspěšně hájit, nezbylo takřka nic pro sociální potřeby.

 Mnohem větší hrozbou, nežli "xenofobní", sekulární, izolacionalističtí politici, může být klimatická krize anebo válečný konflikt ještě většího rázu, nežli se doposud rozhořel  v Africe a s Střední Asii, po němž ani jeden z těchto politiků, z nichž většina by ráda svinula svůj národ do bezpečné šnečí ulity, chráněné před cizorodými  vlivy a důsledky globalizace, jíž se stejně nevyhnou, nevolá. Bohužel stávající konflikty a napětí  vzhledem k malému vlivu anebo krátkozrakým řešením, jež nabízejí, patrně ani  nevyřeší.