Petra Cvrkalová
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3140x
Seznam rubrik
Petra Cvrkalová
Pane primátore, zklamal jste Pražany hned první den
Úplnou náhodou se mi včera podařilo octnout se v demonstraci proti pražské koalici (magistrát je hned naproti knihovně). Bylo asi mínus pět stupňů a před magistrátem stálo zhruba třicet lidí a dvacet fotografů. Na obrazovce něco povídal tou dobou ještě budoucí pan primátor a pár lidí na něho pískalo. Osobně pískat neumím a i kdybych to uměla, nestálo mi to za to. Jenom škoda, že ta demonstrace není zítra. Měla jsem dneska spoustu času se to naučit.
Petra Cvrkalová
Guns N´Roses revival vrátili publikum do osmdesátých let
Málokdy se dá říct, že by napodobenina byla lepší než originál. Ale pokud jde o páteční koncert Guns N ́Roses revival v pražském klubu Vagon, o tom to platí stoprocentně.
Petra Cvrkalová
Jak nám Pražský okruh ulevil
Asi týden před slavnostním otevřením okruhu se mě můj nový kolega v práci ptal, kde bydlím, a když jsem zmínila naši vesnici, prohlásil: „To musíte mít radost, vždyť vám se teď hrozně uleví!“ Tenkrát jsem v to taky ještě doufala.
Petra Cvrkalová
Zima jako v Praze
Taky jste kdysi rádi charakterizovali podobné počasí, jako máme teď, termínem „zima jako v Rusku“? Já ano. A ráda bych se Rusům omluvila. Mí rodiče se včera vrátili z Moskvy a mně se až chtělo plakat při pohledu na krásně modrou oblohu na fotkách. Měli prý něco kolem dvaceti stupňů. O tom si tady můžeme nechat jenom zdát, takže navrhuju začít říkat „zima jako v Praze“. Ostatně, i na Sibiři mají tepleji.
Petra Cvrkalová
Jak mě opencard vrátila do reality
Už když ta paní, která seděla v letadle přede mnou, nešťastně prohlásila „Nějak přibylo mraků, to už tam asi budeme“, věděla jsem, že mě čeká šok. S tím se počítalo. Po měsíci ve španělské metropoli jsem ostatně nic jiného čekat nemohla. Od sobotního večera mi dělalo problém i mluvit česky, natož zvládnout tu zimu. Když jsem byla v Madridu v prosinci, bylo tam zhruba takhle. Poslední srpnový týden byl údajně nejteplejší v roce, přes poledne bylo kolem 43 stupňů. Největší zima, jakou jsem za celý měsíc zažila, byla 29 stupňů, přibližně ve dvě ráno. Takže když jsem vystoupila na Ruzyni, cítila jsem se opět jako doma – zima a vítr, to potkáte v srpnu jenom v Praze.
Petra Cvrkalová
Není Petra jako Petra
Nechtěla jsem se zabývat politikou, protože té je blog plný. Ale nedá mi to. Dnes ráno jsem si přečetla, že postoj paní Paroubkové je údajně důsledkem toho, že je "slovenská blondýna" (http://georgenovotny.blog.idnes.cz/c/148404/Navrh-pro-Fortunu-vypsani-kurzu-na-delku-manzelstvi-pani-Petry-P.html). Dovolím si protestovat.
Petra Cvrkalová
A já hloupá chtěla studovat... Proč vlastně?
Až třetina lidí, kteří v Rusku mají vysokoškolský diplom, prý nikdy vysokou školu nestudovala. Zajímavé zjištění. Nejspíš jsem zbytečně staromódní. Mě vždycky učili, že škola je způsob, jak v životě něčeho dosáhnout. A já byla tak naivní, že jsem tomu věřila.
Petra Cvrkalová
Je sto eur hodně, nebo málo?
Mezi mnou a babičkou existuje rozporů víc. To, že bych měla obědvat ve dvanáct, vdát se nejpozději po promoci a nemalovat se, jsem schopná přejít s úsměvem a myslet si své. Pokud jde ale o peníze, zjišťuju, že jsem buď nehorázně rozmazlená, nebo žiju v úplně jiném světě než většina mých příbuzných.
