Nešpor, Hare Krišna a můj šílený tanec Prahou

V ruce jsem sotva udržela pero. Dělat poznámky z přednášek byl vždy můj problém. Zaposlouchám se a nepíšu. V hlavě jsem měla za celý den natlačenou demenci, psychózy, sexuální deviace, fenomenologii a k tomu svůj litr kávy.

 

Poslední přednášku měl MUDR. Karel Nešpor „Smích – tělesné a duševní zdraví.“ Aula byla plná k prasknutí, protože se na něj každý těšil. Cítila jsem se k smrti unavená, ale na Nešpora jsem si ještě chtěla počkat. Pan doktor přišel v dlouhém baloňáku, na zádech měl batůžek. Začal přednášet a ve mě by se krve nedořezalo. To je on?! Můj první dojem byl, že přišel nějaký mimozemšťan.

„Neboooj, to se rozjede, je úžasný“ špitla kolegyně vedle mě, která mu už visela na rtech. Měla pravdu. Přednáška byla naprosto skvělá. Chodil s batůžkem na zádech, přednášel, a řechtal se. Všechny nás nakazil a smál se úplně každý. Smích a veselost léčí a pan doktor byl po celém dni osvěžující.

Padla…naházela jsem vše do batohu a spěchala na metro. Dejvice, auto, cesta a nějak šikovně dojet domů. Staromák byl plný lidí. Nemám to moc ráda, člověk spěchá a tlačí se mezi turistkami s videokamerami v ruce.

Zabočila jsem do uličky a proti mně šla Hare Krišna. Plešaté hlavy, oranžové hábity, bubínky….Božeeee, jen to ne! Nic proti nim nemám, už jsem si na ně zvykla, ale na to jejich: Hare Krišna Hare Krišna…jsem chuť neměla. Zamotala jsem se do nich a zaposlouchala se do hudby. Uvnitř mě, zůstal ještě smích z Nešpora. Nevím co mě to napadlo za bláznovinu, ale připojila jsem se.

Z hlavy se mi vykouřila demence, psychózy, sexuální deviace a můj litr kávy. Začala jsem zpívat…“Hare Krišna Hare Krišna Hare Hare Hare…“ Cítila jsem uvolnění, mávala rukama jako lidi kolem mě. Smála jsem se jako blázen, na zádech batůžek, tak jako Nešpor…a v ten okamžik jsem byla Hare Krišna – mimozemšťan, který procházel Prahou.

„Celým světem protéká jedna velká, bezejmenná a nekonečná řeka, řeka Života…“ to byl pocit, který jsem měla (asi zbytek z dopolední filosofické přednášky). Nechala jsem na sebe zapůsobit „jinakost.“ Už jsem zažila zpívat Indiánské písně na Václaváku u Koruny. Zažila jsem cikánské písničky s cimbálovou, ale tanec Prahou, batoh na zádech, Nešporův úsměv a můj zpěv Hare Krišna Hare Hare byl spontánní zážitek na celý život. Některé okamžiky se už opakovat nedají. A je to tak dobře…