Právě jsem shlédl debatu na téma "Má stát regulovat otevírací dobu obchodů ve svátek" mezi poslancem Jaroslavem Zavadilem a zástupkyní obchodníků Martou Novákovou. Ještě než uvedu své dojmy a názor, hodí se připomenout, že pana Zavadila a jeho názory z nějakého (ikdyž pro mě tedy celkem zřetelného) důvodu zrovna moc nemusím. Avšak v této debatě s ním spíše souhlasím...
Svoboda je o tom, že mantinely si musí stanovit lidé, ne regulace...
První důležitá věc, kterou je třeba uvést na pravou míru je, že doba, kdy stát určoval, kdy si můžeme sednout na zadek a kdy ne, kdy si můžeme stoupnout a kdy ne, že tato doba tu již byla a není to doba (z mého osobního pohledu) správná.
Svoboda, kterou dnes máme, je založena na tom, že si její míru, její svobodnost určujeme tím, co si sami, jako hybatelé trhu, nastavíme za mantinely. Pokud tyto mantinely nastaví stát, pak již není takto vyhrazený životní prostor svobodný pro všechny, ale opět jen pro "straníky", jimž to takhle vyhovuje.
Z toho pohledu je tedy jasné, že nejsem zastáncem všemožných regulací, které nás jednoho "krásného" dne dostanou do stavu, kdy bude vše regulováno a mantinely svoboody budou tak úzké, že se mezi nimi již nebudeme moci svobodně pohybovat. (Jak nebezpečně se přibližují, budiž nám debata, bohužel aktuálnější a vážnější než bychom si přáli, na téma zda mohou či nemohou ze zákona muži čůrat ve stoje).
Vadí-li ti práce o svátku, nepracuj pro firmu, která to požaduje....
Svoboda, kterou výše zmiňuji, je tedy (mimo jiné) založena na tom, že pokud nechci pracovat o svátku, chci mít klid a chci se věnovat rodině, případně čemukoliv jinému co je pro mě příjemnější, pak nebudu pracovat ve společnosti, která práci o svátku požaduje.
Stějně tak nebudu pracovat jako "myč oken" když se bojím výšek, nebo jako řezník, když jsem aktivní ochránce zvířat.
Pakliže jsem workoholik, který je rád za příplatek, budu naopak práci o svátku vyhledávat a vyhovuje mi to tak. Svoboda je v tom, že jen mi sami si můžeme vybrat zda takovou práci chceme, či nechceme dělat.
A jak v debatě argumentuje paní Nováková, "Pracovala jsem v obchodě s vědomím, že je to služba pro lidi, a tedy musím být smířena s tím, že to obnáší i práci v neděli a o svátcích". Stejně tak si nemůže stěžovat hasič, voják, policista, lékař, že musí pracovat na Štědrý večer nebo na Silvestra.
Prodavačka v Tescu si svobodně povolání nevybírá tak jako lékař či hasič...
Názor paní Novákové má však jednu podstatnou vadu na kráse. Prodavačka v Tescu (a jiných řetězcích, přičemž se nechci dotýkat prodavaček v Tescu ani žádných jiných) není lékařka a není ani hasič.
Zatímco se lékařem stávají lidé, kteří tuto profesi chápou jako poslání, v dnešní době bohužel prodavačky nejsou prodavačkami, protože by to brali jako své poslání, ale proto, že potřebují uživit svou rodinu a jedná se o poslední předstupeň před úřadem práce a to ať se nám to líbí či nikoliv.
A znovu podotýkám, nechci se dotknout těch, kteří v supermarketech pracují, protože je tato práce naplňuje a baví, ale je nepopiratelné, že většinou lidé v supermarketech pracují protože musejí, protože je to jejich poslední možnost pracovat. Dnes obchodní řetězce produkují spoustu pracovních míst, která nabízejí šanci lidem, jenž by měli buďto velmi těžké uplatnění na trhu práce nebo žijí v místě, kde je obecně velmi nízká nabídka práce a člověk "bere za vděk čímkoliv".
A zde narážíme na hlavní problém, vlastníky těchto obchodních řetězců jsou anonymní cizinci, kterým na matce z moravy nezáleží, tito zaměstnanci bývají bráni jako levná pracovní síla a pokud se "postaví za svá práva" je jednodušše vyměněna za novou levnou pracovní sílu.
Avšak, jsme mladá demokracie, abychom byli dost dospělí na to, převzít za sebe plně odpovědnost...
Na tento problém jsme si bohužel založili sami svým přístupem a chováním. Nicméně se za to nemusíme stydět, prostě jsme udělali při přechodu do kapitalismu chyby, které jsme neznali a postupem času se z nich teprve učíme, potřebujeme však ještě stále "pomocnou ruku" státu.
Důležité nyní je, abychom se z těchto chyb učili a čím dál méně být závislí na pomocné ruce státu.
Každý jednotlivec si pomalu musí uvědomovat, že právě on je tou hybnou silou, která si bude stanovovat ty mantinely. Každý z nás si musí uvědomovat, že záleží jen na nás, zda budeme mít toliko supermarketů, které produkují pouze mizerně placená místa a jsou plná laciných polských polotovarů.
Na to nejsme stále ještě dost "dospělí" a proto zde říkám, stát musí regulovat, dokud se nenaučíme svým chováním regulovat sami.
Velmi rychle si zvykneme, že těch 7 dní v roce se bez supermarketů obejdeme, že těch 7 dní nezničí obchodníky, že těch 7 dní nezvýší nezaměstnanost, a že těch 7 dní alespoń několika stovkám "novodobých otroků supermarketů" dopřeje chvíli hájeného volna...
