No, možná to Marksová, podle norského vzoru, bude považovat za obchodování s dětmi a syn by Vám mohl být zabaven.

Jak přežít třídní schůzky? Pod vlivem, jedině pod vlivem 

A nešlo by to "nakrútiť obrátene"?  ;o)

...šlo 

Ty, já, Ondra Vetchý a Kriminálka Anděl, už se nemohu dočkat! 

(y)

Hmmm, čeká mě to příští týden.... To zas bude... Ale už jen dva roky a bude pokoj

Martino, držte se  (budeme mít jednou na co vzpomínat...)

Mám na syna jen 2 otázky:

1/ Co se stane, když se na strojárnu nedostaneš?

2/ V Lídlu za kasou by ti to velmi slušelo, ani vzdělání na to není třeba, ne?

Přeji pevné nervy a hodně štěstí. ať už jsou ta telecí léta za vámi (oběma).

:)) Ve své podstatě mu ale stejně musíš vysvětlit, že i když ho to nezajímá. musí to uhrát aspoň na čtverec případnou aktivitou v hodině a nošením učebnice :))

Karle, stalo se  

Třídní učitelka to řekla krásně: "Vy jste v šoku, my jsme v šoku, ředitelka je v šoku a pánové ve třídě jsou v naprostém klidu. Nevadí jim, že celá třída propadá. Prý to v závěrečných 14 dní uhrajou." 

A to syn v prváku rýsoval celý den a s pauzákem chodil i spát

Ten sociologicko filosofický a empatický apel na konci:

"…a v tom mi došlo, že jsem stejná jako má matka"

Není to nejhorší. 

Máte asi fajn synka, ten se neztratí. 

Nějak jsem nikdy nepochopil proč lidi vlastně na třídní schůzky chodí. Každý rok jsme psali dětem do žákovských kontakt pro případ, že by došlo k nějaké nehodě či pokud by dítka působila nějaké závažné problémy ve výukovém systému. Když se v jednom období telefonáty třídní učitelky nějak moc hromadily, usoudil jsem, že možná nebude tak úplně od věci se do školy jednou podívat. I zasedl jsem po letech do školních lavic abych se dověděl informace asi tak stejné povahy jako byly rodičům podávány ve filmu Pelíšky. Nakonec se na mně dostalo, abych se mohl taky přeptat na synka v čem je vlastně problém. Synek prý není tak úplně podle představ soudružky učitelky, ale nějaký konkrétní problém vlastně neexistuje. Dozvěděl jsem se tedy to,  co mi bylo průběžně sdělováno přes žákovskou knížku, případně telefon a navíc jen to, že žáci se nechovají jak by si soudružka učitelka představovala, což je informace, kterou zná každý, kdo někdy do školy chodil. Jen jsem pak kroutil hlavou nad tím, že někteří rodiče poté ještě vystávali fronty přede dveřmi kabinetů, aby se dovídali nicneříkající informace. Náš dozor nad dětmi se postupně vytratil do té míry, že si pak i podepisovali sami žákovskou. Kupodivu žádné z nich nezvlčilo a zatím všichni se dostali bez nějakých větších problému na VŠ. Je ale možné, že nemají o Máchovi a Němcové ani páru.

Václave, "tak určitě..."

No, že jó