Dnes jsem na stránkách idnes.cz narazila na článek s titulkem Češi propadají anticikánismu, každý druhý tu Romy nechce, zjistil průzkum. Já osobně jsem vždycky byla ten každý první. Romové jsou prostě už od základů jiní, determinovaní geny a prostředím; navíc ti co chtějí něco dokázat to mají daleko těžší, chudáci. Tento názor koneckonců částečně zastávám do teď. Částečně.
Před rokem jsem začala jezdit s přítelem za jeho rodinou do Žatce. Krásné město, o tom žádná. Ale člověk aby se bál, aby neměl třeba ráno v autě zatlučené hřebíky, jak se již také stalo. No, to kupodivu ještě pořád šlo.
Co mě ovšem dorazilo, byla věc - ve srovnání se škodou na majetku – daleko prostší. Jednou za 14 dní jezdím za svou rodinou a poté autobusem do Prahy. Celých dalších 14 dní se opravdu těším, co se zase dozvím. Začalo to tak, že naši menšinoví spoluobčané nastoupili do autobusu a po dobu cca 30 minut, než vystoupili, všechny spolucestující obšťastňovali velice hlasitou hudbou, která nikoho nezajímá a už vůbec ne v neděli večer.
Minule jsem ovšem byla svědkem velmi intelektuálního rozhovoru mezi dvěma z nich. Abych zachovala celkový dojem z projevu, nemohu ho cenzurovat. Tímto se omlouvám.
„Ty vole, já nechápu, proč jako musíme mít ve škole češtinu!“
„Ty vole, to taky nechápu, dyť se učíme na kuchaře, k čemu potřebuju umět česky?!“
Těším se, až půjdu do restaurace, kde bude kuchař psát nabídku dne … „Vepřoví řýzek s brambori“ …
„No a jako děják, ty vole! K čemu mi jako je, že mi do hlavy hustěj, co tady bylo za 2. světový, ty vole, fakt kokoti!!“
To nepotřebuje komentář...
Bylo toho víc, bohužel si teď nemohu vzpomenout. Nicméně, to ve mně zanechalo hlubokou stopu, nerespektuji prostě to, že někomu k životu stačí základní znalost psaní, čtení a počítání.
A tak jsme si v tu chvíli já a asi i celý autobus říkali: „Oni se diví, že jsou lidi rasisti?“
