"Váš let bude zpožděn asi o tři hodiny...". To nejsou zrovna slova, která chce člověk slyšet ve čtyři hodiny ráno, poté, co vstával už v půl druhé, aby byl včas na letišti a stihl letadlo v šest.
Věci ale velmi často nedopadají tak, jak si jeden přeje, ba naopak. Navzdory mé nevoli, jsem byl tedy bohužel adresátem výše uvedených slov. A tak měla začít dovolená, na kterou jsme se s A. tolik těšili. Prvotní popuzenost, která ve mně tato slova bezprostředně vyvolala, však velmi záhy vystřídal hřejivý pocit tušeného vědomí, že bychom z této situace mohli něco vytřískat (no a co, jsme studenti, ti mají vždy hluboko do kapsy!). Matně jsem si totiž vybavoval, že existuje jisté nařízení EU, které upravuje práva cestujících, mimo jiné, při zpožděném letu. A rázem bylo o zábavu na nadcházející tři hodiny postaráno. Zatímco ostatní spolucestující bloumali jako těla bez duše po prostorách letištní odletové haly, s A. jsme se ponořili do studia zmiňovaného nařízení a příslušné judikatury českých a evropských soudů. Někteří by to snad nazvali profesní degenerací, já bych však naše počínání označil za jednání svých práv dbalého člověka. Ať tak či tak, čas utíkal a onen sílící pocit, že bychom z toho mohli něco vytřískat (znovu, student peníze prostě potřebuje!) zcela překonal únavu.
Po nějaké té hodině se dopravce rozhodl dostát první ze svých povinností vůči nám, cestujícím. Hlášením jsme byli svolání k přepážce, kde jsme obdrželi stravenky, abychom nepošli hlady. Většina lidí nejspíš o nějakém nařízení vůbec nevěděla, vzali proto zavděk stravenkou, protože přece pořád lepší něco než drátem do oka. Dopravce se ještě tvářil bůhvíjaké dobrodiní tím nečiní, koho by pak napadlo ptát se na nějaká další práva. O soupis práv cestujících, který je dopravce, vedle občerstvení, povinen poskytnout, si kromě nás řekl snad jen ještě jeden starší pán v klobouku s přísným výrazem. Když vyšlo najevo, že se přece jen našel někdo, kdo bude dělat problémy, objevil se na přepážce štos listin popisujících práva cestujících volně k rozebrání. Nicméně lidé odkázaní pouze na informace poskytnuté dopravcem se z této listiny bohužel nedozvědí vše. O právu cestujících žádat finanční kompenzaci za let zpožděný déle než 3 hodiny dopravce takticky mlčí. Ono není divu, vysolit tisíce eur jako odškodnění by bolelo mnohem víc než obětovat pár stovek za občerstvení a ucpat lidem pusu rohlíkem. Jakkoli je motivace dopravce, takticky zamlčet některé informace cestujícím, pochopitelná, neomluvitelný je naproti tomu postoj personálu vůči práv dbalým lidem (rozuměj vůči nám).
Abychom se mohli v budoucnu, při uplatňování našeho nároku, opřít i o něco jiného než o pouhé tvrzení, vyžádali jsme si u přepážky potvrzení o zpožděném letu. Tímto požadavkem jsme si nenávratně znepřátelili jednu z úřednic, která nás měla na starost (uznávám dovolili jsme si hodně). Přes zjevné opovržení ale potvrzení vyplnila. Skoro. Na jednoduchém formuláři k naší smůle (no, mnohem pravděpodobněji spíš k její smůle) zaměnila jméno A. za L. a opomněla zaškrtnout jednu z předtištěných možností. Nakolik šlo o chybu způsobenou naší drzostí a nakolik o promyšlený kalkul zůstává obestřeno rouškou tajemství. Dost možná i díky tomu, že o opravu formuláře jsme se raději rozhodli požádat jejího kolegu, který nejspíš byl (a rozhodně tak i vypadal) kompetentnější osobou. Za tento projev nedůvěry jsme si vysloužili několik nenávistných pohledů a jistě i pár nehezkých pojmenování, která (naštěstí) byla odtajněna pouze její kolegyni, kterou jsme si tím rovněž znepřátelili (protože nepřítel mého přítele je i můj nepřítel samozřejmě).
Co dodat, zbytek dovolené už proběhl bez problémů a nyní nezbývá než jen doufat, že nám na ni dopravce díky prožitému letištnímu dobrodružství také přispěje.
(Pokračování příště!)
