Jak nás zachránili mušketýři

V dobách, kdy byla naše existence byla přímo závislá na viditelném pokroku, se nám samozřejmě nepracovalo nejlépe. O to více nás překvapilo, že se tento pokrok skutečně dostavil. Tedy překvapilo to hlavně mě, GV a možná Velkého R, ostatním to bylo více méně jedno, přestože se na zlepšení všeho výrazně podíleli.

Před čtvrtou sezónou jsme totiž své divadlo vrhli do osudové zkoušky. Začali jsme zkoušet zatím nejnáročnější hru s tím, že buď lidi začnou něco dělat a budou povinně nadšeni z každého okamžiku v divadle, nebo že kolektiv výrazně zúžíme, bude se hrát tak dvakrát do roka a podobně, protože tohle přece nemáme zapotřebí. To jsem ale věděl jen já a GV, ostatním jsme to neřekli a čekali jsme.

Tou hrou byla veršovaná komedie Tré mušketýrů. Jak už název napovídá, nejednalo se zcela o původní záležitost, ale spíše o zjednodušené zpracování toho námětku, který před lety načrtl ve svém volném čase pan Dyma (čti Dumas). S textem hry mi zejména v závěru a s texty písní pomohl GV, Velký R pak vychytal rytmické mouchy (už jste někdy viděli rytmickou mouchu?) a hlavně složil hudbu a málem složil se během režírování. Zajímavý byl autorský podíl JPjh. Začal jsem totiž se psaním v době, kdy u nás ještě aktivně působil. Viděl mě, jak něco smolím na papír a hned že mi s tím pomůže. Přiznávám, asi pět veršů je jeho. Ale hlavně jsem pochopil, jakým způsobem se asi podílel na psaní Zhrzené lásky před lety s Velkým R. 

Kdo jste četl veršované mušketýry od kolegy Nezvala, víte, že jeho hra je asi pro čtyřicet postav. My hrajeme naše mušketýry v jedenácti lidech a i tak je to hodně. Zkrátka jsme zkrátka divadlo velmi malých forem. Máme ve hře dvanáct postav psaných pro jedenáct herců… jednou jsme to hráli i v deseti.  

Horečně se tedy zkoušelo, šily se kostýmy (u nás poprvé) a na poslední chvíli se sháněli herci. Od té doby mají noví herci na jednu roli tak dvě až tři zkoušky a docela se to osvědčilo, aspoň poznají, že divadlo není žádná sranda. Premiéru v květnu jsme zvládli a další dvě reprízy těsně poté taky a divadlo se ocitlo v naprosté euforii („být v euforii = být nadšen“, pozdější význam „být v eu-forii = dělat si legraci z Evropské unie“ by se sem jaksi nehodil) a málokdo si vzpomněl na stav, v jakém bylo divadlo před rokem. Jen pár z nás si vzpomnělo a dodnes nezapomnělo. Jen nevím, kdo napíše další mušketýry, až se zase dostaví nějaká krize. Já osobně už ne, díky mušketýrům jsem se básnicky vyšťavil a další rok nebyl schopen dát dohromady rým…