Když člověk projde média posledních týdnů, má pocit, že se objevuje zcela nová myšlenka zřízení Národního parku Křivoklátsko. Leč realita je odlišná. Záměr prověřit centrální část Křivoklátska jako možný národní park je uveden ve Státním programu ochrany přírody a krajiny schváleném Tošovského vládou v roce 1998. Když před dvěma lety Ministerstvo životního prostředí analyzovalo možnosti vyhlášení dalších národních parků v České republice, moc území mezi kandidáty nepadlo. Vedle centrální části Křivoklátska to bylo ještě území centrálních Jeseníků. K oběma záměrům se oponentně vyjádřily i přírodovědecké elity. Zejména z kapacitních důvodů, byl za prioritní projekt zvolen Národní park Křivoklátsko. K čemu vůbec národní park v tomto území, kde už je koneckonců dnes chráněná krajinná oblast?
Tak předně se jedná o přírodovědně unikátní celek, kde je vysoká biodiverzita druhů i stanovišť vázaná na ojedinělou geomorfologii hlavního a několika příčných údolí. Díky dlouhé historii královského loveckého revíru zde byly zachovány rozsáhlé lesy, které ve vnitrozemí české kotliny podobného rozsahu dosahují pouze v Brdech, kde však jejich druhová skladba je daleko vzdálenější přírodnímu složení. Jsou zde dvě jádrová území, a kdo tento region zná, snadno si představí kouzelnou přírodní krajinu kolem Týřova a nebo v okolí Vůznice. Kritéria národního parku nejsou jednoduše dosažitelná, a tak je do této kategorie navrhována pouze část chráněné krajinné oblasti tvořící méně než její šestinu. Okolní chráněná krajinná oblast by zůstala a plnila funkci ochranného pásma. V hranicích navrhovaného národního parku není, s výjimkou Karlovy Vsi (ta však bude v okrajové zóně a nebo zůstane tak jako dosud v chráněné krajinné oblasti), lokalizována žádná sídelní část obce.
Kategorie národního parku je u nás, ale i ve světě nejpřestižnější ochranářskou značkou, která nejvhodněji zajišťuje ochranu a obnovu přírodního prostředí. Možná je dobré připomenout, že tento region byl mnoho let dotčen záměrem výstavby velké přehrady a ne všechno novodobé lesní a myslivecké hospodaření se tady dá považovat za vzorové. Lesy v národních parcích se stávají automaticky lesy zvláštního určení a nelze je zprivatizovat. Ve světle současných praktik státního podniku to není až tak bezvýznamné. Již dávno však národní parky nejsou pouze o vlastní ochraně přírody a jejím studiu. Jsou to také marketingově neobyčejně atraktivní značky, které zpravidla do poněkud zapadlých a hospodářsky marginálních regionů napomáhají přinášet prosperitu. Tyto efekty jsou známé u nás, v Evropě i jinde ve světě. Existence národního parku totiž láká k návštěvě daleko více turistů.
V tomto regionu, kde je v současnosti hlavním aktraktantem hrad Křivoklát, kde se objeví osobní auta a autobusy turistů na pár hodin a pak zmizí, je pak krajina potencionálního národního parku i prostorem pro rozšíření a zkvalitnění turistických a navazujících služeb jejich zázemí. Určitě je pro místní region lepší, když zde návštěvníci pobudou pár dní a ne pár hodin. Když se věc dobře uchopí, lze ochranu přírody v národním parku udržitelně vybalancovat s cestovním ruchem, péčí o krajinné prostředí a životem v blízkých obcích. To vše však bude chtít trochu času a nespadne to samo z nebe. Také je zjevné, že dlouhodobě takové projekty nelze dělat bez místně dobře informovaných a ve značné míře i nakloněných lidí. Proto ministerstvo k záměru vyhlásit národní park přistoupilo netradičně. Na místo zákonem pevně stanovených postupů již přes rok pečlivě diskutuje s místními starosty a starostkami i zastupitelstvy tento projekt. Ambice to není malá, ale snahou je napsat návrh zákona společně. Ministerští úředníci často nevědí o místních problémech života nic a naopak místní lidé si tímto postupem mohli odbourat řadu nejasností a nepravd, které kolem projektu kolují. Celkem si každý může odhadnout, komu národní park může vadit. Vedle samospráv je však možné sladit zájmy i s lesnictvím a myslivostí. Protože jsou obce chtě nechtě dotčeny existencí národního parku, v současnosti Ministerstvo životního prostředí pro jejich drobné projekty v řádech statisíců až jednotlivých miliónů připravilo a schválilo speciální program obnovy a výstavby ekologické infrastruktury a vláda nedávno schválila pilotní projekt Krajinného integrovaného plánu rozvoje v regionu Šumava, kde by měly být zvýhodněny dotčené obce ve všech rozvojových projektech podporovaných z různých operačních evropských programů. Někdo to možná nazve, jako všeznalý expremiér Zeman, kupováním si obcí, ale je to nesmysl. Třeba ve Francii takové přístupy praktikují již možná deset let.
Když nebudeme dopřávat sluchu názorům, že nejlepší je nedělat nic nového a nechat vše při starém, tak projekt národního parku Křivoklátsko je šancí pro lepší ochranu přírody i lepší regionální rozvoj. Následující měsíce při oficiálním projednávání ukáží, jestli je vůle národní park projednat a prosadit nebo utíkat jinam k nějakému pseudolesnickému či jakému parku. Uvidíme.
