- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
článek je šťavnatý a má esprit, první čtyři pětiny připomínají Vaše knížky o Americe, ty co se líbily Škvoreckému(i mně), a tak o tom závěru a nových blozích šetrně pomlčím. Třeba se zas dostanete do formy.
Momentálně má střechu nad hlavou. Je mu 65 let a je nemocný. A já se potácím mezi sourozeneckou solidaritou, která mě stála několik desítek tisíc, a momentálním rozhodnutím, že už toho bylo dost.
Hm... to nebude lehké!
když jste psala o poměrech v USA, vybavila jsem si nedávný rozhovor J. Třísky (kterého mám velmi ráda) pro Reflex. tvrdil, že Amerika je skvělá a plná příležitostí. divila jsem se, jak ve svém věku může uvažovat tak naivně. asi je to pobytem jen v určitých čtvrtích. a rozhodně souhlasím s tím, že ulehčit někomu pomáhá oběma. a taky s tím, že ne všichni jsme standardní a výběr životních podmínek druhých může být šokující. a že se nedá pomoci - tedy tak, jak si běžná společnost myslí, že je to správné.
tady se jedna i o svobodu, svobodu, kdyz chci i chcipat na ulici, uchlastat ci udrogovat se k smrti. To myslim vazne. Pred lety v NY se mi dostaly do ruky The News pro bezdomovce, maly naklad a par stranek, a tam byl zajimavy clanek bezdomovce, zadny primitiv, psal jak odmalicka se dival v parku na homeless typky a obdivoval je, asi jako pioneers, Daniel Boone a jini. Trochu ujety, ale jeho videny sveta.
Zil v normalni rodine, vystudoval, praci a byt mel, ale kdyz mu bylo asi 28 let, sbalil si batuzek, a nechal byt a praci a sel na ulici. Pry se mu to libi. Znam pripady v rodinach kde to bylo obdobny. A strkat je do lochu nebo cvokarny, to se mi nezda.
nebo blazince, a nekteri se zasebevrazdili, je to vetsinou dusevni poruch, a nejde lecit, znam nekolik pripadu v bohatych rodinach, ze synu, (zeny tim trpi mene) a manzela, ze sli na ulici, psychiatri nepomohli, a do cvokarny je dat nelze, pokud neublizi sobe ci jinym, Nic moc delat nemuzeme.
A neni to vina -ismu, ani krize, ekonomie, ci politiky. I kdyz politici se radi delaji hezci a slibuji ze s tim neco udelaji, to je jakio kdyby chteli politicky vyresit rakovinu.
takze jim nekdo nemuze ani ukazat jeji zajem. Kapitalizmus v podstate otevira cestu ruznym viram a ideologii v kterych je naprosto prirozena vlastnost lidi patrit do spolecnosti zakotvena.
Smutný, ale velmi racionální a reálný popis situace.
Znám také dost cs bezdomovců, co si vybrali tento styl života a rád je podpořím. Nejen v létě od nich koupím čerstvě nasbírané houby, snažím se dát práci (posekat trávu, pomoct s dřívím, tahání kamenů na opěrnou zídku, výkop, rytí ...). Dostanou něco k jídlu (co zrovna máme), když je chladněji tak horký čaj a nakonec třeba i svařeňák a peníze podle toho co odvedli za práci. Poznáte tam, že někteří se snaží si vydělat, jiní jen pláčí, že potřebují peníze na cestu tam a tam, kde jim nabídli práci, žije tam rodina ...
Většinou jsou to slušní a pracovití lidé, kteří se vzdali iluzí a vyšších cílů. Na jídlo si přinesou vlastní ešus a "bagr" (a po jídle si ho hned umyjou.
Slušní lidé. Vetšinou jen etničtí češi, romové se přijdou maximálně zeptat na šrot (jednou se ani neptali, rzstřihli v noci plot a odvezli pár koupených profilů pro budování opěrné zídky, ještě že byl pes doma /sousedům minule zmizel i pes, zůstala jen louže krve/)
A proč se o ty duševně choré nestará jejich rodina? Co to je za lidi, že nechají svého blízkého pochcaného na ulici?
by sděloval: Děkujeme vám, daňoví poplatníci, že stále ještě platíte daně a tudíž je na všechny ty sociálky a zachránce bezdomovců. Také zdravotně postižení by mohli alespoň občas poděkovat a ne křičet spolu s Krásou před ministerstvem, na co všechno mají nárok. Osobně si myslím, že člověk má jediný nárok, který mu nelze vzít, to je umřít.
Socialni naklady statu jsou jen jednocifernym procentem toho, co je rozkradeno.