Kde končí ochrana a začíná diskriminace

Včera byla zveřejněna zpráva ombudsmana o diskriminaci seniorů při poskytování některých bankovních a pojišťovacích produktů. Jakákoli diskriminace je dle naší legislativy v souladu s legislativou EU zcela nepřípustná. Jak tedy nahlížet na počínání velkého procenta bank a pojišťoven, které odmítají poskytovat seniorům některé své produkty? 

Z demografických ukazatelů je odvozena předpokládaná délka dožití a další statistické údaje zase vypovídají o příjmech a majetkových poměrech seniorů. Možnosti dostát svým finančním závazkům jsou tedy celkem předvídatelné. Povinnost posuzovat schopnost klienta splácet je navíc nyní ukotvena legislativně. Takto jsou chráněny jak podnikatelské investice bankovního subjektu, tak současně i klient, který pokud by neplnil své finanční závazky, končí v exekuci a sociální síti.

V posledním roce bylo nařízeno 80 tisíc exekucí na důchody a kolem 240 tisíc řízení je stále vedeno. Opět tu však máme další ALE – v případě neposkytnutí bankovního úvěru totiž hrozí nebezpečí, že se neuspokojený klient obrátí na nebankovní subjekt, který láká klienta neúplnými informacemi na nečitelných, nepřehledných smlouvách a á priori počítá s jeho insolvencí a genezí vlastního zisku ze sankcí. Ten pak končí opět v exekuci, bez prostředků, bez domova, v sociální síti.

Toto se děje stále, přesto, že se zákonné novely poslední vlády těmto nekalým praktikám snaží zabránit. Je to otázka vymahatelnosti a sankcí. Určitou reservu stále vidím ve změně živnostenského zákona ve smyslu koncesiování  živnosti půjčování peněz, ale to už bude na příští vládě.

Odpověď na původní otázku je – NE diskriminaci, ANO individuálnímu posuzování vhodnosti a bezpečnosti požadovaného produktu.