Prý půjdu do pekla :-)

Probudil mě zvonek. Na budíku bylo osm hodin. Zabořila jsem se do polštáře s tím, že nejsem doma. Konečně se mi povedlo v sobotu nestrašit od šesti. Mám to v hlavě nějak načasované na pracovní vstávání. Těším se na víkend, že si přispím, ale v šest mi bliknou oči a je po spaní.

Pekelníci...těšte se!

Podívala jsem se ještě zalepeným očkem do kukátka. Sousedka? Nešla jsem si ani pro župan a otevřela dveře v úplně malilinkatém pyžamku.

„Dobrý den.“ Pozdravila usměvavá paní. V ruce držela nějaké papíry. Zářila jako anděl. Zastyděla jsem se, protože mé pyžamko bylo opravdu velmi krátké, sotva pod prdýlku.

„Dobrý den.“ Odpověděla jsem a snažila si stáhnout košilku až na stehna. Moc mi to nešlo.

Určitě je to pojišťovna, která bude chtít pojistit mě a celou mou rodinu. No, ale mohla by to být třeba peřina pro alergiky. Paní mi udělá přednášku o dutém vlákně, které mi prodlouží život. A co vysavač? Ten za padesát tisíc tady dlouho nebyl. Až podepíši smlouvu dostanu nabídku: sežeňte dalších pět lidí a darujeme Vám nástavec na praní sedačky zdarma.

„Omlouvám se, jestli jsem Vás probudila, ale chtěla bych Vám něco ukázat.“

Nadechla jsem se a připravila si obranu na manipulaci. Bylo mi jedno s čím andělská paní přišla, mám to vypilované na všechny.

Zalovila v papírech, stále se usmívala a ladnou ručkou mi předložila barevný časopis.

Strážná věž…doprčic! Zase?

Otevřela ho a ukázala mi andělský obrázek, se slovy: „Víte, že existuje ráj, kde se máme všichni rádi? Nikdo neumírá, rodí se jen zdravé děti, nikdo nestárne, není tam hlad ani bída a Bůh nás všechny miluje…“

Zbytek jsem nevnímala. Někdy, když se mi chce, tak se zeptám, jak se může v ráji narodit dítě, když neexistuje stárnutí. Většinou odpověď neznají.

„Ne, děkuji, nezlobte se, chci si jít zase lehnout.“

Paní se líbezně usmála, přikročila ke mně, nalistovala další obrázek s rájem a vnutila mi ho. Zašátrala druhou ručkou a já zahlédla nadpis. „Probuďte se.“

A v tom jsem si vzpomněla na kamarádku, která si s nimi poradila.

„Ježíš jako duchovní osoba sestoupila z nebe na zem…“ Nenechala jsem andělskou paní domluvit.

Zalistovala jsem v ráji a zeptala se: „ To jste Vy, co pořádáte ty orgie?“

Narovnala se, vytřeštila oči, zalapala po dechu: „Ne! To nejsme my!!!“

„No vidíte, tak co bych u Vás dělala.“

„Vy, Vy, Vy a víte co Vy? Půjdete do pekla!“

„Já vím a už se tam těším.“ Vrátila jsem časopis, rozloučila se a zavřela dveře.

Zavrtala jsem se do ještě vyhřáté postýlky a začala se smát. Napadlo mě, že to tak udělám i s vysavačem, peřinami, nabídkou na satelitní programy, pojištěním…budu mít klid a možná se naučím spát do devíti.

Je mi jasné, že mi to u svatého Petra před "Nebeskou bránou" stejně neprojde. Tak až přijde čas, raději to otočím na druhou stranu :-)))