Od začátku mi bylo jasné, že uplatnění našeho nároku za zpožděný let nebude jednoduché. Konec konců mnohé naznačovalo už chování dopravce na letišti, v den letu, což jsem popsaltady. Nečekal jsem ale, že to bude tak moc složité.
Po odeslání písemného uplatnění nároku jsem čekal, že bude dopravce s odpovědí otálet do poslední možné chvíle. Vůbec mě ale nenapadlo, že neodpoví vůbec. Po více jak měsíci jsem se na dopravce obrátil znovu, tentokrát elektronickou cestou. Celkově jsem přikládal větší váhu klasickému psaní než e-mailu. V Travel Service to ale nejspíš vnímají odlišně, protože odpovědi jsem se dočkal prakticky obratem, za dva dny. Bohužel ale jen jakéhosi šablonovitého textu, zasílaného patrně všem nespokojeným zákazníkům, kteří se nenechali odradit počáteční ignorací. Kromě omluv a suchého oznámení, že let nebyl při příletu zpožděn o více jak tři hodiny, ale odpověď nic víc neobsahovala. Zažádal jsem proto o výpis z databáze letů nebo o cokoli, co by dokládalo dopravcovo tvrzení. Do dnešního dne jsem stále neobdržel žádnou odpověď. Asi na to nemají žádnou šablonu.
Po měsíci marného čekání jsem se s celou věcí a stížností na dopravce obrátil na Úřad pro civilní letectví, dozorový orgán nad společnostmi jako je Travel Service. Případu bylo přiděleno jednací číslo a byl jsem ujištěn, že Úřad celou věc prošetří. Skoro jsem se začal radovat z tak profesionálního přístupu a věci jsem začal vidět poněkud optimističtěji. Ukázalo se, že předčasně. Bohužel. Úřad sice věc asi opravdu prošetřil, nicméně výsledkem bylo stejné kulové, jako před zahájením šetření. V zaslaném stanovisku Úřad uvedl, že zpoždění letu nedosáhlo tří hodin, tudíž není nárok na kompenzaci. Tvrzení se až podezřele podobalo tomu, které jsem obdržel o měsíc dříve od dopravce. Nevím sice, jak takové prověřování přesně probíhá, skoro bych si ale dovolil hádat, že nejde o nic víc než o výzvu dopravci podat stanovisko ke stížnosti. Dopravce pak jistě pouze zopakoval to, čím odbyl mě. Naivně jsem si myslel, že prošetření ze strany dozorového orgánu s sebou přinese nějaké důkazy. Jestli je to přineslo nevím, rozhodně se ale nedostaly ke mně. Obrátil jsem se proto znovu na Úřad se stejnou otázkou jako prve na dopravce, a sice jestli je možné někde získat důkaz o tom, že let opravdu nebyl při příletu zpožděn o více jak tři hodiny, protože já o tom mám pochybnosti, vzhledem ke zpoždění letu při odletu (a samozřejmě i při příletu, protože nejsem přece blázen a vím, o kolik hodin později jsme skutečně přistáli. K tomu bohužel ale žádné potvrzení nemám). Na to se mi dostalo odpovědi, že časy uvedené dopravcem byly na základě mé stížnosti prošetřeny, dopravce byl vyzván k prokázání poskytnutých dat a že nebyl shledán důvod k zahájení správního řízení o udělení sankce. Jinými slovy dopravce má pravdu a já se můžu jít klouzat.
