"Každá vysoká škola má vliv na způsob vašeho uvažování," řekla kdysi jedna lektorka na přípravném kurzu na vysokou školu, kterého jsem se zúčastnil. Tvrdila, že způsob přemýšlení je přímo závislý na oboru, který budeme studovat. Tehdy mi to tvrzení přislo zajímavé. Nic víc, nic míň. Dnes si začínám uvědomovat jeho pravdivost.
Už delší dobu mi to vrtá hlavou. Jak se v průběhu života člověka mění způsob jeho uvažování a co má na tuto změnu vliv. A je každá tato změna nutně změnou k lepšímu?
V současné době studuji třetím rokem na vysoké škole a nacházím se zhruba v polovině celého studia. Ohlédnu-li se zpátky do doby, kdy jsem ještě byl na gymnáziu, nemohu se zbavit pocitu, že způsob mého uvažování tehdy byl jiný. Volnější a svobodnější. Po dvou a půl letech na právnické fakultě mám sice nepochybně rozsáhlejší znalosti v tomto oboru, než jsem měl v maturitním ročníku na gymnáziu, nicméně to je dost možná právě ta potíž. Téměř na každý problém se dnes automaticky zaměřuji tím zúženým pohledem "právníka", což je limitující. Vysoké školství jako by mě zbavilo toho bezprostředního, ničím nekontaminovaného, pohledu na věc. Na otázku, zda je to dobře nebo špatně dost možná odpoví každý člověk jinak, avšak já to považuji spíše za posun k horšímu.
Ano, je nepochybně smyslem vysokého školství poskytnout jedinci potřebné znalosti a učinit jej tak povolanějším k výkonu určité profese. Stejně tak si ale myslím, že by cílem měla být určitá stimulace myšlení. V tomto ohledu mne velice zaujal rozhovor s Andrew D. Hamiltonem, rektorem Oxfordské univerzity, otištěný v aktuálním čísle Respektu. Říká zde, že studium na vysoké škole jsou mimo jiné "léta podněcování intelektu". Dále uvádí, že vysoká škola nepřipravuje studenty na konkrétní povolání, ale trénuje jejich mysl, aby byli připraveni na možné změny v budoucnosti.
Nevím tedy, do jaké míry tomu tak v Británii skutečně je, neboť nemám možnost srovnání, z vlastní zkušenosti ale mohu konstatovat, že právě tyto atributy českému vysokému školství chybí. Spíše než myšlenkovým výzvám je totiž u nás běžný student staven čelem záplavě informací, které je nucen, jakkoliv se toto v dnešním digitálním světě může zdát zbytečné, všechny obsáhnout, chce-li úspěšně vystudovat. Stále je kladen větší důraz na obsažené znalosti a vědomosti na úkor schopnosti orientace v množství informací, které nás obklopují a schopnosti dokázat s nimi efektivně nakládat. Tímto přístupem je tak vysoká škola způsobilá produkovat spíše uniformně smýšlející individua zaběhlá ve svém úzce vymezeném zorném poli než svobodně a kriticky přemýšlející jednotlivce.
Východiskem může být alespoň občasné vybočení z onoho "oborového myšlenkového proudu" a snaha nahlížet na věci i z jiné perspektivy.
.
.
.
Tak jo, myslím, že z mé strany už bylo pro dnešek dost této snahy a jdu si zase listovat nějakým zákonem :)
