Jak jsem se hlásil na vysokou školu

Možná je to běžná praxe na všech školách, ale nikdo z mých spolužáků ze střední se se stejným problémem nesetkal. Původně jsem nechtěl jmenovat školu, které se to týká, nechtěl jsem jí pošpinit jméno. Ale nakonec, budu psát pouze pravdu. Tak tedy, jak jsem se hlásil na ČVUT...

Ilustraení

Celý příběh začíná již Dnem otevřených dveří na Fakultě Elektrotechnické na ČVUT. Můj zájem okouzlil obor Komunikce a Multimédia. Prezentován byl velice zajímavě. Příkladem může být jak grafické tak technické zpracování navigačního systému GPS. nu, rozhodl jsem se podat přihlášku na tento obor.

Měl jsem tušit podraz již při podávání přihlášky. Totiž, abych to uvedl na pravou míru, při podávání elektronické přihlášky jsem si vybral obor Komunikační a Multimediální technologie. To jsem netušil, co nastane.

Přišlel dopis z ČVUT. „Byl jste přijat... do oboru Komunikační a Multimediální technologie a Elektrotechnika.“ Nechal jsem to s ledovým klidem být, což byla hlavní chyba.

Zatraceně, po příchodu do školy jsem začal tušit různé věci, které se mi nelíbily.

Pak už to bylo jedno s druhým, rozvrh předmětů, o které jsem opravdu nestál, neshody s profesorem na fyziku a tak podobně. Měli jsem kouzelný předmět, zvaný Komunikace a Multimédia... byl o ničem, nebo mě to tak alespoň připadalo. Ale měli jsme skvélého profesora. Povídal si a byl lidský. Padl tedy dotaz, z mé strany, jak je možné, že nemáme nic ze slibovaných předmětů. Odpověď byla jednoduchá.

Mezi řádky z ní vyznělo: Víte, je to nový obor a zjistili jsme, že to stojí mnoho peněz sehnat nové profesory a vybavit nové učebny, tak z toho máte elektro. Na vysoké jste dobrovolně, takže pokud se vám to nelíbíí, můžete odejít. Tak jsem šel.

Průběžně odešla téměř polovina studentů ještě před tím, než měli zkouškové. Já jsem šťastný. Odešel jsem velice brzi a našel si práci, která mne baví. Letos to půjdu zkusit znovu. Ale už ne na ČVUT.