Na rohu v Lidický ulici bylo dřív hračkářství a tam měli za výlohou "Mladého chemika". Strašně jsem ho toužila mít, protože "kvůli bráchovi":-) Hned vedle měli ve Zverimexu křečky.

Tak tohle byly "přilepovací obchody" mého "mala":-), dík za tu vzpomínku...

! Já se obávám, že jsme nalepeni na tolik věcí, že nám na snění ani nezbývá energie.

miléNa vesnici jsme měli Jednotu a před Vánoci, bylo mi tehdy 5 let, privezli moc peknou panenku, mela blede modre satecky s kacenkama..a ja jsem se na ni porad chodila divat a moc jsem si ji prala. A protože jsem byla hodna... Dala jsem ji jmeno Kacenka. Tak toto se mi vybavilo po precteni Tvého blogu. Diky!

Moc hezká reflexe.

Vyvolala u mne vzpomínku na dávnou písničku (už má přes 40 let). Pavol Hammel, Prúdy:

http://www.youtube.com/watch?v=ZkA42E0jfgE

To víš, žejo...boule jakou svět neviděl

Takhle já pravidelně narážím do veřejného osvětlení nebo do dopravních značek na chodníku 

Já se chtěl tuhle přilepit...a fláknul jsem se o sklo do čela

A stálo to aspoň za to?

paráda

Míro, netočí se Vám z toho řetízáku žaludek?

Já se zas toužím odlepit. Tedy jazyk od patra. Včera jsem to trochu přehnal s pitím. Dávám vám plus, sobě mínus.

Milé! Taky jsem jako holka s kamarády lepila nos na hračkárnu, vykřikovali jsme u toho "To si zabírám!"  hezkej víkend, Andy 

Tino, já se lepila na masnu, cukrárnu, domácí potřeby i prosklené nástěnky s rozpisem, kdo kdy bude orat pole

To nějako surrealistická povídka. Kdysi jsem něco podobného četl. Napsal to nějaky Dino Buzatti. Ještě dnes jsem z toho blbý. Ja mám nejraději jak píše František Matějka.

To je pro mne moc složité.

Dal jsem karmu za umělecký dojem, co kdyby,  van Gogh prodal za život také jediný obraz.