Tesco Tesco

Jsem více než častým zákazníkem supermarketu v Tescu na Národní třídě v Praze a dosud jsem měla pocit, že kromě celkem slušné vybavenosti zbožím, které mi vyhovuje, se nemusím obávat „příjemné“ obsluhy, protože kdykoli jsem cokoli reklamovala, bylo mi vyjito vstříc, a ani u pokladen jsem neměla problém. Tudíž jsem se cítila jako zákazník, váš pán.

Pořád ještě doufám, že výjimka potvrzuje pravidlo, protože tohle byla pořádná výjimka. Většinou jako všichni okolo lítám po supermarketu s plným košíkem a ženu se ke kase, abych měla to martyrium za sebou, minulý týden jsem ale udělala výjimku s tím, že si dám načas a nakupování chleba, mléka a sýra si užiju. Takové tempo mi dovolilo všimnout si trochu občanů spolunakupujících, čímž se po delší peripetii konečně dostávám ke kolizi v příběhu. Nemohla jsem si nevšimnout výstředně oděné postavy, která svým celkovým habitem jaksi vybočovala z „normálu“, tudíž jsem si pomyslela něco o vkusu a módě typu šlapka, nicméně neboť mi bylo od dětství vštěpováno, že mám být tolerantní a chovat se k ostatním slušně, taktéž i činím, dokud se nezačnou chovat neslušně ke mně, a proto jsem pokračovala za svým sýrem. To trvalo asi tak 3 vteřiny, než se kolem mě prohnaly dvě zaměstnankyně Tesca zabrané do hovoru, který se nesl supermarketem hlasitostí, již byste použili mluvíc na člověka, o němž se domníváte, že špatně slyší. Pokud by se ony slečny bavily o seriálech, týpkovi z diskotéky nebo výprodeji v H&M, celkem bych si je s pobavením poslechla, bohužel po prvním dvou větách mi bylo jasné, o co jde. „Pocem, to ti stojí za to vidět!“ „Myslíš tu *****, už jsem to viděla.“ „Ďyť je to chlap, poď, ukážu ti to, kde je??“ Chvilku se rozhlížely a pak se rozběhly „to“ hledat. Další komentář předpokládám netřeba.