Ale já přece vím, že jsme z toho letadla vylezli o tři a půl hodiny později než bylo v plánu! Nebo to bylo přeci jen jinak? Začal jsem si připadat jako blázen a o své pravdě pomalu pochybovat. Zajímavé je, že jsem byl zároveň vyzván k poskytnutí důkazu mého tvrzení, že let byl zpožděn o více jak tři hodiny. Začal jsem proto googlovat všemožné letecké databáze. Marně. Nikde se mi nepodařilo onen let najít. Začal jsem si připadat jako v nějakém spiknutí iluminátů. Nic naplat, když jsem neuspěl ve virtuálním světě, musel jsem přistoupit k věky prověřené metodě osobního (no dobře, téměř osobního) telefonního kontaktu. Zatelefonoval jsem na letiště v Burgasu. Tam mi potvrdili, že letadlo mělo zpoždění 3 hodiny a 15 minut. Rovnováha mého duševního zdraví byla rázem vyrovnána. Nicméně žádné potvrzení mi údajně poskytnout nemohou. Jsem tedy zase tam, kde jsem byl. Něco vím, ale nemám pro to důkaz. Jistá jiskřička naděje ale přece jen zasvitla. Dostal jsem kontakt na pracovníka jiné letecké společnosti, která údajně spolupracuje s Travel Servicem a ten mi prý potvrzení vystaví. Zavolal jsem mu tedy, opět mi potvrdil zpoždění letu a k mému překvapení mi potvrzení přislíbil, že mi ho pošle na e-mail. Hodiny plynuly, večer nastal a potvrzení stále nikde. Zaurgoval jsem proto svoji spojku (udělal totiž tu chybu, že mi dal kontakt na svůj osobní telefon). Během několika minut mi přišel tolik očekávaný e-mail, nicméně namísto potvrzení o zpoždění obsahoval informaci, že potvrzení může vydat pouze dopravce a ať se obrátím na něj nebo ať zkusím bulharský dozorový orgán. Ačkoliv na dopravce jsem se už obrátil a stále čekám na odpověď, kontaktoval jsem proto bulharský Úřad. Moc nadějí jsem do toho nevkládal, nebyl jsem proto ani moc překvapený odpovědí, že potvrzení o zpoždění může vydat pouze dopravce. S tím samým jsem se ještě obrátil na letiště v Praze, kde mi opět mi potvrdili, že let měl zpoždění, které při odletu činilo 3 hodiny a 29 minut. Tvrzení dopravce, že letadlo přistálo pouze o necelé tři hodiny později, by znamenalo, že let, který za normálních okolností trvá něco kolem dvou hodin, v našem případě trval 1 hodinu a 20 minut, což je absurdní. Pokud mi nic neuniká, pak to znamená jediné. Travel Service buď používá naprosto jiné databáze než pracovníci na letišti v Burgasu a v Praze nebo, dle mého názoru mnohem pravděpodobněji, bohapustě lže. Nic z toho ovšem Úřadu nebránilo, aby poté, co jsem jej o nových zjištěních informoval, opět konstatoval, že nebylo prokázáno, že by údaje poskytnuté dopravcem byly nepravdivé. Ano, to je pravda, ale jak mám prokázat něco, k čemu mi může důkaz poskytnout pouze sám dopravce, protože žádná oficiální databáze letů zatím bohužel (dle slov Úřadu) nebyla vytvořena?
Nacházím se proto v současnosti v situaci, kdy mám potvrzeno jak pracovníky letiště v Burgasu, tak pracovníky letiště v Praze, že let byl zpožděný o více jak tři hodiny, ale nemohu to dokázat, neboť kompetenci vydat o tomto zpoždění potvrzení má výhradně dopravce, který se mnou nekomunikuje a tvrdí opak. Jedinou cestou, zdá se, je soudní spor, ve kterém ovšem důkazní břemeno leží na straně žalobce. Celá situace je skutečně tragikomická, tak nějak nevím, jestli se mám smát nebo brečet (nebo se hystericky chechtat). Tak jako tak mám alespoň možnost nahlédnout také na praktickou stránku práva a opět se přesvědčit o tom, že spravedlnost zkrátka není totéž, co právo. V situacích jako jsou tyto, pak nám prezentované ideály načrtnuté v právních teoriích berou velmi rychle za své.
Kvůli nevyhnutelnosti soudního sporu jsem proto celou věc postoupil agentuře, která se zabývá, mimo jiné, i touto problematikou. Jak se budou věci dál vyvíjet je zatím ve hvězdách, něco mi ale říká, že to ještě bude legrace.
