Vydala jsem nový román Levhartice

... a dostala od adminů výjimečné povolení ho trošku propagovat na blogu! Připojuju první recenzi, která vyšla, a pozvání na křest: v knihkupectví  Luxor, Václavské náměstí 41, Praha 1, v pondělí 21. 10. 2013 v 17:00.

Cynická Pekárková je lepší než všechny Odstíny šedi

 Mladá fronta DNES | 7.10.2013 | Rubrika: Kultura | Strana: 9 | Autor: Klára Kubíčková

LEVHARTICE

Iva Pekárková vydává Mladá fronta, 238 stran, cena 249 korun

Bestseller Padesát odstínů šedi ukázal, co táhne. Ženy přes třicet by rády četly o sexu. Už dlouho to ví spisovatelka a světoběžnice Iva Pekárková, která nikdy nepsala cudně, ať už popisovala cokoliv – počínaje taxikařením v Londýně a testováním černošských lásek konče. Ani její nový román s názvem Levhartice není pro upejpavé. Hlavní hrdinka Milla totiž „provozuje horizontální turistiku“, jak o sobě ráda prohlašuje.
Pekárková je vlastně stále stejná, ať už jde o formu psaní (tedy otevřená, drzá, vtipná, cynická, místy otřepaně vulgární) i o vztahy mezi hrdiny. Dá se spolehnout na to, že v centru dění bude zralá ženská se šrámy na duši, které léčí za pomoci minimálně jednoho černošského milence. Výsledek je pořád o dvě třídy výš než Odstíny šedi E. L. Jamesové. Milla je totiž na rozdíl od Anastasie z masa a kostí, uvěřitelná postava s lidskými problémy: přišla o téměř dospělou dceru a aby se nezbláznila, sebrala se a odjela do Londýna.
Žije v domě se společnou kuchyní, kde je i plyn na dobíjecí kupony, na skromné živobytí si vydělává tím, že „uklízí lidi“ – přebaluje a umývá staroušky v domově pro seniory – a po nocích střídá pět šest milenců. Oč kratší by mohly být postelové scény, o to víc by čtenář rád četl o Millině předchozím životě. Bývala totiž obyčejnou Bohumilou, vdanou za obyčejného Vladimíra. Milla postupně spěje ke zkušenosti nejen s černochem, ale i s černoškou, jeho manželkou. Uprostřed Londýna, který je „velkou genovou laboratoří“, v níž se mísí bělošské a černošské geny, se tak zrodí tradiční africká rodina s postem starší i mladší manželky. Čímž příběh rozhodně nekončí.
Pekárková je zdravě cynická. Má mimořádný cit pro melodramatickou „záklopku“, nenechá Millu, aby se přehnaně litovala. Jinak platí: vyměňte šedivého pana Greye za Afroameričana od Pekárkové, je to mnohem důstojnější čtení.