Zima jako v Praze

Taky jste kdysi rádi charakterizovali podobné počasí, jako máme teď, termínem „zima jako v Rusku“? Já ano. A ráda bych se Rusům omluvila. Mí rodiče se včera vrátili z Moskvy a mně se až chtělo plakat při pohledu na krásně modrou oblohu na fotkách. Měli prý něco kolem dvaceti stupňů. O tom si tady můžeme nechat jenom zdát, takže navrhuju začít říkat „zima jako v Praze“. Ostatně, i na Sibiři mají tepleji.

Lidé o mně často říkají, že si počasím příliš snadno nechám zkazit náladu. Což připouštím. Ale prostě mi nemůže nezkazit náladu den, kdy nepřetržitě prší, je taková tma, že musím celý den svítit, celou jednu zeď mám prosáklou vodou a při pohledu na teploměr mám dojem, že je listopad. Zvlášť když jsou takové dny čtyři za sebou.

Já vím, že závist není hezká vlastnost, ale nemůžu si pomoct. Naši byli v Moskvě a teplo nepřivezli. Můj přítel je v Málaze, má kolem třiadvaceti stupňů, ale taky se mu nedaří mi aspoň trošku poslat. A já tady zatím moknu a čtu předpovědi o tom, jak má příští týden začít mrznout. Tak kde to jsme?

Odmala mě učili, že v létě je teplo a v zimě zima. Možná bych neměla věřit všemu, co mě kdo učí, ale tohle jsem tak nějak považovala za dané. Letošní léto mi sice sebralo spoustu ideálů, ale počasí posledních čtyř dnů mě rozhodilo podstatně víc. Rezignovali jsme snad na babí léto? Nebo ty dva dny minulý týden, kdy bylo dvacet stupňů, to mělo být ono? Měl by přece být podzim, a tohle je zatím regulérní zima. Člověk se s tím nějak smíří, když je listopad, ale že mrzne od září do června a v srpnu zase, to už opravdu nedává smysl.

Včera ve zpravodajství České televize povídal nějaký pan hydrolog, že je velice těžké předpovědět, kdy to skončí. Dost mě to zaskočilo. Nemělo by naopak tohle být to první, co takový hydrolog dokáže aspoň odhadnout? Trochu mi to připomíná situaci, kdy vybuchla islandská sopka, nějaký vulkanolog ve zprávách vyprávěl, jak je těžké určit, kdy se situace zlepší, a můj táta to komentoval slovy: „K čemu máme vulkanology, když tu sopku neumí ucpat.“

Kdysi dávno jsem ve školce na karnevale hrála v pohádce o tom, jak zima uvěznila ostatní roční období a rozhodla se převzít vládu nad celým světem. Hrála jsem tenkrát jednu z víl, která osvobodila jaro. Bohužel si dost dobře nevzpomínám jak. Což je škoda, mohlo by se to hodit, protože pokud opravdu nedostanu darem trochu tepla z Málagy, budu se muset smířit s tím, že jsme přeskočili dva měsíce a plynule přešli do listopadu.

Axl Rose kdysi napsal, že nic netrvá věčně, ani chladný listopadový déšť.

Upřímně, taky doufám.