Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!

Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...

Bolestí se mi klepou nohy a z obličeje mi odpadají zbytky bláta. Vypadám jako prase. Jako unavené, upocené a špinavé prase. Byl to fakt hustej závod! 

Výtah se chystal zavřít. Z posledních sil jsem chtěla zmáčknout čudlík se sedmičkou, odemknout, svléknout, naložit se do vany a vyspat se na zítřejší závod.  A v tom se před výtah postavil upravený, navoněný a elegantně oblečený Dominik Hašek. Oblek Prada, boty Prada, vůně Versace Eros...

TAK TO MI JEŠTĚ SCHÁZELO! Nemohl minutu počkat? Nemohl jít pěšky? Nemohl si nechat tenhle smradlavej výtah ujet?!

...elegantně vkročil, zvedl hlavu a usmál se. 

Natlačil se k čudlíkům zády. Počkal, až se zavřou výtahové dveře a k úsměvu přidal mrknutí jedním okem: "Ahoooj..." řekl hlubokým a klidným hlasem, něco jako Oldřich Nový... „zavři oči, obcházím.“ Než jsem si stihla v další sekundě uvědomit, jak děsivě vypadám a kdo přistoupil, přitiskl se ke mně, naklonil hlavu a začal mě líbat. Celé tělo mi ochrnulo a místo toho, abych mu vrazila facku, stála jsem tam jako omámený blbec. Jako blbec navlečený v reprezentačním dresu, kterého začal svádět Hašek! 
Nikdy se mi nelíbil. A ještě k tomu ta Šmuclerová!

Ale líbal tak krásně. Tak měkounce, tak vášnivě, tak voňavě, že jsem se nakonec nečekaně přidala. Pomalinku rty přešel na krk, jazykem přejel zapnutou přezku od cyklistické přilby a rukou (co rukou, obrovskou TLAPOU!) mi zvedl nohu pod kolenem. Nebránila jsem se. Kašlu na morálku i na Šmuclerovou.Chci ho!

Bylo to vzrušující. Nečekané. A když měl už, už mé brutálně vymakané lýtko (což stiskem jako sportovec ocenil) v dlani, zašeptal vzrušeně: "Ty nemáš oholené nohy!!!!!"

Probudila mě šílená bolest. Křeč v noze. Tma. Propocené peřiny. Voslintaný polštář. A mokrý krk od Dominika... :-D :-D :-D