Bloggeři staví ,kostel'

Pepa: „Čau Franto, už jsi slyšel tu novinku?“     Franta: „Myslíš o tom Blogu?“     Pepa: „No jasný. Vznikla sbírka na výstavbu nového Blogu. Ale ne jen virtuálního, bude to něco jako... kostel a místo Bible bude KABAD.“

F:  „Ka-co???“

P:  „Kabad. Takový kodex pro bloggery. Bude to soupis pravidel. Něco jako desatero přikázání.“

F:  „Jako... nesesmylníš a nezabiješ?“

P:  „No... spíše ,Neurazíš bloggera známého‘ a tak.“

F:  „Tak to je fajn, nemyslíš? Konečně bude něco, co nás spojí. Budem pak silnější.“

P:  „Myslíš jako EU? No to potěš koště. Snad raději ne. Jsou tam věci, které se mi opravdu nelíbí.“

F:  „Já to jako ještě nečetl, ten Kabad, ale snad to nebude tak horný, ne?“

P:  „Strašně mi to připomíná církev. Alespoň jednou týdně kázat a chodit neustále na mše a rozjímání. Tak nějak to vypadá.“

F:  „Aha, tak to asi nebude pro mě. Píšu, jak se mi zachce a jak je čas. Jsem rád blogger, protože můžu ,vyblejt‘ nějakou blbost, když mám náladu. Ne proto,  abych musel ,blejt‘ každej tejden.“

Toto je má reakce na článek KABAD je na scéně. Nechci tím útočit na autora onoho článku, nýbrž vyjádřit svůj vlastní názor. A myslím, že se s mnohými sejdu v hlavních bodech. Tj. příjde mi nesmyslné zavazovat se k minimálnímu počtu článků a příspěvků v diskuzích a upozorňovat ostatní na články, které mne zaujaly. Pokud chci, můžu upozornit tak jako tak. Nehledě na to, že upozorňuji přidáváním karmy k článkům, které mne zaujmou.