A já hloupá chtěla studovat... Proč vlastně?

Až třetina lidí, kteří v Rusku mají vysokoškolský diplom, prý nikdy vysokou školu nestudovala. Zajímavé zjištění. Nejspíš jsem zbytečně staromódní. Mě vždycky učili, že škola je způsob, jak v životě něčeho dosáhnout. A já byla tak naivní, že jsem tomu věřila.

Odmala mě vedli k tomu, že se mám učit. Poměrně brzo jsem vyrostla z přesvědčení, že mít samé jedničky je důkazem inteligence. Ani zdaleka jsem nebyla ideální studentkou, jenže to jsem ani nechtěla. Úsilí vynaložené na samé jedničky, tím spíš z předmětů, kterým jsem mínila nejpozději v den posledního zvonění s radostí zamávat na rozloučenou, mi přišlo zbytečné. Chtěla jsem nějak obstojně odmaturovat a dostat se na vysokou školu. A naivně jsem věřila, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je se zkrátka učit.

Znám spoustu lidí, kteří si maturitní otázky stáhli z internetu, popřípadě okopírovali od někoho jiného, svaťák strávili v hospodě, a přesto odmaturovali. Ne úplně obstojně, ale odmaturovali. A na vysokou je vzali zrovna tak.

Já strávila nad maturitními otázkami snad půl mládí, protože se líp učím psaním, než čtením, takže jsem je prostě všechny udělala sama. Tím pádem mi o svaťáku zbývalo si je jenom projít, protože jsem si je už víceméně díky tomu pamatovala. Přesto jsem týden nebyla samou nervozitou schopná ani jíst, ani spát. Ale udělala jsem to, a hrdě můžu říct, že vcelku obstojně.

Den před přijímačkami jsem opět upadla do pocitu, že vůbec nic neumím. Když jsem postoupila do druhého kola, málem jsem tam nedošla, protože se mi samou nervozitou klepaly nohy, a to nejde moc dohromady s lodičkami a dlažbou u Národního divadla.

Nicméně vzali mě. Málem jsem přišla o nervy, ale mám úspěšně za sebou maturitu a přijímačky na vysokou školu a před sebou – snad – pět let studia. Naivně přiznávám, že se docela těším.

O to všechno bych mohla přijít, být Ruskou. Něco na tom možná je. Vzhledem k tomu, že se mi čas strávený na vysoké škole nepočítá do odpracovaných let, mohla jsem místo školy radši chodit do práce. Za pět let bych něco našetřila a diplom si koupila, žádný problém. Proč se stresovat přijímačkami, učením a zkouškami. Koho to zajímá. Mám přece diplom, je jedno, co umím.

Být Ruskou, mně samotné za sebe by to bylo hloupé. Studovat je možná způsob, jak něčeho dosáhnout. I když, zdá se, jenom jeden z mnoha, a to ten nejvíc náročný. Mohla jsem si ušetřit spoustu času a starostí. Jak říkal můj bývalý profesor biologie, nervová soustava má prachmizernou schopnost regenerace, proto si ji máme šetřit a moc se nestresovat.

Možná to není nejjednodušší přístup, ale pořád mám ze sebe lepší pocit, než kdybych svaťák strávila v hospodě a maturovala za šestnáct. Lidi, kteří to tak udělali, si o mně často myslí, že jsem blázen. A ti, kteří si koupí diplom, který já – upřímně doufám – poctivě získám, si to s největší pravděpodobností budou myslet taky. Na pocit se mě nikdo ptát nebude, ale stejně si budu připadat líp, i když výsledek bude stejný. Celý život jsem věřila, že studovat je způsob, jak něčeho dosáhnout. A budu tomu věřit dál. Jsem naivní. Ale neberte mi to.