Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

15. Ildiko bojuje s Evropskou unií

Ildiko byla Maďarka od Kecskemétu a patřila k těm šťastným lidem, kteří snad ani nevědí, že existují věci jako "přistěhovalectví", "národní identita" a tak dál, natož aby nad nimi dumali.

Svět tu není od toho, abychom se mu přizpůsobili a naučili se v něm žít. Svět je tu od toho, aby se přizpůsobil nám, a když se mu to nedaří, je třeba mu tak dlouho nadávat a hrozit mu pěstmi, až se umoudří. Občas se Ildiko vztekala na svět jako děcko a často se ho pokoušela obměkčit slzami. Svět se pořád a pořád odmítal změnit k lepšímu, ale Ildiko to nevzdávala. Bojovala dál.

Kromě světa se Ildiko nezlobila na nikoho. Bylo to děvče se srdcem ze zlata, které by kuřeti neublížilo. Vsadím se, že by Ildiko nedokázala kohokoli nejen kopnout, ale ani poslat do řiti, aspoň ne v přítomnosti osoby, které se kopání či posílání týče. Na svět ovšem nadávala jak maďarský špaček – a já se od ní během pár měsíců spolubydlení naučila pár vskutku exkluzivních výrazů.

Řekla bych, že Ildiko byla obětí Evropské unie, přesněji řečeno faktu, že od roku 2004 měla povoleno žít a pracovat v Anglii. Ildiko nebyla světoběžnice – a kdyby Maďarsko nevstoupilo do EU, nejspíš by žila dál v rodné vesničce, starala se o dva čuníky a možná by jednou zvítězila v jakési tradiční vesnické soutěži o nejtlustší prase na porážku.

Jenže Maďarsko do EU vstoupilo. A Ildiko najednou měla na vybranou: zůstat doma, nebo se pustit do světa?

Přišlo to náhle – tak jako Česká republika, i Maďarsko se zničehonic našlo uprostřed Evropy, a tak jako spoustě Čechů, i spoustě Maďarů z toho šla hlava kolem.

Ildičini známí začali mluvit o tom, že by se vlastně mohli přesunout do nějaké jiné, "lepší" země, začali se na to připravovat, někteří dokonce skutečně odjeli. A z těch se někteří občas objevili doma, rozhazovali kolem sebe plné hrsti peněz a vykládali všem ostatním, jak jsou pitomí, když se ještě pořád neodvážili do velikého světa.

Díky Ildiko jsem se dozvěděla, že i v maďarštině existují výrazy jako "ulice dlážděné zlatem" a "země, kde do huby létají pečení holubi". Nebo aspoň něco hodně podobného. Ildičina angličtina byla víc než přibližná, tak si nemůžu být jistá každým slůvkem. Ale něco hodně podobného to bylo.

Každopádně se nechala zlákat. Koupila si jízdenku a nastoupila do žlutého autobusu Student Agency, který v té době jezdil z Budapešti do Londýna třikrát nebo čtyřikrát týdně.

A pak se nestačila divit. Její londýnský známý – jeden z těch, co jí při návštěvě doma vykládali, že v Anglii je třeba jen trošilinku pracovat a do roka tam zbohatnete, bydlel v předměstské čtvrti, jejíž jméno Ildiko v životě nedovedla vyslovit, v zatuchlém bytečku o velikosti bedny od mouky. Když ji uviděl, nezaradoval se, jak očekávala. Místo toho jí vysvětlil, že v Londýně je setsakramentsky draho a ona u něj v žádném případě bydlet nemůže.

Našel jí ale jiné bydlení – v prostorném, docela pěkném bytě, kde už na podlaze přebývaly asi tak dva tucty Maďarů, Poláků, Estonců, Čechů a tak dál a ve kterém nocování na matraci pohozené na podlaze stálo deset liber denně. Nájem si chodil vybírat vyholený tetovaný svalovec, kterému Ildiko nerozuměla ani slovo. Teprve po čase pochopila, že to není pravý Angličan, ale podle všeho Rus.

Byla by na té matraci vydržela celé měsíce – netušila, že za deset liber denně by mohla přebývat v pohodlném pokojíčku, který by patřil jenom jí.

Od téhle nevědomosti ji zachránili exekutoři. Jednoho krásného dne vtrhli do bytu, všechny z něj vyhodili a přelepili dveře páskou. Po čase pochopila, že tetovaný holohlavý chlapík, který od nich vybíral nájemné, byl podvodník. Majitel za pronajatý byt peníze nedostával a nezbylo mu, než ho nechat úředně vyklidit. Ildiko se v tom svezla společně s patnácti nebo dvaceti nic netušícími přistěhovalci z čerstvých států Evropské unie.

