Vítězství Israele ukázalo, že kvalita obyvatel váží víc, než kvantita. Kvalitativně viděno, jeden Israelec má větší cenu než tisíc arabů. To také pochopili plastelinci, a uplatňují tento poměr při výměně unesených za teroristy. Bohužel je to jedinné, co pochopili.

V této válce se setkaly, dvě vojenské doktríny. Západní (Izrael, Jordánsko) a východní (Egypt, Sýrie), západní je stavěná na kvalitě jednotlivých vojáku, zatímco východní je především o kvantitě. U krátkodobého konfliktu mívá obvykle navrch kvalita a dlouhodobého zase kvantita. Rozhodně nelze říct, že jeden Izraelec má cenu tisíc Arabů. Jordánci byly co se týče kvality výcviku na prakticky stejné úrovni, do dokazuje boj arabské legie (s britským výcvikem a výzbrojí), která byla pro Izraelské výsadkáře v Jeruzalémě rovnocenným soupeřem, rozhodla především letecká převaha. Navíc přibližně 20% Izraelců, jsou také Arabové.

Izrael šestidenní válku prohrál. Není všechno zlato, co se leskne. Rezoluce RB OSN č. 242/1967 nařídíla izraelským v ozbrojeným silám stáhnout se z okupvaného území šupito presto. Na co vám jsou góly v brance soupeře , když je vám sudí neuzná?

To bych neřekl, Izrael počítal, že nějaká podobná rezoluce vznikne, tak to bylo i v minulosti, tato rezoluce totiž mluvila o uznání všech států, tudíž i Izraele. To bylo přesně to Izrael chtěl, původně počítal s tím, že dobyté území stejně vrátí. Rezoluci nakonec odmítli Arabové, ne Izrael.

Israel udělal velkou chybu. Nevyčistil dobytá území od všeho arabského. Dnes by byl pokoj. Žádná Gaza, žádný Wesbank,...

Chápete doufám, že to by byla skutečně genocida a následky by byly nesmírné.