V předvánočně laděných debatách v mezinárodním prostředí je jen otázkou času, kdy přijde řeč na to, kdo v té či oné zemi o Vánocích nosí dárky. Tím někým, je v Čechách (ještě pořád) Ježíšek.
A tak navzdory stále sílící santaclausizaci, která už dospěla do takového stádia, že bodrý tlusťoch v červeném overalu nám kyne na pozdrav z nejedné výlohy, odpovídám, že u nás nosí dárky Baby Jesus.
Ježíšek (nebo Baby Jesus, tedy malý Ježíš - no jak jinak to přeložit?) ovšem v první řadě evokuje silně náboženskou figuru. Být proto cizincem a tohle se dozvědět, okamžitě si české Vánoce představím hlavně jako nábožensky motivované svátky, což je ale, vzhledem k našemu silně ateistickému prostředí, představa na hony vzdálená realitě. O tom ostatně svědčí už i to, že pro děti je Ježíšek snad cokoliv, jen ne malý Ježíš. Pro někoho je to chlupatá kulička s rukama a nohama, pro jiného zase jakási mlha (ano, pamatuju si, jak takto kdysi Ježíška popsal spolužák) nebo zkrátka obyčejný ježek (v mých očích méně vynalézavá a lehce retardovaná představa). Tato schizofrennost postavy Ježíška v kombinaci s každoročním masakrem v supermarketech a honem za hezkým, nebo alespoň rovným, stromkem proto spolehlivě pošlape a odkopne do kouta představu českých Vánoc jako vírou motivovaných a mírumilovných svátků.
Zpátky ale k postavě Ježíška. V porovnání s vánočními postavami z jiných zemí, kde dárky povětšinou nosí, kromě Tlusťocha, vždy nějaký skřítek nebo jiná taková sranda, Ježíšek je unikátní právě svou záhadnou podobou. Musím říct, že to je mi sympatické a o to víc by mě mrzelo, kdyby byl ze svého řemesla vystrnaděn červeným, komerčně prodejným, dědkem s bílým vousem. Představa České republiky jako země prožívající svátky vánoční v duchu křesťanských tradic, kde dárky nosí malý Ježíš, je mi totiž přeci jen pořád bližší než Česko jako Santův satelit bez jakýchkoli vlastních tradic.
Veselé Vánoce a ať vám Ježíšek (Baby Jesus - malý Ježíš, ježek, mlha, kulička) naježí tu pravou vánoční pohodu.