(Mimochodem, byznys, který tetovaný svalovec provozoval, může nejméně půl roku, ale třeba i rok nebo rok a půl vynášet docela slušné prachy. Než se majiteli nemovitosti podaří přesvědčit úřady, že se nájemníci vymkli kontrole a je třeba s tím něco dělat, uplyne řada měsíců. Vzhledem k tomu, že v Británii neexistují občanské průkazy, šikovnému podvodníkovi se to povede i několikrát.)

Po nezáviděníhodné anabázi skončila Ildiko v baráku u Paula, zrovna jako my. V té době už Anglii nenáviděla, Evropskou unii nenáviděla ještě třikrát víc. A už vůbec si nedovedete představit, jak nenáviděla svět.

"Že já jsem sem jezdila!" lamentovala mnohokrát denně sotva srozumitelnou angličtinou. "Proč jsem nezůstala doma? Tady je to fakt příšerný!"

Nemám ve zvyku posílat lidi z ciziny "domů, kam patří". Ale když Ildiko už pár neděl každý den střídavě plakala a klela, nesměle jsem se jí optala, proč se teda nevrátí do vesničky u Kecskemétu. Ildiko nejdřív vynadala světu, pak se mi podívala do očí a řekla: "A čím bych se jim pochlubila? Vždyť nic nemám."

Bylo to jasné: musela vydělat dost peněz na to, aby se mohla vrátit do rodné vesnice a každému vykládat, jak je to na Západě úžasný a že jsou blbí, když pořád trčí doma. Když se vrátí s prázdnou peněženkou a uplakanýma očima, sotva jí to bude někdo věřit. Bývaly doby, kdy by stačilo pár módních hadříků a mohla být doma královna, jenomže ty už pominuly. Životní úroveň v Maďarsku se nezadržitelně zvyšovala. Kdo se chce aspoň trochu blýsknout, musí si pořídit senzační mobil, plazmový televizor a bůhví co ještě.

V té době Ildiko pracovala v prádelně – žehlila a mandlovala prádlo, skládala ho do komínků a k tomu poslouchala stížnosti jakési dívky z Ghany, které se nelíbilo, že se o mandl dělí s běloškou. Vykládala jí, že tuhle podřadnou práci má nechat chudým černochům a sama dělat něco pořádného. Kdyby jí nebylo, mohla by s ní u mandlu mandlovat jiná holka z Ghany... Ildiko se od pondělka do pátku vracela domů v slzách. Pokaždé se vrhla po mém příteli K. a volala: "I – racist? I – bad woman? I?"

K. ji pokaždé pohladil jako malé dítě, dal jí pusu na tvář a ujišťoval ji, že jistě není rasistka ani špatná žena. Kdyby neměla Ildiko čtvrtmetrový předkus, na hlavě pět chlupů obarvených na hnědofialovo a v úsměvu tři vyražené zuby, brzo by se mi to začalo nelíbit.

Konečně si Ildiko pořídila ten úžasný mobil. Sehnal jí ho K., stál padesát liber, ale vypadal fakt nadupaně. Pořídil jí k němu jeden z těch příšerných obalů, co jsou zároveň chundelaté a třpytivé, a Ildiko konečně uvěřila, že se ještě někdy dojmů podívá. Pak jsem ji svým autem dovezla do obchoďáku, kde si koupila plazmový televizor. Ildiko nastoupila do busu směr Budapešť a po pár dnech nám napsala mail.

Tou svou příšernou, ale roztomilou angličtinou nám líčila, jak je to v Maďarsku děsný. Plazmové televize se zmocnil její otec, mobil jí sebrala mladší sestra, všechno tam stojí za houby a jí se stýská po Anglii. Tady doma jí nikdo nerozumí. Je kardinálně nešťastná.

 

Autor: Iva Pekárková | pondělí 21.2.2011 8:29 | karma článku: 35,08 | přečteno: 4117x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,32 | Přečteno: 6103x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5182x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4756x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2023x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2848x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu

31. října 2024

Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...

Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám

30. října 2024  18:03

Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...

V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod

31. října 2024  12:09,  aktualizováno  16:02

V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...

Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů

30. října 2024  15:27

Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...

Mlátící komando na Václaváku. Hledá se mladičký esenbák ze slavné fotky

27. října 2024

Seriál Klidně by spolu mohli chodit, ale každý se postavil na opačnou stranu barikády. Slavný snímek...

Dřív na večeři, nákupy ve všední dny. Evropané mění své spotřebitelské zvyky

3. listopadu 2024

Premium Spotřebitelské zvyklosti Evropanů se proti období před pandemií změnily. Chodí dříve na večeře a...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

Manželka rodila, on vedle ní pájel. Rozpixelované mimino změnilo historii

3. listopadu 2024

Seriál Miloval technologie a očekávaný příchod dcery ho nadchnul natolik, že její drobnou tvářičku...

Dříve jí říkali „zachránkyně liberalismu“. Jak magazín otočil a sundal Merkelovou

3. listopadu 2024

Premium To je ale překvapení. Britský týdeník The Economist, v našich zeměpisných šířkách oceňovaný jako...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7514x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com