Alkohol, přítel alkohol

Doma mě už skoro není vidět. Bydlím u rodičů a dnes jsem je viděl po týdnu. A to jsem doma spal každý den. Jestli tomu ještě mohu říct domov. Deně navštívím dva až tři podniky. Jsem alkoholik? Mnozí by řekli, že ano aniž by se začetli do zbytku sdělení. Tak, jako moji rodiče.

Ano, je tomu skutečně tak. Deně sedím v několika různých podnicích. Mám své oblíbené, takže je dokážu poočítat na jedné ruce. Většinou jsou to dva. Svannah Café na jedné straně náměstí a K-Klub v kině na straně druhé. "Jsi pořád v hospodě," slýchám doma. A nepopírám.

Alkoholismus je zvláštní věc. Osoba závislá na alkoholu bez něj nemůže žít. Ale já do ní, myslím, nepatřím. Neklepu se, když nemám den, dva, či týden alkohol. Vlastně jej ani nepotřebuji.

Po práci zajdu pravidelně na kafe do kavárny. Přijedu v pět a sedím zde do sedmi. Někdy déle. Občas se mi to protáhne. Třeba jako dnes. Jsou dvě hodiny ráno. Nepopírám, dnes jsem měl pár skleniček. Ale je přeci víkend. Tak to neřeším. Domů chodím jen spát. Většinou přídujdu po dvanácté hodině. Takže až druhý den. A do práce vstávám v půl osmé. To už je byt prázdný.

Rodiče nevídám. Když už se s nimi "potkám," většinou někdo něco potřebuje. Ať už jsem to já, otec, nebo matka. A většinou si vyslechu, že ze mne bude alkoholik. Jenom někde vysedávám. Ale to přeci není to samé, jako někde pít. A navíc, jde o důvod, ne?