Tolik talentu nazmar (pro Balvína)

Tento článek píšu s vědomím, že si o mě řeknete, že jsem blbec. Na druhou stranu mě hřeje pocit, že tím možná někomu pomůžu- pravděpodobně jinému blbci. A teď, co se vlastně stalo? Jedu si takto z Karlovy Studánky směrem na Šumperk a vidím, že u cesty na mě mává jakýsi zoufalec. Vystrašen jeho strhaným výrazem zastavuji a ptám se: co se Vám stalo? Vezmu muže do vozu a pokračuji dál a poslouchám jeho nešťastný příběh. Popisuje mi, že jako kamioňák zastavil na odpočivadle v Polsku, někde u Nisy, nebo Opole, nevím už přesně a hodlal po svačině natankovat. Prý vedle něho přijel jiný kamión, od Michalovců, šofér na něj zaklepal a poprosil o jídlo, že mu došly peníze. A tento můj nešťastný stopař se s ním podělil o jídlo, kávu, potykali si a až Michalovčan odešel, on zjistil, že ho obral o všechny peníze. Protože neměl jak natankovat a nejen proto, zavolal policii, sepsali protokol za pomoci překladatele, a on teď jede shánět peníze ke kamarádovi do Velkých Losin, jede stopem a musí se rychle vrátit, protože má v kamionu postiženou vnučku, která je po obrně a je tam sama, bez jídla a pití. Plakal a naříkal, hlavně proto, že tam ta vnučka na něj čeká. Pak mi popisoval, jak dlouho splácel leasing než mohl celý kamion splatit a že už toho cestování má dost a těší se do důchodu. A že se mu už vede celkem dobře. Dojeli jsme do Losin, on vběhl do obchodu u kostela a ptal se na kamaráda Miloše Jandu, protože si už přesně nepamatoval, kde bydlí. Tam se dozvěděl, že se pan Janda odstěhoval asi před dvěma roky. No katastrofa. Pepíčku, říká mi v slzách, co si jen počnu, ona tam na mě čeká!! (Mezitím jsme si totiž začali tykat a vykouřili spolu aspoň osm cigaret). Karlíku, neboj nějak to uděláme! A KOLIK ŽE TO TEDA POTŘEBUJEŠ?  No abych to zkrátil: odjížděl autobusem zpátky do Polska, ke svému kamionu a postižené vnučce s mými třemi tisícemi v kapse. A já zase odjížděl do.... no tam, kam jsem jel, s pocitem, jak jsem zase pomohl potřebnýmu. V mojí kapse jsem měl opsané iniciály z jeho občanky: Karel Pitron, Hranice na Moravě, Pernštejnské Náměstí 1. Vždyť to říkám, férový chlap! Ukázal občanku, dal mi číslo mobilu, fotka na občance taky seděla... tak jakýpak pochybnosti... A v uších mi znělo: Pepíčku, ty poznáš, komus pomohl. Ve středu ti zabalím slivovičku, pravou moravskou, né abys ji vypil naráz a pošlu Ti ty tři tisíce zpět a víš co- pošlu ti čtyři. Né Karliku, vraťíš mi jen tři, nechci vydělávat na cizím neštěstí...Né Pepiku jak jsem řekl: pošlu čtyři! Poznáš komus pomohl.... A teď, když laskavý čtenář už opravdu větří, že je tady někdo blbec, zkusím položit otázku: Jestlipak víte, jakou adresu má radnice v Hranicích na Moravě? Že by náhodou, Pernštejnské náměstí 1 ? A kterýpak bezdomovec je tam zaregistrován? Že by Karlik? Ojojoj Pepiku, Pepiku.... V životě jsem nepotkal tak úžasného herce. Proč pro pána krále je tento umělec bezdomovcem? Proč nechodí na konkurzy do divadel?  Balvíne, ty ani netušíš jací talenti pobíhají po republice. A pak že je kultura v krizi. Ani náhodou! Umění a kultura kvete a je v nebývalém rozmachu. Já bych v podstatě mohl říct, že je mi ctí, že jsem mohl za soukromé představení dát tomuto Herci honorář! Je vidět, že v naší republice to není vůbec špatný. Myslím si, že tak kulturní národ, jako jsme my, Češi těžko najdete.

Na závěr přikládám obrázek, kde je patrné, že Karlovo bydliště je malebné a kulturní prostředí, z kterého se dá jistě celoživotně ČERPAT! Tak na Tvůj profesní růst, Karle!