Přechylování,

o němž bylo v minulosti naplkáno bezpočet slov, je stále živým tématem. Nechci nosit sovy do Athén, a tak si dovolím jen malý gramatický návrh.

Ať se každá jmenuje jak chce. Potud jsem svobodomyslný i k „intelektuálkám“, které si chtějí připadat moderní. Nejde-li o ženy, které žijí v zahraničí, vypovídá jejich volba  pouze o tom, že jsou divné (přinejmenším že mně divné připadají).

Nazývat přechylování przněním něčího jména? Na to mám už léta názor, že je-li przněním přechýlení, pak je przněním i Paříž, Londýn, Vídeň, Německo… (v případě Německa je to o to pikantnější, že jde o nadávku: člověk, který neumí česky, neumí mluvit, proto je němý, Němec). Moc pěkně to po letech napsala Tereza Janků: https://terezajanku.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727271 a jak vypadá nesklonné nepřechylování v češtině nádherně ilustroval Lumír Vitha už v roce 2012 článkem Krutou pomstu Čuřil (3. září ten článek letos osvěžil v Konečně na tu mrchu Čuřil došlo. Patří jí to!, ale ten text původní mi přijde postačující a mnohem lepší).

Pomíjím pouze dvě kategorie – již v češtině nesklonná přídavná jména jako Jarní (tam trochu vyskloňujeme pouze pana Jarního) a „zavedené značky“, jako je například Agatha Christie, kde v jakékoli větě víme, o kterou jde (podobně Édith Piaf, která si nevzala nějakého Piafa, ale byla Vrabčák).

---

Mám následující návrhy – považují-li dotčené ženy přechylování svých příjmení za nepřípustné (a já zase považuji za nepřípustnou nesklonnost), nechť si zvolí některou z následujících variant:

• Je-li její příjmení českým slovem rodu ženského, svého času „Kristýna Liška Boková“, pak takovou Lišku skloňovat podle příslušného vzoru (zde vzor žena).
• Není-li, pak ponechat jméno v prvním pádě původní, ale vyskloňovat ho v ostatních pádech prostřednictvím přechýlení. Kdyby byl „můj dům“ nazván „Pechars house“, ačkoli se nejmenuji Pechars, podobně bych bez ostychu skloňoval třeba Kateřinu Emmons jako Emmonsovou; V nominativu Emmons („přijela Kateřina Emmonos“), ale v dalších pádech bych ji viděl jako koho/co Emmonsovou. Mluvíme česky.

Potud vážně míněné nápady; když se to nebude někomu líbit, pak mám ještě dva návvrhy:

• Nový vzor pro skloňování; například taková Dvořák:
  1) Dvořák, 2) Dvořáky, 3) Dvořáce, 4) Dvořáku, 5) Dvořáko,, 6) Dvořáce, 7) Dvořákou
  Tady si může Dvořák pískat, protože se jí v 5. pádě dostane té výsaday, že se její vocativ nebude rovnat nominativu (dosud výsada mužského rodu).
• No a nakonec pro ty, kterým se ani to nelíbí, navrhuji, aby se nechaly skloňovat podle mužských vzorů: „Chceš být“ (například Jano) „Novák? Pak s tebou budeme mluvit jako s Novákem, Jano Nováku.