Dvě nové hry v ostrém tempu

Je leden 2002, venku je zima, stmívá se brzo… prostě jako v zimě. A my jsme se po veleslavné premiéře Rudého červa pustili do secvičování dvou nových komedií najednou. Nevím, co nás to napadlo. Asi jsme si řekli, že když bylo zkoušení jedné hry problém, že to se dvěma půjde lépe. Podobně logické úvahy nejsou v našem divadle žádnou výjimkou. První hra se jmenuje Minotauros a napsal ji GV, druhá je Zhrzená láska a jejím autorem je náš režisér.

Minotauros se zkoušel docela dobře, dokonce jsme to stihli za tři měsíce nazkoušet se dvěma plnými alternacemi. Trochu zvláštní bylo, že úvod ke hře byl dopisován ještě během zkoušení. Hra má totiž Úvod a pak teprve vlastní příběh. Díky Úvodu se také naše divadlo poprvé dočkalo mezinárodního (česko ruského) obsazení. Komedie se odehrává v současnosti (přesněji řečeno kdykoli v době po natočení Titaniku s DiCapriem), ale úvod je posazen do antického Řecka. Zde byl trochu problém s kostýmy, protože jsme museli nasimulovat řecké lidové kroje té doby. Nakonec to spravilo několik prostěradel a svíracích špendlíků. Bylo jen třeba dát si dobrý pozor, aby bylo prostěradlo skutečně dobře sešpendlené a z herce nespadlo. Odkrylo by tím totiž skoro celého herce a to nikdo z nás hrajících nechtěl, přestože by to u diváků nepochybně vzbudilo kladnou odezvu – jsou přece jen zvyklí se k nám chodit zasmát. Všechno i při premiéře dopadlo naštěstí tak, jak má, když nepočítám několik zapomenutých rekvizit (meč jsem si místo brouskem brousil mobilem, no co, snaha se taky hodnotí a mobil nosím po kapsách častěji než brousek).

Se Zhrzenou láskou byl větší problém. Původně ji měl režírovat JPjh, který se prohlásil za spoluautora. Podle dostupných informací skutečně BYL U TOHO, když se hra psala, ale stejně tak se mohu já považovat za programátora, protože jsem byl u toho (aspoň občas), když vznikaly naše divadelní stránky. Nakonec tedy JPjh odrežíroval jen asi dvě zkoušky, protože se do toho vložil režisér. (Chtěl jsem to původně psát s velkým R, ale to bych jen opisoval nápad někoho jiného, tak mu budu říkat Velký R. R jako režisér, to jste doufám poznali.) Hra pod jeho vedením začala pozvolna dostávat jakýsi tvar (upozorňuji, že brambora je taky tvar).  Každý jsme si našli svou postavu (podnikatel, zemědělec, servírka, kovboj…) a zkoušeli hrát ji a ne sebe. Pomalu to šlo. Hodně pomalu. Ještě v květnu se nevědělo, jestli červnovou premiéru stihneme. Také proto, že jsme museli zpívat. A do mikrofonu. Setkali jsme se tenkrát s mikrofonem poprvé a bylo to znát. Já být mikrofonem, tak bych řval. Takhle jsme však řvali jen my do něj a Velký R trpělivě vysvětloval, že když budeme s mikrofonem během zpěvu mávat, tak to ze zvukové kabiny nikdo nezachrání a že jsme zase nastoupili o půl taktu pozdě a že nás není slyšet a že je to asi dobře. GV ve volných chvílích vyráběl doma barové dveře i s dveřní konstrukcí a nápisy, protože hra se odehrává celá v baru. Dveře měly asi tři metry na výšku, dva na šířku a cca šedesát kilo živé váhy (pokud tedy mají dveře živou váhu). Už jejich doprava na Smíchov byla malým dobrodružstvím. Premiéru jsme nakonec stihli, i když jsme kvůli tomu na sebe s JPjh museli chvíli řvát jako koně. On chtěl premiéru odsunout, zejména proto, že nebyl schopen se naučit text, resp. nebyl ochoten se ho učit. On měl vůbec k rolím takový zvláštní přístup. Chtěl hrát co nejvíc a co největší role, ale nebyl ochoten se je učit. Na premiéru nakonec přišlo i docela hodně diváků. Tomu jsme se zase ani tolik nedivili. Skoro všem se to ale líbilo a tomu už jsme se divili víc, protože podtitulek komedie je i co do myšlenkové náplně absolutně přesný: První telenovela na divadle.