ANOmálie na politické scéně - Babišova velká zadnice

Od založení hnutí ANO2011 uplynulo 6 let a je dodnes politickými konkurenty nazýváno stranou jednoho muže. Bráno do detailu by si tak pozadí pana Babiše svou velikostí zasloužilo zápis do knihy českých rekordů agentury Dobrý den.

Na to, že je údajně na vše sám, tak AB stíhá sedět najednou na 6 ministerských křeslech, dále na 5 hejtmanských, 47 poslaneckých, desítkách primátorských a starostenských, židle radních a řadových zastupitelů na krajích či v obcích po celé zemi nepočítaje. A pozor - své tělesné dělení dotáhl do takové dokonalosti, že částí hýždě hačá dokonce až v Bruselu! Tak nevím jestli toto vše stíhat je v silách jediné persóny, to už by snad bylo příliš a myslím, že to nedá ani ten trojjediný. Jelikož pan Babiš osobně kandidoval pouze jednou tak ve skutečnosti to s tou personální prázdnotou bude asi trochu jinak. A nechce se věřit ani tomu, že všem těm stovkám zvolených po celé zemi denně napovídá nebo nařizuje jak mají hlasovat, aby on z toho dále bohatl - tohle stíhat už by byl výkon srovnatelný s Ježíškovým kalupem o Vánocích. Hrát na ty nižší lidské pudy jako závist, zapšklost, malost je holt jednodušší než zkusit vyhrát nabídkou lepšího programu.

Slabinou nejen ANO, ale prakticky všech politických subjektů je to, že v přehnané snaze vystupovat navenek jednotně se snaží všechna zásadní témata komentovat ústy svého předsedy. Těžko pak z pohledu diváka nebo posluchače vyvodit, zda jsou ostatní straníci takto upozaďováni kvůli jednotné prezentaci strany nebo zda opravdu nemají vlastní názor. Schválně si vezměte tužku, papír a bez nahlížení kamkoli hned z hlavy napište 10 jmen aktuálně činných politiků jakékoli vládní strany včetně jejich funkcí. Máte? No tak teď další strana... a pak ostatní parlamentní, zvláště soutěživí mohou jako bonus zkusit vyjmenovat 5 neparlamentních stran a jejich předsedy. Kolik Vám to u které strany zabralo času a u kterých z nich jste zjistili, že dáte dokupy stěží dva tři jedince?

Hnutí dokázalo získat volební hlasy už pro stovky svých kandidátů a to opakovaně (parlamentní volby 2013, unijní a komunální 2014, krajské 2016), takže pokud o něm ústa představitelů starých stran stále hovoří jako o hnutí NOVÉM, vypadá to že si spíše pletou slova a měli by říkat JINÉ. Ono snad jiné je nebo se hlavně snaží být, protože vzniklo na principu jistého odporu proti tomu, co vše si ty staré dovolovaly a předváděly - a tím je dráždí. ODS nebo TOP na jedné a ČSSD na druhé straně pořádně nevědí kam si ANO zařadit, protože jsou zvyklé na tradiční rozdělení na MY a TI Z DRUHÉ STRANY SPEKTRA. Vadí Vám, že ANO nedává jednoznačnou odpověď na otázku, zda je vlastně pravicové nebo levicové? Ale třeba je ta otázka v dnešní době nepodstatná a hloupá - v parlamentu i na krajích jsou úspěšní Starostové, v obcích pak spousta bezpartijních kandidátů - řeší někdo gazdíkovce jestli jsou napravo nebo nalevo?

Voličům se nelíbí, že nejrůznější koalice ve městech či obcích nejsou tak pevné jako v minulosti, neboť se s nováčky v zastupitelstvech údajně těžko jedná, místy se klub ANO i rozpadl. Na partnery ani veřejnost to nepůsobí dostatečně věrohodně, protože si nejsou jistí, zda je chyba jen v konkrétních lidech nebo v přístupu celého hnutí. Na obranu se sluší říct, že lidé mají krátkou paměť. Dnes už jim ani nepřijde, že takto se často prezentovaly i jiné strany a hnutí v minulosti, protože každá z nich byla někdy nová (krom jedné). První svobodné volby do obecních zastupitelstev roku 1990 znamenaly nástup absolutních politických nováčků bez jakýchkoli zkušeností po celé zemi, dnes jsou někteří z nich zocelení třeba i několikerými úspěšnými volbami, ale zpočátku také přeci nic neuměli. A od té doby při přirozené obměně zastupitelstev zkrátka čas od času přijdou do zaběhnutého systému noví lidé, bez zkušeností a třeba i s naivními představami o fungování. Většina lidí si to nikdy ani nezkusila, ale někdo má chuť či ambice se zapojit a buď se učí, naučí a vydrží nebo se nenaučí a nemůže vydržet; nejhorší jsou ti co se nenaučí a zuby nehty se stejně chtějí udržet. 

Po špatných zkušenostech může být volič citlivý na případný pokus o reinkarnaci politických cestovatelů nebo ztroskotanců na kandidátkách, to ale bývá problém všech stran. Chce-li hnutí působit důvěryhodně, musí umět včas odhalit zájemce o pouhý rychlovýtah k moci a případným osobním ziskům, aby si nepoškodilo pověst a nedopadlo jako v minulosti bývalé největší strany, o jejichž propojení s kmotry se toho napsalo dost. Pokud to hnutí zvládne, může i přes roztříštěnost názorů na řešení konkrétních problémů předložit důvěryhodný program s vytýčením hlavních priorit nutných pro nápravu věcí pokřivených v minulosti zprava i zleva.

Možnost svobodně volit a být volen máme teprve relativně krátce a při každých volbách jsme svědky toho, kdo všechno a za jak roztodivná uskupení co do jména či programu se snaží prosadit. Osobně nemám strach z toho, že by u nás mohla nastat situace, kdy se jedné straně podaří získat nadpoloviční nebo dokonce ústavní většinu v orgánech sněmovny. Lichá je tedy zřejmě i obava z toho, že by ANO mohlo vládnout neomezeně a začít zemi plundrovat ve svůj prospěch, v krajích a obcích je pluralita stran zastoupena ještě ve větší míře. Dopřejme si naopak tuto jistou politickou rozmanitost a barevnost, je zdravá a obohacující pro všechny zúčastněné pokud jsou schopni a ochotni naslouchat věcným připomínkám a názorům svých oponentů.