Petra Cvrkalová
Robbiemu k výročí
Přesně před čtyřmi lety touhle dobou jsem byla v autě na cestě do Budapešti. Ten den se mi splnil obrovský sen – viděla jsem naživo koncert Robbieho Williamse. Z nostalgie jsem dneska našla reportáž, kterou jsem napsala den poté. Bylo mi sladkých patnáct, bláznivě jsem ho milovala a chtěla si ho jednou vzít. Z své pubertální lásky jsem vyrostla (tedy věkově), ovšem i po čtyřech letech má ten text – pokud se, s přihlédnutím k situaci, bere s rezervou – své kouzlo.
Petra Cvrkalová
Život v sázce
Nedávno se mi dostala do ruky Dostojevského novela Hráč, mapující autorovy zkušenosti s hazardem. Četla jsem ji jedním dechem, přestože to není přímo téma, které by mi bylo blízké. Aspoň teoreticky. Mám kamaráda, který díky hazardu udělal spoustu dluhů, a mně vždycky bylo záhadou, co vede člověka k tomu, že vůbec začne hrát, natož pokračuje. Když jsem se kamaráda zeptala, odpověděl mi, že kdo to nezažil, nepochopí. Já se však odmítla s takovým vysvětlením smířit, a tak jsem sáhla po Dostojevském – autorovi, který dokáže přiblížit všechno natolik geniálním způsobem, že jeho názory prakticky přijímám za své. Jeho hráčská vášeň je známým faktem, proto kdo jiný než on by mi mohl pomoct pochopit.
Petra Cvrkalová
Vyznání
Láska je prý povznášející pocit. Vždycky jsem to považovala za klišé, ale momentálně nemůžu popřít, že je to tak. Nikdy jsem nebyla typicky romantického založení. Vždycky jsem patřila spíš k racionálnějším lidem, kteří nejsou schopní se zamilovat tím typicky šíleným způsobem, dokonce jsem bývala toho názoru, že je to dost často člověka nedůstojné. Nikdy jsem nesnila o kytici rudých růží, schůzce při západu slunce a milování při svíčkách.
Petra Cvrkalová
Zúčtování se střední
Na mé bývalé škole se točil film Gympl. V jedné z jeho posledních scén Jan Kraus v roli bohatého tatínka, který chce syna zachránit před vyloučením tím, že školu bude sponzorovat, říká ředitelce v podání Evy Holubové: „Předně – necháte vymalovat a obklopíte se lidma, co mají úroveň.“ Máloco tu školu vystihuje líp.
Petra Cvrkalová
Jsem Slovenka a jsem na to hrdá
Narodila jsem se na místě, kterému moji příbuzní v nadsázce přezdívají „daleký východ“, kam nevede – a snad ani nikdy nepovede – dálnice, proto cesta tam trvá věčnost, na místě, kde většina mých příbuzných vydělává míň než já na brigádě, a kde – pokud zabloudíte v lese – se vám může snadno stát, že neoprávněně překročíte polskou hranici. Oficiálně má to místo titul šestnáctého největšího města na Slovensku. Ale pokaždé, když tam jsem, mám pocit, že se čas zastavil zhruba před sto lety. Žila jsem tam necelé dva roky – ty první dva roky svého života, které si nepamatuju – přesto jsem na to hrdá. Uchránilo mě to před jistou omezeností, kterou trpí někteří lidé z „dalekého západu“.
Petra Cvrkalová
„Na knížky jsi mladá, číst můžeš v důchodu“
Knížky byly vždycky mojí velkou láskou. Uměla jsem číst dlouho předtím, než jsem šla do školy, a první dva roky jsem si v hodinách čtení směla číst něco vlastního, abych neztrácela čas. Tenhle systém jsem – ovšem už bez požehnání učitelů - úspěšně praktikovala až do konce střední školy, už ne v hodinách čtení, ale obvykle v matice. Osobně bych bez knížek nemohla být. Proto je mi takovou záhadou, že v mé generaci jsem spíš výjimka.
Petra Cvrkalová
La copa de la vida (očima fotbalem nepolíbené fanynky mistrů světa)
Strávila jsem včera večer tři hodiny se španělskou vlajkou na ramenou a dokonce pod ní v tomhle vedru i spala. A to bylo finále mistrovství světa prvním fotbalovým zápasem v mém životě, který jsem viděla od začátku do konce (a přitom u něho nespala). Čím si to mistři světa zasloužili?
