O Baobabu v Čechách

Zajímá vás Afrika? Aspoň trošku? Nebo vás nezajímá ani náhodou? Jste tak trochu multikulturalisti, rádi mísíte rasy a národnosti a jste zvědaví, co z toho vzejde? Anebo byste naopak nejradši poslali domů každého přičmoudlého cizince, se kterým se vede za ruku česká či moravská holka? Jste na sebe hrdí, že jste bez předsudků? Anebo si tvrdě stojíte za svým přesvědčením, že muslimové jsou podlí teroristé, černoši prolhaní násilníci a každá Češka, která vychovává jednoho či více míšenečků, je bez výjimky děvka a k tomu ještě pitomá?

Zkrátka: ať máte jakékoli názory, určitě byste si měli přečíst knihu Karímy Sadio Baobab v lipové aleji - Jak (ve dvou) přežít multikulturní manželství. Karíma je (světe div se) Češka, ale nasála do sebe tolik africkosti, že si v Čechách a na Moravě občas připadá jako cizinka. Do Senegalu by zapadla líp, ale brání jí v tom jednak barva kůže a jednak fakt, že na rozdíl od mnoha místních obyvatel mluví správnou, spisovnou wolofštinou, zatímco oni gramatická pravidla nejdůležitějšího dorozumívacího jazyka leckdy stačili zapomenout.

Tak jako autorku, ani knihu není snadné zařadit do škatulky. Knihkupci ji dávají na polici s cestopisy, ale Baobab není cestopis. Strkají ji mezi knihy o léčitelství (kam rozhodně nepatří), mezi ženskou literaturu (což není, i když se v ní píše mimo jiné o rodinném životě a výchově dětí), mezi knihy o buddhismu (to teda fakt nevím, jak na to přišli).

Baobab, kniha vzniklá na základě oblíbeného blogu, který autorka psala pod nickem Manželka, je tak trochu o všem. O Senegalu, o Čechách, o Moravě, o hledání bytu a práce, o senegalské komunitě u nás, o úředním šimlu, o manželovi, který je sice obětavý a milující, ale rozhodně ne ideální.

Mě na ní fascinuje především autorčina schopnost popsat i ty nejnepříjemnější situace s nadhledem a beze stopy sebelítosti. Bezpochyby v životě párkrát šlápla do ho... a tu a tam jí někdo nějaké to ho... narafičil pod nohy. Ale ona si nestěžuje. Po africku, rukama, vyjídá, co si uvařila, a pokud něco či někoho kritizuje, měří stejným metrem bělochům, černochům i sama sobě.

Jak říkám, ať jste, kdo jste, tuhle knihu doporučuju. Dozvíte se v ní hodně o Čechách, hodně o Senegalu a možná taky něco o sobě. Pokud ji nenajdete v knihkupectví (bůhví, na jaké polici skončila!), dá se objednat na netu. Přeju příjemné počtení.