... mýty, báje, pohádky, středověké i nonověké legendy, eposy a dávno zapomenuté vzpomínky na budoucnost.
Iluminát znamená osvícený, nic víc, nic méně. O tom, zda postava tohoto příběhu byl rosekrucián, učenec z řad následovníků Achnatona(Amenhotepa IV), nebo učenec z řádu kněží Kheri-Heb, se neví a navždy tomu tak již zůstane.
Vypráví o tom, jak před tisíci lety, v jedné malé zemi, usedl na trůn Iluminát, člověk osvícený, moudrý a lidu prospěšný. Nedbaje perského kazu(možná Persie ještě neexistovala), vzhlížejíc k dokonalosti pyramid, se snažil být dokonalým vladařem (pozn. autora, jako vždy, všeho moc škodí).
Napadlo ho, že když se připraví o ruku, bude moudřejším, neboť u něj bude převládat intelekt nad fyzickou silou. Tento nápad zamaskoval tím, že nechal zhotovit stůl ze vzácného dřeva se čtyřmi otvory značící čtyři světové strany. Uvnitř stolu se nacházelo(možná jen pomyslně) vědění ve svitku a ten kdo chtěl usednout na trůn musel do stolu pro svitek strčit ruku a o ruku přišel. Vždy šel příkladem a ruku po zhotovení stolu do otvoru sám strčil. (Ve skutečnosti to bylo nějak jinak, nějaká filozofická úvaha, svitek nešel vytáhnou a tak musel svitek vědění posunout pro budoucího pokračovatele i za cenu ztráty ruky, aby ho vytáhl budoucí pokračovatel... ale výsledek vyšel nastejno).
Ještě jednu věc Iluminát pokazil. Veškeré diamanty nařídil nasypat do místnosti, kde kraloval, aby dal najevo, že jsou to pouhé kameny a že jsou důležitější jiné věci. Zcela mylně se domníval, že takhle budou jednat i jeho následovníci. Naopak, místnost plná diamantů začala přitahovat ty, kteří vládnout nikdy neměli.
Pár generací to takhle fungovalo a země zažívala rozkvět. Časem se filozofie vytratila a zbyl pouze nutný zvyk, kdo chce trůn, obětuje ruku.
Když vládce v touze po moci přijde o ruku, neposlušný rolník přijde o obě ruce, nebo nohy, nebo oči a země se začala svíjet v nesmírně kruté a krvelačné despocii.
Tahle despocie trvala ohromujících, neuvěřitelných pět set let a dozvuky této krvelačné despocie se v zemi projevovali ve zvláštních cyklech i staletí po ukončení této vlády a to ještě do nedávna.
Erární roucho, které panovníci oblékali na inauguraci slavnostního "krvavého" ceremoniálu je neznámo kde. Stejně tak se neví, kde skončil daný stůl. Podle některých lidí zůstal v dané zemi v klášteře, kde se dosud nachází spousta diamantů, za tisíciletí promáčených hektolitry krve. Podle jiných je stůl ukryt ve městě Mdina, v malé usedlosti patřící bezvýznamnému řádu jeptišek, které stůl z nějakého zvláštního důvodu nezničily. Možná proto, aby lidé měli na paměti, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Rosekruciánské učení radí udržovat v rovnováze tělo, intelekt a mysl. Ale od které doby?
