Černoši je vážně mají delší!

Všimla jsem si toho už dávno a nebyla jsem jediná. Ale teď je to konečně vědecky potvrzené. Mají je delší!

Mluvím o genu 5-HTT, který se významně podílí na regulaci serotoninu v mozku. Tak jako skoro všechno v biologii, je i tohle trochu složitější, ale v zásadě platí, že správné množství serotoninu je klíčové pro naše duševní zdraví a pocit pohody. Přebytek serotoninu - a máte tu psychotické stavy jako schizofrenie. Nedostatek serotoninu - a propadnete se do deprese. Tohle se ví už dlouho a už dlouho jsou známy léky, které dokážou množství serotoninu ovlivnit.

Nejlepší ovšem je, když máme tenhle ovladač přímo v těle. Teda - máme ho samozřejmě všichni, ale jen někteří se mohou pochlubit skvěle fungujícím modelem. „Ovladač", to je zmíněný gen 5-HTT. Vyskytuje se ve dvou odlišných variantách: dlouhé a krátké, a v genomu každého z nás je obsažený dvakrát.  Můžete mít buď oba geny dlouhé, anebo jeden krátký a jeden dlouhý, anebo oba krátké. Pokud máte oba geny dlouhé, máte vyhráno: regulace serotoninu ve vašem mozku by měla fungovat skvěle. Pokud máte aspoň jeden dlouhý, jste na tom o něco hůř, ale ještě pořád líp než lidé s oběma krátkými.

Dobrá zpráva je, že ani lidé s oběma krátkými variantami nemusí být nutně depkaři. Jak prokázaly výzkumy, dlouhá varianta genu 5-HTT vede k rezilienci (pružnosti, houževnatosti, nezdolnosti... nevím, jestli na to čeští psychologové a psychiatři už vymysleli pojmenování). V praxi to znamená, že lidé s větší reziliencí snáz překonají traumata, která zažili v dětství nebo i v dospělém věku. Pokud máte to štěstí, že vás v životě žádné velké trauma nepotká, nemusí vás zajímat, jestli máte dlouhé nebo krátké varianty zmíněného genu: je klidně možné, že na vás za celý život depka nepadne.

Pokud ale nějaké trauma zažijete, vyplatí se mít v genomu aspoň jednu delší variantu, anebo pokud možno obě dvě. Studie prokázaly, že zneužívané děti s oběma dlouhými variantami se mohou z hrůzných zážitků vzpamatovat, díky rezilienci překonat své trauma a depresemi nebo jinými duševními poruchami netrpět. Naproti tomu zneužívané děti s oběma krátkými variantami se obvykle nevzpamatují nikdy a celý jejich život je dávným traumatem hluboce poznamenán. Aspoň pokud jde o gen 5-HTT, pravidlo „s delším je to lepší" platí na sto procent.

A teď zpátky k tomu, co jsem řekla v titulku: Bylo zjištěno, že zhruba třetina bělochů má obě verze dlouhé, zhruba polovina jednu kratší a jednu delší a zbývajících 17 procent obě verze krátké. Naproti tomu víc než dvě třetiny Afričanů a Američanů afrického původu mají obě verze dlouhé!

Čím víc se toho ví o lidském genomu, tím víc se zdá, že spousta našich povahových vlastností a sklonů je ukotvena v DNA. I když nebyl (a zřejmě nikdy nebude) nalezen gen pro „alkoholismus" nebo „sklon ke kriminalitě", začíná být zřejmé, že geny ovlivňující naši povahu skutečně existují. Obvykle to nebývá jen jeden gen, ale celý soubor genů, které se navzájem ovlivňují. Málokterá lidská vlastnost je beze zbytku určena jediným genem, „šéfem", který sám o všem rozhoduje. Složitější funkce jako povahové rysy řídívá celá „komise", jejíž členové se spolu potýkají, jednou má navrch ten a potom zase jiný.

5-HTT není gen pro „radostný úsměv", „slunečnou náturu" ani „odvahu čelit životním strastem".

Ale častý výskyt jeho dlouhé varianty v africké populaci je (aspoň pro mě) odpovědí na otázku, jak je možné, že jsou snad všichni Afričani, které znám, nesnesitelní optimisti. Vyhodili mě ze zaměstnání? Skvělé, budu mít víc času hledat lepší. Umřela mi teta? Co se dá dělat, Bůh tomu chtěl. Deportovali mě z Německa zpátky do Nigérie? Nu což, aspoň se můžu chlubit, že jsem žil v Evropě. Přišel jsem o nohu? Nevadí, zbývá mi ještě jedna...

Jasně, říkám tomu nesnesitelný optimismus, ale oč je mi tenhle přístup k životu milejší než „slovanské" (nebo spíš bělošské) vzdechy, temné myšlenky řešící už po staletí nesmrtelnost chrousta, ustarané, podmračené tváře, protože jak bychom se mohli smát, když je život zlý a my nevíme, co přijde zítra... (Tím mám na mysli přesně ty stavy, kterými v hojné míře trpívám i já.)

Než mi to nějaký dobrák připomene v diskusi, radši se sama zmíním, že skoro všichni šimpanzi mají podle průzkumů obě verze genu dlouhé. To ale rozhodně neznamená, že černoši mají blíž k opicím. Jen člověk s hlubokou neznalostí genetiky a značným (vrozeným?) sklonem k rasismu může něco takového považovat za „důkaz".

Prohlášení typu „Afrika sebevraždy nezná" nejsou pravdivá. I v Africe lidé dobrovolně odcházejí z tohoto světa. Ale fakt je, že pokud se nějaký Afričan odhodlá zabít sám sebe, má k tomu obvykle moc dobré důvody, a ne jen nějaký neurčitý stesk a ničím nepodložený pocit beznaděje, tak jako řada sebevrahů z Ameriky nebo z Evropy. A přitom nikdo nepochybuje o tom, že většina lidí v Africe to nemá v životě snadné.

Myslím, že by se nám hodilo vypůjčit si od Afričanů pár dlouhých genů 5-HTT. Bohužel to nejde (aspoň ne v naší generaci). Ale zjistila jsem, že pouhá přítomnost Afričanů s dlouhými geny dovede notorické depkaře z Evropy rozveselit. Nejsem jediná, komu pomáhá, když je obklopen černochy.

Všem smutným Čechům a Evropanům doporučuju léčbu Afrikou. Uznávám, že její účinky nejsou vědecky prokázané. Ale co není, může být.