Jsou tu volby. A jak už to tak bývá, tak s volbami je spojený také jev, kterému se všichni diví. Vždycky. U každých voleb se mu všichni diví. Jaký jev to je?
"Pár dní před volbami vláda navýšila minimální mzdu" nebo "Pár dní před volbami ministr financí zjistil, že má nejlepší rozpočet v historii" nebo "Pár dní před volbami se ministerstvu podařilo zjednodušit daňové přiznání".
Nebo třeba nyní v Kolíně. Dva dny před volbami město pronajalo dvě desítky let chátrající, jinak krásný historický dům na náměstí s tím, že jej opraví a udělají z něj muzeum. Lidé a média se pozastavují nad tím, že je to tak náhodou, dva dny před volbami. A vyčítají radním, že jde jen o popularitu, nikoliv o záchranu chátrající historie.
To mi připomnělo jeden vtip, který vlastně ukazuje, jak je to s těmi volbami:
Jsou tři slepice v kurníku a hádají se, která za den snese víc vajec.
První říká "Já za den snesu 3 vajca"
Druhá říká "Já za den snesu 5 vajec"
A třetí říká "Prečo bych si riťku drala, ked si je možu kúpiť"
Co z toho?
Dokud bude voliči stačit předvolební slib, pak bude politikům stačit před volbami slibovat. Až se bude volič zajímat o činy, pak bude muset politik především činit. Jistě, lehce se to řekne, ale jak to udělat?
Možná to udělat nejde. Společnost jednoduše má určité procento lidí, kteří jsou ochotni se zajímat o fakta, mluvit, diskutovat a dívat se na problém z různých úhlů pohledu. Pak je procento lidí, kteří jednoduše nejsou schopni sledovat fakta, protože si nedokážou z faktů vytvořit svůj názor, svůj úhel pohledu a tak věří tomu co je na pochopení nejjednodušší. Takové lidi nelze přinutit myslet jinak.
Chci tedy jen říct, že se na politiky pro jejich populismus nezlobím. Je mi jen smutno, že je tu příliš mnoho lidí, kterým předvolební slib a populismus stačí.
