Politická situace v České republice se dle mého názoru nalézá ve stavu velice žalostném. V opravdovém úžasu jsem byla, když jsem včera otevřela internetový prohlížeč a z domovské stránky na mne vyskočila zpráva o rapidní ztrátě ODS na ČSSD. Pravděpodobně se blíží časy, kdy naše republika zoranžoví.
Osobně opravdu nechápu voliče naší země. Ano, tady kde žijeme je opravdu těžké vybrat stranu, o které by se dalo říkat, že je dobrá. Ale zároveň jsem přesvědčena o tom, že dobrou stranou ČSSD ani KSČM není. Lidé zřejmě zapomínají na časy minulé a věří planým populistickým slibům, kterým tyto strany lákají své voliče. A nutno jim tedy přiznat, že na to jdou dobře. Slibují brát bohatým a dávat chudým. Skoro jako Nikola Šuhaj loupežník.
Problém je v tom, že lidé opravdu slyší jen na to, že „budou mít víc peněz“. To, že po volbách od svých slibů začnou ustupovat nebo že jeden ze svých nesmyslných nápadů začnou uskutečňovat, ale pro stát vlastně nic dobrého znamenat nebude. Budeme pořád více zadlužení. Jak je vidět, tak toto hledisko většinu občanů ale zřejmě nezajímá. A proto, ač nechci opěvovat například stranu ODS, která se podle mého dívá na situaci o mnoho reálněji; budou ti – ano musím to říct – omezení lidé raději volit ty, jenž naslibují například ušetření třiceti korun za poplatek u lékaře. Co na tom, že těch třicet korun může pomoci českému lékařství a především péči, kterou každý z nás jednou bude potřebovat.
Bohužel jsme národ, který raději bude stát fronty se žádostí o navrácení pár korun, než aby přemýšlel. A možná, půjde-li to tak dál, budou se jednou možná stát zase fronty na banány. Zkrátka a jednoduše nemohu říci asi nic jiného než, že naše vláda se neubírá dobrým směrem už delší dobu, ale teď se začínáme pomalu řítit do politických pekel.
