Koronavirus. Slovo, které nás obklopuje momentálně snad ze všech stran. Vláda i odborníci spíše uklidňují, Češi však vykupují v obchodech trvanlivé potraviny. Proč?
1) Senzacechtivá média
Prvními obžalovanými musejí být samozřejmě média. Zejména některá z nich přistupují k nemoci jako k senzaci, z které se dá patřičně vytěžit. Každý nový nakažený je na článek, v každém vysílání televizních zpráv se moderátoři zmíní o virovém onemocnění alespoň jednou. Reálná rizika aspoň v našem prostoru rozhodně neodpovídají míře pozornosti, která je jim věnována. Na druhou stranu ani reálný dopad kauz celebrit nemá na náš život vliv, přesto je Blesk stále nejprodávanějším periodikem.
Poptávka po těchto tématech evidentně je, lidé se mohou v komentářích rozčilovat, zanadávat si na redaktory, ale pravda je taková, že jako výdělečné instituce jsou zpravodajské weby i denní tisk nuceni psát o tom, co společností zrovna hýbe, co chce číst. Tím přikládají ještě více pod kotlem, ale musíme si uvědomit, že zprávy pro nás píší reální lidé, které to živí. Na druhou stranu jsme to až my - čtenáři - kteří mají moc nad obsahem. Hysterii některá média sice podporují, ale nejsou jedinou škodnou.
2) Nedůvěryhodná vláda
S informacemi z médií by si hravě poradila schopná politická garnitura, dnes se přeci Trump či Babiš běžně vyjadřují na sociálních sítích a občané tak mohou dostat informace doslova z první ruky (tj. očištěny od vlivu médií). Jenže současná vláda hnutí ANO a ČSSD podporována komunisty bohužel nemá důvěru veřejnosti. ANO 2011 přišlo na politickou scénu jako hnutí antisystémové, bojující proti establishmentu, což by nebylo nic nového, ostatně takové politické subjekty jsou populární po celé Evropě.
Jenže logicky je tedy volí především ti, kteří systému jako takovému příliš nedůvěřují, potřebují Andreje Babiše, aby "to tam nahoře vyčistil" od vší té údajné politické špíny, které jsme byli svědky dřív. Jenže rok se s rokem sešel a premiér se z ničeho nic stal součástí systému, proti kterému sám bojoval a nyní máme pikantní situaci, kdy Babiš žádá občany aby neskupovali potraviny, respirátory a roušky, nikdo ho neposlouchá. Na jedné straně jsou totiž ti, kteří ho sice volili, ale systému i s ním v čele nevěří a na druhé straně ti, kteří ho nevolili a tudíž mu nevěří z podstaty. Kruh se uzavřel.
3) Snadno manipulovatelný občan
Hledáme-li ovšem prapůvodce všeho, musíme brát v potaz nás samotné. My čteme média a volíme politickou reprezentaci země. Bez nás by si neškrtli. Obecnou nedůvěru v politiky máme snad už z Rakouska Uherska, chvilku jsme měli důvěru v Masarykovu myšlenku a pak následovaly dva režimy, které nás právem naučily systému nevěřit a různě ho obcházet. Po revoluci přišla euforie a nyní jsme se opět vrátili k naší oblíbené agendě nedůvěry v instituce, kterých jsme součástí. Ať se jedná o EU, povinné očkování či farmakologické lobby, které určitě už přece strašně dlouho mají lék na rakovinu, jen nám to přece nechtěj říct.
Tuto nedostatečnou důvěru by měla mírnit erudovaná elita. Lidé, kteří mají něco vystudováno. Problémem však je, že účel a význam vzdělání je smrštěn na titul a uplatnitelnost na trhu práce, tedy i tito vzdělaní mají svou agendu, a není jim dle společnosti záhodno příliš důvěřovat. Dnes a denně se setkávám s tím, že vzdělání přichází o svou prestiž, částečně si za to bohužel může samo. Nicméně pokud něčemu nevěříte a nepřesvědčí vás ani fakta, jste odkázáni na své emoce. A v takovém případě jsme lehce manipulovatelní. Obzvlášť když je internet plný našeho nahlížení na svět, které nám naši emoci potvrzuje. Kruh se uzavře definitivně.
Celé tohle je samozřejmě troufalé zobecnění, ani si nenárokuji nějakou zvláštní přesnost, spíše se snažím současnou společnost analyzovat. A půjdu směle ještě dál, přestože vím, že u některých čtenářů vstupuji na čím dál tenčí led.
Obávám se, že nejzranitelnější skupinou jsou čeští senioři. Jestli za to sami mohou či nemohou nechám už na vás, vezměte však v potaz, že velkou část svého života žili v komunismu, kde se důvěra v systém minimálně několikrát dost nevyplatila, jsou naučení být obezřetní a spoléhat se sami na sebe. V mediálním a rychle se vyvíjejícím světě se nevyznají tolik jako mladší ročníky, stejně jako my nejsme tolik zběhlí v tom, co dokáží oni (za mě zejména pořádná svíčková). Andreje Babiše volí často z čistě pragmatických důvodů - vyšší důchod či slevy na jízdném atp. Můžeme je za to vinit? To si netroufnu tvrdit, faktem je i to, že důchody byly a jsou nízké. Když však náhle zdražuje máslo, nebo se někde objevují prázdnější regály, proč nepřidat do košíku něco navíc? Co když vláda kecá, ve zprávách se to snažej tutlat, aby nevyvolali paniku. A neříkali snad, že důchodci jsou nejohroženější skupinou pokud jde o úmrtnost na ten koronavirus?
Nejsem si jistý jestli já bych v této situaci zbytečně podstupoval riziko a nekoupil přece jen nějakou tu čočku navíc.
